Jdi na obsah Jdi na menu
 


Červenec 2015

3. 8. 2015

Dobré ráno přeje Pralinka.

Max dnes jede opět na veterinu. Snad kočičky zvládnou cestu za vedra, v autě je naštěstí klimatizace. 40 km do Brna se často zdá nekonečných.

V karanteně stále pracuji, chystám se na škrabání stěn v domě, je nutné postupně vymalovat a to za provozu, s kočkami. Je nutné seškrabat svinčík a pomalu přemalovat umělecká díla vytvořená Mikloškem, Bártíkem a spol. Kočky daly domu za šest let hodně zabrat. Podlahy jsou zničené, stěny také. 

Omlouvám se, že moc nepíši, ale aby by to chtělo naklonovat nebo spolehlivé pomocníky :-) Práce je nad hlavu a léto volá k opravám. Kolem třetí ulehám mrtvá,ale ale už po páté kočky budí.

Nemocní potřebují péči a pozornost, Mlaďuše není dobře, u Ajkače léčba nezabrala a Pipi má stále průjem. Cipi odmítá felimazol, Oskar, škoda mluvit. Myc se vrátila k čurání do postele, opět práce navíc, ale co můžete bábě vyčítat. 

Stále hledáme prostory na bazar, každá pomoc vítána. Bez bazaru nebude potřebných finančních prostředků, netuším, čím bychom takovou ztrátu dohnali.    

7.7.

Od jihu k nám vane vítr, snad přinese trochu vláhy.  Aby trochu profoukl i náš pročůraný kočičí domek, otevřela jsem, kde to šlo a vzduch vtrhl prudce dovnitř.  Do tance se dal každý závěs a každý chuchvalec kočičích chlupů. Děcka valí oči a zvědavé hlavičky opisují dráhu jednotlivých aktérů. Kéž spadne teplota, u nás, mezi nemocnými, není dobře.

Jen s obavami každý den sleduji staříky a kočičky s problémovým srdcem či ledvinami.  Mezi FIV pozitivními je ticho, nikdo se ani nehne a tak těžko i sledovat stav takovými rizikových pacientů jako je Lucie. Pišta, Dobby, Briketa, Kryšpín,….všichni leží bez hnutí. Závěsy u nich zatažené, jehly a léky připravené do akce pro případ kolapsu.

Problémy měl Harry I. , rýma, FIV a horko a bylo mu zle. Naštěstí se pomalu uklidnil v jiné místnosti, kde bylo o chlup chladněji.  Velice teplem trpí Murrísek, nedávno zjištěny zhoršené výsledky vyšetření ledvin. I neznalý pozná, že mu není dobře. Bába Myc  celé dny prospí a bohužel je opět velmi nečistotná. Když se jí chce čurat, tak asi nestihne dojít na wc  a pustí to poblíž.  Průjem u Ajky a Cipíska přetrvává L  Ajce se snažím denně dostat do tlamičky, navzdory jejímu silnému odporu, a nacpat do ní pilule. Taktéž Cipi, ta mi felimazolle už i dvakrát vyzvracela.  Bobeš a Zdeněk, ti se drží dobře. Bobeš rozprostraní sebe na pueblu a reaguje jen na sýr. To Zdenda je velmi aktivní a průrazný, u něj sleduji v posledním čase převelikou spokojenost s našimi službami. Ještě aby mohl být vstřícnější a nechat se vyšetřit.  Velkou spokojenost vidím také na Muffi.  Marco půjde na kastraci a čeká jej rentgen. Stále se mi nelíbí a lepší to asi nebude. Má špatnou koordinaci pohybů, zadní část těla mu lítá, v poslední době je problém více patrný, běhá po schodech, více namáhá tělo, páteř, tu možnost dříve neměl.  Zatímco ostatní kočky reagují na náhlou změnu směru pohybu dobře, on jakoby nevědě, kde co má a dokonce i spadne.

