Jdi na obsah Jdi na menu
 


Červenec 2014

31. 7. 2014

 1. 7. 

Dnes jsme se po cestě na veterinu kousli na dálnici v koloně. Zatímco Jerry zůstala klidná, kluci řvali a Ťapka navíc realizoval v přepravce vše, co doma nestihl. Jak jsem psala, Jerry má v moči krev a bílkoviny, neběhá často a tak si myslím, že se ozvaly ledviny. Jerry je 13 let, v poslední době až moc klidná, hodně spavá a málo ji bylo vidět u misky s jídlem. Vyšetření ukázalo, že by potřebovala ošetřit zuby vzadu v tlamce, to uvidíme co výsledky krve. Bolí ji páteř, okamžitě se po veterinářce ohnala, když ta přitlačila na určitou pasáž páteře. 

Mikeš, černý kousek, byl vzat na vyšetření, neboť sledujeme velké zhubnutí. Je to venkovní kastrovaný kocourek se sklonem k zánětu močových cest. Kolik mu je, nevíme, ale začal šedivět. Obavy se potvrdily, od vyšetření 14. 5. zhubl 0,7 kg!! Krev si odebrat nechat, moč ne, ale pak se mocně vyčural do přepravky. Jí málo, to na něm teď, když je v depozitu, sleduji jasně a nemyslím, že příčinou je několik špatných zubů. Dostal antibiotika. Mikeš byl vystrašený, během vyšetření se chvěl a tak potřeboval podporu. Po odběru krve jsem jej neukecala ani dobrotou, což se mi taky vůbec nelíbí. Výsledky budou zítra, chceme vzorky je dát na univerzitu, tam to vyjde levněji.  
Ťapka má pozitivní kultivaci na plíseň, dlouho se mu léčil zánět v oku a celkově nevypadá dobře. Je to sic lepší než při vyšetření v květnu, ale ..... Ťapku čeká koupel v chytré houbě, podání strongholdu a taky čekáme na výsledky krve. Jeho případný pobyt v depozitu komplikuje fakt, že je velmi konfliktní k jiným kočkám, ve vzteku napadne i mne, ale mě to nevadí. Zatím se ani rok od kastrace neuklidnil. 
Cvrčkovi se v karanténě nelíbí a ani se mu nedivím, ale již se mu to krátí, čeká jej test a očkování, pak může do světa. Dráček je klidnější, takový vděčník, ten žádné reklamace nemá, je rád, že nosím stále něco na zub. Za každou plnou misku stále děkuje, tak mu vysvětluji, že nemusí, že to je normální. Baští za tři, roste z něj Drak.  
Piďa si pomalu zvyká ve skupině. Není to lehké pro nikoho, často sedí u dveří a chce zpět do karanteny. Pišta jej už akceptoval, vedla jsem s ním taky dlouhou řeč, že je Píďa stejně nemocnej jako on a že jej pustit ven nemůžeme a žádné jiné doma nemá. Pišta je inteligentní a hlavně empatický, pochopil rychle a dokonce si kluci již i půjčují oblíbené okno. Večer si Píďa i hrál, dostal zelenou myš a tak on i myš lítali vzduchem. Pro nemocné to byl nový podnět, jen Svatava často hru sabotuje hrozivým vrčením.  
Tu jsem dnes potěšila kosmetickými úpravami. Díky mohutným airbagům, kterými se Svaťa vybavila, není sto je čistit na některých místech a tak uvítá česání a údržbu z jiné ruky. Dnes jsme i stříhali dredy, myslím, že je se sestřihem spokojená. Jen obarvit šediny by to ještě chtělo. 
Míša si v nové skupině zvykla hned, hůře oni na ni a její temperament. První dny jsem slyšela vrčení, misky s jídlem byly ráno v rozích pokoje, voda vylitá, stelivo všude po podlaze a uprostřed toho spokojená švitořící Míša. Teď se již uklidnila, vzala odvahu a expandovala na okenní parapet. Nejprve reagovala na lidi na ulici zabořením se do parapetu a s velkýma očima po čase utekla. Dnes zvládla před domem i koně, dělá holka pokroky :-) V noci to stále ale vypadá jakoby v jejím pokoji někdo stehoval nábytek, jen od postele koukám do stropu a uvažuji, co ráno najdu za překvapení. 
To Kryšpín do skupiny zapadl jako po másle. Bydlí spolu s Mazli, Kamošem, Gábi, Otylkou a Růžou. Miluje vylehávání na parapetu a rád vyzpěvuje. První dny neměl ke mě důvěru, ale teď už se zase nechá vzít do náručí a sám si řekne o mazlení. Návštěva jej zastihla v pelíšku, jak jej chtěla pohladit, zmizel pod policí uličník. Chce to čas, domov by si zasloužil, je moc pěkný, takový puclík bílomouratej.
Zrzík nám v posledních dnech opět přestával jíst, váhala jsem, čekala, ona injekce kortikoidů není žádný bonbon, ale včera jsem se odhodlala k aplikaci a doufám, že účinek opět vydrží tak měsíc a půl. Poslední aplikace 14. 5., což je lepší než jsem čekala. Zrzík se návštěvě neukázal, je zalezlý jako muréna a jej sem tam vystrčí hlavu a zasyčí. Samozřejmě, když není v pokoji živáčka, to je pro něj eldorádo. 
Babi se už nechá pohladit, ale jen když je hladová, holka jedna mazaná. S večerem vyzpěvuje, asi je dáme dohromady s Kryšpínem, budou notovat spolu.