Ve skupině Bucli je klid, Bucli má krevní výsledky dobré na svůj věk a problémy, ale hodně zhubnul.  Komínek, tam už se věk hlásí, děda už i rezignoval na hádky s kočkami. Křižík mne každé ráno přivítá s nudlí u nosu a žadoní něco dobrého bokem koček. Minulý týden ošetřené kočičky jsou celkem v pořádku, trochu se mi komplikuje v horku další aplikace injekcí – jde o plašanky a nelze je za veder chytat.  Lola má stále modrý čumák, jak si jej v přepravce rozbila, ale snad se zahojí. Jedna míca na tom není dobře, stále hnisavý zánět oči a horních cest, ještě musím konzultovat její výsledky krve.  Radost mi přinesli Chlupáč a Dráček, celkem se oba spolu sžili, což se o Honzíkovi a Filipovi říci nedá. Poslední dva jmenovaní jsou velmi útoční ke kočkám, myslím, že v lepších podmínkách, kde bude chvíli každý sám, se to zlepší, ale v našem „provozu“ taková povaha vše hodně komplikuje.  Z Filipa je krásný kocourek, dlouho jsme tak pěkně vybarvenou kočku neměli, je mazlivý a kontaktní.  Doufala jsem, že k němu po testech dám Šmudlíka, ale Filip by z něj asi udělal čtyři menší.

Mikloš nám opět zvrací a hodně.  Horka mu nesedí, celý den leží pod poličkou. Také ve skupině Eliška a spol. je ticho a jen Babi stále testuje i v horku, pevnost mříží na okně.  Žabka se Zrzík se drží dobře. Rostík se zotavuje u kastrace a jde mu to dobře, ale chtěla bych vidět sono močového měchýře, abych byla klidnější. To kvůli sedimentu před časem. Už objevuje i jiné rozměry života než neustálé občůrávání.

Venkovní kočičky motosrázek přežily.  Ale byly to nervy a asi jste na ně i vy hodně mysleli.  Díky.  U krmítka se mi schází každé ráno i večer ten trochu důvěřivější výběr. Ostatní chodí v noci a udržují odstup nebo je vidím a kontroluji jen na videu. V Brně máme mezi kočkami problémy s FIV a jednu početnou skupinu musíme po letech zcela odchytat a odnést z lokality. Psát se mi o tom moc nechce, dělá mi to velké starosti. 

 Vítr se uklidnil. Snad trochu deště příjde i bez něj.  Sucho se mi nelíbí. Ani nekosím, aby se voda více držela ať už zaprší nebo ne.  Sleduji pozemky těch, kteří si porost vyholili sekačkami  a teď  kropí nebo mají kolem domu step.  V horkých dnech se taky méně pohybuji na zahradě, spí tam kočky, které moc nemají kam jít, zvláště o víkendech, kdy jsou okolní pozemky plné táboráků, dětí, pečení, alkoholových radovánek a jiné letní zábavy.  Jsme otroky koček, doma, venku, v Brně.    

8.7.

Šmudla po delší době zdraví. Vykousaná kůže po stranách se léči dobře. Šmudlík dobře baští, už konečně vypadá trochu k světu, co myslíte? Čekají jej testy a kastrace. Pak bude potřebovat trpělivého člověka, který mu ukáže zatím nepoznané lepší stránky života. My jej vzali Zubaté z náručí, teď pomalu hledá náruč hodného a trpělivého člověka, oporu pro celý život.

9.7.

Kluci byli po cestě velmi vystresovaní. Divočejší si zranil v přepravce čumák a drápky. Kastrace jim prospěje, vypadají  hrozně – hubení, špatná srst, jednomu se po zákroku spustila rýma.  Zákrok proběhl normálně, jen jsem  vetku stále obtěžovala dotazy po stavu těch dvou lumpů a i jiných našich pacientů doma. Řešili jsme Ajku, která vzdoruje léčbě a ani dosavadní léky moc nepomáhají.  Ajka stále hubne a hubne a hubne.

Ale zpět ke klukům. Leží za mnou v boxu. Neví, co se děje. Jsou schovaní každý sám v sobě, ani misky před sebou si nevšímají.  Uvidím, jak zítra.

Omlouvám se, že víc nenapíši.  Není mi dobře, zlobí zdraví.  Práce pak nejde jak bych chtěla a tak jsem navíc ještě naštvaná pro vše, co jsem neudělala.

Někdy jich mám už opravdu dost. Koho? Majitelů koček, pokud se tak dají nazvat. Těch, kteří „ponechají vše na přírodě“, nekastrují, zabíjí koťata svých koček, svá pozitivní zvířata nechají běhat venku bez ohledu na fakt, že nakazí jiná.  Nemocná kočka si musí poradit sama a pokud to nedokáže, žádná chyba, přijde další. Nezodpovědní , vždy nad věcí, pokud nejde o jejich vlastní bolest. V lepším případě vás nechají jejich problém vyřešit, v horším vám tuhle cestu uzavřou. 

11.7.

Naše seniorka Myc. Co nevidět oslaví 16.narozeniny.

Narodila se v Brně na ulici Novobranská v době, kdy tam ještě byl vietnamský trh. Zcela vzadu, v temné uličce, čekala malá černobílá kočička a její dva bratři každý večer na baštu. Ona mne tolik nezajímala, spíše její postižený bratr - neměl ocásek a tak potřeboval co nejdříve pomoc.

Nachystala jsme vše na odchyt, ale přišla jen ona a jeden z bratrů. Nebylo proč váhat, ulovila jsem ty dva a čekala na třetího. Bohužel koťata mňoukala a tak jsem na místě nechala dobroty s tím, že přijdu zítra.

Doma, na světle, jsem se zhrozila. Nechytila jsem koťata, ale dva černobílé ufounky bez očí. Koťata nekomunikovala, nepila, nejedla, kašlala a nemohla dýchat. Noc beze spánku, ráno veterina.

Večer opět na místě krmení, ale klučík nepřišel. A nepřišel ani další den, už nikdy. 

Z ufonků se mi díky radám a léčbě paní doktorky Klementové podařilo udělat pěkná koťata. Zatímco kluk byl silný a měl se k světu, Myc trpěla kašlem, stále ji trápila rýma a několikrát nás překvapila tím, že omdlela. To nás celkem vystrašilo a tak, zatímco brácha našel novou paničku, Myc zůstala u nás. Jako parťačka Maxe.   

Cítila jsem povinnost se postarat o další rodinu Myc a tak u nás dožila i její matka s rakovinou.

Myc je všemi mastmi  mazaná, dá se říci, že nejchytřejší kočkou  Maxe. Vlastní plno velice výhodných lidských vlastností J a umí je na nás použít. Tělesně je již slabá, ale energie má více než já. Je hluchá, ale co potřebuje, slyší dobře. V tom si s mým mužem rozumí.  Ostatně ten jí nosí jídlo do postele. Myc nás trápí svojí nečistotností, ale já v jejím věku tu asi nebudu a pokud ano, asi to se mnou taky jednoduché nebude.   

12.7.

Přijeli jsme pozdě domů. V místě krmení jsme našli krev a tak jsme se snažili zjistit, o co jde a zda jsou kočky v pořádku.  Šli jsme po cestě krve a trasa odpovídala spíše lidskému chování než chování kočky.  Na žádné kočce jsme zranění neviděli, ale to neznamená, že není někde problém.  Zítra provedeme kontrolu znovu a také prohlédneme místo, v noci vše vypadá trochu jinak.

Doma řvoucí smečka a Ajka  v opět zaneřáděném boxu.  Je 2:10, to hlavní je uděláno.  Nováček je až moc klidný, dostal do boxu hračky, ale raději spí a ani moc nejedl. Zítra musím udělat místo na další případ.

Ajka krmení nemiluje, co stříkačka, to zpěvohra v japonštině J Aby na to nebyla sama, snažím se ji napodobovat a přizvukuji.  Teď na ni koukám, asi mne čeká další čištění boxu L

Foto: Takhle to vypadá, když u nás jen kouknete do dveří.

13. 7.

V terénu jsme dnes prošli místa se skvrnami.  Myslím, že s kočkami nemá krev nic společného. Já v místě kontroluji vše podezřelé a nebezpečné a tak z večerů nemáme oba nic J Minule jsem překládala kupu nějakých velkých, ale poměrně lehkých cihel, byly pro kočky opravdu nebezpečné. Kočky jsou zvědavé, člověk musí myslet jako ony, aby je uchránil.

Hodně času dnes zabral nováček a odčervení průjmujících.  Nováček se vztekal, je v pubertě a tak vše co mu nejde pod nos, o tom okamžitě musí svět vědět.  Kdyby to uměl, napíše Sally J Banminth mu nechutnal, ve středu jde na prohlídku, ráda bych, aby byly možné testy. Pravé ucho jej štve, ale na stronghold je brzo a je otázkou, zda tam není jiný problém. Potřebovala bych doma ordinaci s vybavením. Nejlépe s asistentkou. Mohu si nechat zdát.  