mikes_2014_07_01_dscn5464.jpg

Návštěva v neděli mne moc potěšila, nějak rozsvítila den a nejen ten. Líbil se jim problémový kocourek, což mne restartovalo a dalo mi naději, že pro něj i při jeho problémech, snad ještě najdeme domov. 
Pralinku zřejmě v její skupině začal někdo terorizovat - změnila chování je málo aktivní, zalezlá, dokonce šla mimo záchodek. Je velmi nedůvěřivá nedaří se ji ochočit, pohladit nelze, chytit taktéž, ale musím se pokusit, pak ji vezmu na veterinu a pokud nebude příčina ve zdravotních problémech, přemístím ji do klidnější skupiny starších koček. Snažím se staříky dávat do kupy, ale někdy je i starší kočka moc živá, třeba Míša :-) Zvláště nemocným živost mladých celkem leze na nervy a tak si na to dávám pozor. Rozdělení kočiček do skupin kočičkám rozhodně prospělo. Teď ještě každé skupině vybudovat volieru :-) 
Příští týden nás čeká návštěva veterinářky, taťka si vezme volno a bude fofr, aby se ošetřilo co nejvíce kočiček. Jsem za to ráda, moc děkuji MVDr. Kyselkové a  MVDr. Vilémové. 
O nemocných příště. 
Na fotu Jerry. Zatímco paní doktorka vyšetřuje, my dvě děláme blbiny - čumákujeme se :-)
 
2. 7. 
Taková rána mám ráda - přijdu a Zrzík má misky prázdné. Injekce zabrala, jsem ráda. Zanevřel na mne, ona injekce do svalu bolí, ale pak delší dobu nebolí tlamička a navíc mu chutná. Hned je veseleji, když vidím jak luxuje misky. 