Kluk se najedl a dobře. Ajka dostala spot a s ní Zrzík. Rozdělila jsme jednu pipetu na dvě kočky.

Zrzík mne trápí. Celou dobu hodně pije a hrozně líná. V krvi nic. Po inkubační době testován jako negativní, ačkoliv je jen jednou ze čtyř testovaných koček s negativními testy z téže lokality. Je mi stále podezřelý a uvažuji i PCR testu na virus FIV. Jak přestanete věřit výsledkům testů a vyšetřením  a hlodá vás intuice, pak je to těžký. Kde jsou zelená léta, telecí, prostě prima léta.

Ajka toho dnes moc nenazpívala.  Stolice se mírně, mírně, zahustila a díky Diacat, děkujeme dárkyni, která nechce být jmenována. Dále přetrvává její nechutenství  neb  jsem vyzkoušela ji méně krmit a její snaha sama jíst je nulová.

Šmudla měl jít ve středu na kastraci, ale zanítilo se mu jedno oko a při komunikaci byl zlý. 

Kačka odnesla vypuštění mezi FIV kočičky rýmou. Již se pohybuje po pokojích a dokonce si hrála. U kočiček narozených venku, které dlouho nepoznaly nic než stres a strach, mne vždy fascinuje ta radost z objevování  světa, z využití zbytečností jako jsou hračky, podivností jako je výhled z okna, žádná starost o jídlo, prostě jen polehávání.  Náhle mají tolik času……. a vy můžete sledovat ten krásný dokument jejich dalšího vývoje.  Chystám se vypustit Harryho I., moc odvahy nemám. Je velký, sebevědomý to bude pro Pištu, Píďu a Čůsťu problém.  A co teprve Harry II.?

Dnes volalo hodně lidí ohledně zaopatření kočiček. Když pomůžu , dobrý, když to už nejde, není kam odkládat ty nezaopatřené kočičí osudy, když chcete/ musíte jít dál. A o vás ani nejde, ale těm, které máte v péči nemůžete každý den dokola vyprávět smutné příběhy.  Oni sami toho mají totiž nad hlavu/nad uši.

Bože těch lidí, co rádi přijmou byt po babičce, ale o její kočky se máme starat my a peníze dárců? Kdo je vychoval k takovým pořádkům? Nebo jsme z gruntu srabi a jen někteří mají na víc a jsou za to ještě vysmíváni? Za soucit, tu položku, která často stojí peníze a žádné nepřinese? Síla a zájem je vlastnit – vše od věcí po lidi, ale řešit problémy neumíme, to nám musí někdo pomáhat.   

 

 

 

15. 7.