zrzi_2014_07_02_dscn5492.jpg

Komínek nám stárne, vidím, jak schází, trápí jej rýma a kvasinky v uších. Dnes jsem mu večer zapnula i topení, taťka není doma :-), tak ať je nemocným staříkům s večerem tepleji. O topení se přeme, vždy nadávám, jak je ten můj mužskej horkokrevnej. Komínek má židli u topení a na ní pěkný barevný polštářek. Křižík žárlí, chce jeho místo a tak se z pokoje někdy ozývá hučení, kvílení a nejednou to končí rvačkou až chlupy lítají. Ti dva staříci se nezmění. Křížík 14 let, Komínek 13, Kříža navíc hluchý. Někdy i teče krev a nadávám, mám strach z abscesů, zvláště u Kříži, kterého nelze lapit. Zatímco Křížu klidně najdu v loži společně s Buclítkem a Bobínkou, Komi je vždy sám. Ani Bucli jej nesnese, v jeho blízkosti začne výt. Na Buclítka musím dávat pozor, již při drobné šarvátce vrávorá. Komča chce mít vše pro sebe a tak lepcuje ostatní, zvláště u jídla. 
Bucli celé dny prospí, nechá se ošetřovat od Bobi nebo naopak. Když je jídlo, tak ospale zvažuje, zda má cenu lézt dolů a cítím trochu žádost o jídlo do postele. To se mu pak jen lesknou očiska. 
Ve vedlejší místnosti bydlí Mazli a spol. Dveře musí být zamčené, chlupáči si umí otevřít dveře. Je to asi nejklidnější skupina v domě, jen Kryšpín tak teď trochu vnesl změnu a tak Dáša musí mít vlastní misku s jídlem. Zde bydlí i Zrzík. Místnost by chtěla renovaci, podlaha je zcela zničená, stěny hrozně oškrabané, ale nevím, jak za provozu vše udělat. Kočky jsou ale spokojené, válí se na pelíšcích či na parapetu a koukají ven.  
Početnou skupinu Pučík a spol. čeká odblešení. Po Gábině se objevily problémy s vykusováním i u Pučíka. Vzhledem k tomu, že nás čeká příští týden očkování, nemohu si dovolit podávat stronghold, to by bylo nejlevnější, odložit očkování nelze a tak jsem zakoupila Frontline Combo, ten jediný ničí i larvy a vajíčka a to potřebujeme. Gábina je krásná a pohodová, dávat ji do inzerce vykousanou nelze :-)
Skupina v kuchyni byla původně určena jen pro velmi staré kočičky či hodně problémové zdravotně. První, který se zde zabydlel, byl Zdeněk, černý velehubený kocourek s chronickým průjmem a zánětem trávicí soustavy. Pak se přidávali další. Dnes je zde nejstarším obyvatelem Petřík, několikrát vrácený černý kocourek, dnes se selháním ledvin. Tomu je 17 let. Jeho příběh by byl předlouhý. Měl kdysi majitele, ale ten jej vyhodil na ulici. Proč, to se nedozvíme, ale měl štěstí na paní, která pomáhala v nedaleké restauraci a Péťu si vzala. Pak žil v bytě, paní krmila kočičky venkovní a protože o jejím koníčku všichni věděli, zneužívali a brzo bylo v bytě koček hodně. Ty začaly rychle umírat na infekce. Petřík byl z těch, kteří měli štěstí a unikli smrti. Z umístění se vrátil buď z poměrně hloupých důvodů nebo se bohužel vážně zaklikatily cesty jeho majitelů. Na Petříkovi je dnes již věk znát a zdravotní problémy taktéž. Dáváme na něj pozor, každý den může být posledním. A že je to pěkně protivnej dědek! :-)
Druhá nejstarší v pořadí je Myc, kočka, která se nabízí každé návštěvě. Buď spí nebo jí huba jede a většinou když je to nejméně vhodné. Myc je 14 let, vyrostla na ulici v cípu Josefské a Novobranské, tehdy tam byla vietnamská tržnice. V noci se tam dělo ledasco, třeba se tam krmili kočky. Bylo to místo pro otrlé a odvážné. Myc měla dva sourozence, jednoho se mi zachránit nepodařilo, přišla jsem pozdě, druhý odešel do nového domova. Myc měla být kamarádkou Maxe zakladatele. Její výchozí zdravotní pozice nebyly nejlepší - byla hubená, zánět horních i dolních cest, omdlévala a nikdo netušil proč, trpěla alergií, běhali jsme s ní tři roky po doktorech, byla vykousaná všude a do krve. To vše se jí dnes vrací, k tomu astma a selhání ledvin. Její typickou vlastností je umanutost, ale i v tom jí rozumím :-)
Když tak koukám na staříky a otočím se za sebe, napadá mne jediné - vždy s nimi, v dobrém i zlém, dokud nás smrti nerozdělí. A ani ta jak tak zjišťuji, nerozdělí pouto, které je tak silné, že jste sám zaskočen. 
 
18. 7. 
Záda mi vypověděla službu. Info bude bohužel sporé, omlouvám se. 
 
25. 7. 
Dlouho jsem nepsala a tak nevím, kde začít. Je chvíli po dvanácté, za mnou cukruje Piškot a sem tam mňoukne Eliška, kluci jsou v karanténě v klidu. Eliška po návštěvě veterináře přestala mňoukat a začíná opět jíst. Není to žádná hitparáda, holt je to holka, asi chce být štíhlá do plavek. Zítra si s vetkou promluvíme o její kastraci. Nechci, aby byla u nás Eliška dlouho, uvažuji o zkrácení doby karanteny, vypadá velmi zdravě a lépe by jí bylo v novém domově. 
S Eliškou byl na veterině Cvrček. Na prohlídku a testy. Paní doktorka mu u toho udělala manikuru a vyčistila uši. I u něj jsou testy negativní. Cvrčka čeká zásadní změna - bude vypuštěn do vhodné skupiny koček a zde, mezi kamarády, bude čekat na svého budoucího majitele. Jsem zvědavá na jeho reakce na kočky a chování v domě. A hlavně doufám, že se mi jej podaří dále ochočovat. 
Dráček si ještě na testy chvíli počká, ale u něj je hlavním problémem přetrvávající rýma a kašel. Povahou je ale velký mazlík a tak snad ani chronické problémy nebudou novému majiteli vadit, pokud se nám jej nepodaří jich zcela zbavit. 

p_p_2014_07_24_dscn0091.jpg

Mikeš je stále v karanteně, stejně jako Ťapka. Oba zvládli odčervení a to různými přípravky po sobě, léčbu antibiotiky, která trvá. Mikeš je ochotnější jíst hypoalergenní granule a tak se mi zdá, že jeho stolice je po dlouhém martyriu lepší. U Ťapky takové změny zatím nevidím a navíc mi poslední dva dny nechce moc jíst. Plus ale vidím v tom, že se snaží jíst granule na průjem, což mu zatím vůbec nešlo. Fotka zachycuje Ťapku je chvíli, kdy se rozhodl pro pomstu na mě a chystal se skočit a kousnout mne. Je to nevyrovnaný mazel, když mu něco nejde vhod, vztekne se. Já mám tendenci se s každou kočkou pusinkovat a tak si u něj musím dávat pozor, aby mne nekousl do obličeje,.Ťapka je svéráz, ale máme jej rádi a dala bych cokoliv, kdyby byl zdravější. Mikeš je pohodář, ale větší plašan. Je v něm stále jistá nedůvěra a velice se bojí psů. Nevím, co se mu kdy přihodilo, ale jakmile uslyší štěkot, zavrčí a běží se schovat. Oba kluky čeká kontrola krve. Já stále věřím, že se mi je podaří dostat do stavu, aby mohli ještě zbytek léta strávit venku. Samozřejmě pod naší kontrolou. 
Do depozita dorazila váha. První vážená Myc měla 2,8 kg. Jsem zvědavá, co kluci po léčbě průjmu, kolik ti budou vážit. Váhu čeká hodně práce, bude se odčervovat. Ve skupině Rosťa a spol. mají někteří průjem, Rostík nám nějak zhubnul a tak si jej budu muset hlídat. 
Pida si zdá se mezi pozitivními kočičkami již zvykl. Několikrát jsem jej přistihla, že se chystal napadnout Pištu, zvláště, když jsem se zpozdila s jídlem, ale už jej to přešlo. Píďa se nelíbí Svatavě, ta zarputile protestuje a stále ně něj valí oči jakoby jej viděla poprvé. 
Poslední zprávy od Zvonka z nového domova jsou příznivé a tak doufám, že nám i nadále nedělá ostudu. Po jeho odchodu nám začal zlobit Mikloš. Obnovilo se zvracení a je více nečistotný. Začínám si myslet, že se po odchodu Zvonka nudí a je ve stresu a dost mne to udivuje. Dlouho jim dvěma trvalo než si přišli na chuť.
 
29. 7. 
Eliška měla dnes podstoupit kastraci. Nejprve byla vyšetřena a byla jí odebrána krev, pak totéž čekalo Ťapku a Mikeše. Výsledek? S kastrací u Elišky ještě počkáme 14 dní, nejsem z toho nadšená, ale po zvážení všech okolností se pokusíme zlepšit její krevní obraz. Máme obavy, že by se po kastraci dnes nemusela dobře hojit. Oba kluci udělali radost. Mikeš přibral sic jen 0,2 kg, ale jeho výsledky krve se hodně zlepšily. Zlepšily se i výsledky Ťapky, ale méně, na druhé straně ten přibral na váze 0,5 kg. Oba se tedy vrátí za svými kamarády do lokality a budeme je bedlivě sledovat. Díky jejich povaze je tento postup možný. Ani jednoho z nich pobyt v depozitu nenadchne, karantena se jim nelíbí a já se nedivím, léta by si ještě mohli oba užít venku vyleháváním v trávě a s ochlazením najdou azyl u nás nebo dříve, pokud by se jejich stav zhoršil. U obou to vidím v delším horizontu tak, že se jim se stářím začínají projevovat různé problémy a ne všechny vyřešíme. Když byli oba na přeléčení v depu před rokem a půl, žádný z nich problémy neměl a tak je evidentní, že se v čase jejich stav mění. Hoši jsou také potřeba v lokalitě, zvláště Ťapka tam držel teritorium proti mladším kocourům a různým sezonním kočičím návštěvám.
Pištíkovi opravdu není nic moc  Doufejme, že problémy ustojíme. Rýma stále silná, je unavený, očičko zanícené a nosík se léčí pomalu, eroze je stále dost rozsáhlá.
 

postel_2014_07_30_dscn0036.jpg

 
30. 7.
MÁM HROZNOU ZPRÁVU - PŘED CHVÍLÍ ZABILO AUTO KOCOURKA OD SOUSEDŮ! Slyšela jsem před domem brzdy, náraz, nářek...Vyběhla jsem. V křeči ležel před domem. Náraz do hlavy. Jeho majitelé také vyběhli ven. Nesla jsem jim ho v náručí, ještě měl projevy života, ale nebylo pomoci. Muž mu nedokázal odchod urychlit a tak jsem to udělala já. Sedím u PC, chce se mi zvracet, jsem celá od krve. Řidič ujel.