Chtěla jsem napsat nějaký vtipný článek o stavu koček, o kastracích, ale nějak mi v hlavě tančí myšlenky. V jednu v noci asi není divu.
Veselé vyprávění o tom, jak Cvrček dnes přišel o koule, nebude. Nějak mi není do smíchu. Nebojte, on je zatím v pořádku. I po letech se mi příčí, že zdravým zvířatům bez jejich souhlasu odebereme zdravé orgány. Ne, nechci horovat proti kastracím. To v žádném případě! Jen si říkám, jak my bojovníci za práva zvířat, se jich vlastně neptáme. Chytíme, operujeme, vypustíme. Ono to jinak zatím nelze, ne bezpečně, pro venkovky technicky vůbec.
Co mne tedy štve? Kastrujme, dobře, ale s maximální péčí. Ne za pár korun, s tím, že by kočky samy a s úsměvem měly odejít od veta již druhý den a ještě napsat poděkování, jak to bylo prima. Špatné věci se většinou nestávají ani tak těm kočkám, které mají štěstí a přejdou dále do péče, ale vystrašené oči venkovek mají ke strachu důvod. Je jich hodně a peněz málo a navíc, venkovky moc nespolupracují a tak si nezískají moc ničí sympatie. Mé sympatie mají, jsem s nimi denně a tak cítím potřebu, je hájit. Já osobně mnohdy říkám, že venkovka se liší od domácího mazlíčka jen tím, že jí nikdo nedal šanci. Vždy to tak budu vidět. A tak pokud mám v kleci venkovku, odchycenou na ošetření, bude jí věnována lepší péči než našemu Maxovi. Abychom se v ní pokusili alespoň trochu zanechat dobrý obraz o celé akci. Jsme přeci ochránci práv zvířat.
A čemu jsem ráda, byť to bolí? Že pro mne ani po letech není péče o kočky rutinou. Pro mne těžší, pro kočky snad lépe. Někdy člověk stojí sám proti sobě, když má zvědavé otázky Emotikona smile
Dnes jsem nechala udělat test u Harryho II. Test v laboratoři pozitivní, ale já to chtěla ověřit jiným typem testu než jej pustím k podobně nemocným. Je to přeci zásadní krok. Na druhé straně, kdyby test byl negativní, nejprve bych dostala depku a pak bych musela přetestovat celý útulek a důvěra ve vědu by byla zásadně podlomena. Říkala jsme si, „že si nedáš pokoj“ , jednou už to tu bylo – „neřeš, nepřepínej, nepátrej.“ Emotikona smile To je ten můj styl, dávat smajlíky tam, kde to ani tak necítím, ale je to potřeba.
Harry II je pozitivní, špatné pro něj, pro nás, pozitivní pro veterinární vědu, zdá se, že nám podává věrohodné informace.
Na fotu Cvrček. Vidíte strach, obavy. A tak prosím, věnujte kastracím péči. Věnujte péči kočkám, které ji podstupují a lhostejno, zda při výkonu spolupracují či ne, zda je to kočka vaše či toulavá. U té toulavé je to často jediný kontakt s námi lidmi a tak bychom se měli chovat na úrovni a zanechat dobrý obraz naší civilizace.

17.7.

Nevím, jaké bylo dnes v tom vedru BIO, ale když dorazila na email faktura za vyšetření krve s částkou 12 152 Kč, rozhodně byla zátěž v té chvíli na trojce. A jelikož nám padl bazar, ještě dlouho se na trojce bude držet.

Vedro a dusno nepřeje našim nemocným, včera večer jsme musela dávat dohromady Lucii, tu FIV pozitivní kuličku s nemocným srdcem a ledvinami.  Udělalo se jí zle a tak byl u Maxe poplach. Je plachá, o to hůře se ošetřuje. Z dalších horkých dní mám opravdu strach. Murrísek, Bucli, Komínek, Myc, Lucie, Pišta, no nemá smysl všechny jmenovat, ty starší a nemocné, ti jen leží a často musím jít a trochu do nich „dloubnout“, abych věděla, že jen leží.  

Večerní bouřka vypadala nejprve děsivě, ale silný vítr se naštěstí nezvedl a déšť přišel vhod. Zatímco pršelo a blesky sem tam proťaly oblohu, z naší zahrady se šplhala k nebi duha.  Ochladilo se a já velice ráda pustila svěží vzduch do domu. I Murrísek byl hnedle veselejší.   

Cvrček se se mnou den po kastraci nehodlal  bavit, ale dnes ráno za mnou přišel do postele a přilehl k obličeji.  Jsme opět přátelé J, bolest zapomenuta.  

Vyšetřen byl Chlupáč, neboť v pondělí a úterý zvracel jídlo. Veterinářce se líbil, přibral a má krásnou srst. Ve střevech mu při vyšetření šplouchalo, doma měl průjem a tak přeléčíme a ještě odčervíme a budeme sbírat bobky. Očkování musíme bohužel odložit.  Po cestě z veteriny pěl jako Pavarotti.

A nováček zrzík přizvukoval. Ten byl na prohlídce, je to klacek v pubertě. Na paní veterinářku byl hodný, doufal, že mu nenaplánuje kastraci. Ale to se mýlí. Doma si dovoluje a seká J , ale to je změnou prostředí. Zatím jsou jeho testy negativní, je z místa, kde řádí FeLV .

Přetestován byl i Harry II, bohužel test je opravdu pozitivní.  Harry trpí kožními problémy, u nás se trochu zlepšil.  Kastraci zvládl, ale po ní se neprobouzel tak, jak jsem zvyklá u zdravých zvířat. 

Vyšetřen byl Marco a jeho  páteř a klouby. Na rentgenu není nic podezřelého, kolenní klouby mají zvýšenou pohyblivost a rotaci, jakou by mít neměly. Marco špatně ovládá zadní část těla, vychyluje ji na levou stranu, jinak klade nohy a neumí se rychle vyrovnat se změnou pohybu. Často sebou plácne.  Moc nechápu, jak mohl žít venku, ale co my víme, co má za sebou.   

Kocuři po kastraci, i vztekloun, jsou v pořádku, Vztekloun ještě dostal antibiotika na delší dobu.

Ajka je týden v izolaci. Vyšetření bobků negativní, stolice byla normální jen v ty dny, kdy jsme ji krmila, nejedla nic jiného než dietu a v ní DiaCat.  Na závěry je brzo, je to jen týden, stálicí stavu zůstává její nechutenství.  Po týdnu zpěvoher u krmení si už celkem zvykla, ale ze stresu s ejí zhoršila rýma. Nosní kapky a jejich aplikace, to je samostatná kapitola. Musím mít trefu a kápnout jí do nosních dárek z větší vzdálenosti a udržet ji, když se vzteká. Pomalu ale chápe, že jí kapky dělají dobře. V neděli jede na vyšetření, kontrolní odběr krve, hlavně zda nám klesly leukocyty z hvězdných výšin a jak jsou na tom ledviny. 

Vyšetření čeká i Šmudlu, kastraci má naplánovánu na konec měsíce. Pojede i  Zrzík Střapatý. Jeho srst je hrozná, padá z něj v chuchvalcích, stabilně více pije. Ve stolici krev a tak má nasazenu léčbu. V týdnu další veterina.

Dnes večer přišla ke krmení kočička. Má majitele, ten se o ni moc nestará. Byla jiná, již porodila. Seděla přímo i krmítka – něco se smyslu – mám hlad, servíruj prosím. Je hodně plachá a tak blízko nechodí.  Odběhla jsem pro dobroty, jedla hltavě. Jsem ráda, že k nám našla cestu. Nevím, jak by si jinak sama poradila. První děcka, která se ji narodila v tomto roce, buď byla mrtvá nebo se o ně postaral majitel. Teď, zdá se, se má o koho starat. 

Průjem u Pipi se mi nedaří řešit, není to vůbec dobré, tento týden znečistila pelíšky. I proto stále váhám s vypuštěním Harryho I mezi FIV skupinu. Bude to pro Pipi a pro ostatní zátěž.

Po chvilkách jej pouštím každý den, bez kontroly jej ale nenechávám. Píďa je z něj hodně nervózní, vrčel na něj a dost jej jeho přítomnost znejistěla.  Ještě se nevzpamatovali z Kačenky a už další cizinec!

Omlouvám se, bylo by co psát, ale musím ještě vyčistit v karanténě záchodky a je už něco po jedné. Před námi další pracovní víkend.     

23.7.

Buclítko, našla jsem jej před chvílí ležet u fontány. Dost jsem se lekla. Ale to on si jen šikovně vybral místo - proudí tudy chladnější vzduch ze zahrady. Dostal injekce a léky. V poslední době se pomalu ztrácí. Dali jsme si spolu u okna  sejra, jemu na drobné kousíčky, bolí jej tlamička. Zobal rychle a rád a i spolupracovníci se našli - Komínek a Kříža. Sýr a šunka,  když se jim  očička rozzáří, je to jako s mým mužem, když koukne po hezký holce – říkám si dobrý, ještě je to dobrý J   

Právě kolem nás prošla bouřka, trochu zalilo, žádné škody. Kombajn  pole naproti sešikoval do pásů slámy a já se pokusím si podobně srovnat myšlenky a napsat vám zprávu.

Horké dny nám všem daly zabrat. Kočičky s nemocným  srdcem trpí, ledvináři a FIV kočičky také.  V pondělí jsem se již chystala „zavřít krám“, ale Pišta, který během dne  pokašlával, se mi náhle začal dusit, stále se mu chtělo kašlat a nebyl sto se uklidnit. Pak si lehl a bylo zle. Seděla jsem u něj do čtyř rána a jen odbíhala pro další injekce.  Hlavou mi běhalo ledasco, třeba to, že je to pět let od jeho krize a i moje vetka považuje jeho dnešní stav za zázrak. V noci přišel muž a zděsil se kupy obalů od stříkaček a jehel, ale Pišta je trpělivý paciet. Během tří hodin se poměrně uklidnil a tak jsem si šla chvíli lehnout. Ráno byl jeho stav lepší a injekce dostaly všechny kočky, které měly kašel  a mají problémy s dýcháním, myslím FIV kočičky – Amálka, Lucie a Kryšpín. Amálka má s dýcháním stejné problémy jako Pišta, Lucie má špatné srdce a Kryšpín na tom v poslední době není dobře, zhubnul, málo jí, polehává s nudlí u nosu. 

Další dny jsem medikaci již mohla omezila, FIV kočičky se drží.  Stejně tak staříci, ale chodím kolem nich po špičkách. Do skupiny byl vypuštěn Harry I. Nejprve se musel pořádně proběhnout, čímž zcela vykolejil  Píďu, syčel na něj a vrčel. Nějaký ten den se tvářil, že je pro něj Harry tím největším trestem  a vybíjel si vztek na Kačence.  Tomu jsem se zase já snažila zabránit. Ale jsem pozitivně překvapena, že se Harry do kolektivu zařadil celkem klidně, ono k problémům dochází často až později, až nováčkům naroste hřebínek.

U Harryho II, ten je také FIV, řešíme průjem a během teplých dní měl teplotu. Jeden den k večeru bylo hůře a tak jsem jej přemístila do jiné místnosti, kde bylo chladněji.

Horké dny netěší Buclítka, a mám o něj strach, stejně tak o Myc a Murríska.  Snažím se vypozorovat sebemenší problém, abych jej byla sto řešit včas. U chronicky nemocných a u staříků nemůžete v takovém počasí při problému doufat v bezpečný převoz na veterinu a často vznikne problém tak rychle, že by pomohla snad jen lidská záchranka s helikopterou.

V neděli byli odchyceni kocourek a kočička. Oba se po ošetření a kastraci vrátí paní, která je krmí.  Jsou to divoši a jí se při krmení budou ochočovat lépe než mě s tolika kočkami a navíc v boxech.  Teď čekám dalšího nováčka.  Z lokality, kde je FIV a tak asi náš budoucí trvalý přírůstek.   

Během týdne zákroky proběhly na veterině dobře.  Jeden kocourek měl krevní podlitiny na varlatech, příčinu jsme nezjistili, nechoval se tak, aby se poranil a zvýšenou krvácivost nesledujeme.  Má ale zvýšené hodnoty urei a kreatininu v krvi a hodně pije. 

U Šmudlíka stále přeléčuji zánět spojivek,  kastrac i jsem odložila na 13.8. To je termín, kdy bude kastrován i nováček zrzík malý, zatím jsem mluvkovi drzému nedala jméno. Jeho testy jsou negativní, dobrá zpráva pro kočku z místa, kde je FeLV, ale ještě musíme přetestovat.  

Výsledky krve u Ajky jsou lepší, Ajka na tom dobře není. Ve stolici a stěrech nic, jen víme, která antibiotika již nemá smysl používat, bakterie jsou na ně rezistentní.  Problémem je, že moc nezabrala ani ta, která by učinky mít měla. Druhou věcí je pohyblivost obou ramen dolní čelisti oproti sobě. Ajka má jiný tvar tlamičky, již dříve měla problémy, s věkem kost více ustoupila a zlomila se. Vzhledem k chronické rýmě a průjmu, nepřipadá zákrok v úvahu, a já mám obavy, že by již křehká kost zákrok nevydržela. Vetka nedoporučuje ani endoskopii kvůli průjmu. Opět zákrok v narkoze a Ajka není v stabilizovaném stavu. Další kapitolou je její nespolupráce při léčbě.

Žabka s chronickým zánětem v tlamičce a hrdlu přestává jíst, dostala antibiotika a léky na bolest, přešla jsem zcela na kašičky.  Ale i tak to nestačí, vidím za humny kortikoidy, ač nerada.  Když jsem jí dávala injekce,  Žába mňoukala a tu, kde se vzal tu se vzal, Eliška a zaútočil na ni. Když jsem ji bránila a chtěla pokračovat v úkonu, něco mne zabolelo v lýtku a ejhle, Eliška se do něj zakousnul.  Je nejistý a velmi by mě zajímalo, co má chudák v životě za sebou.  Podobné akce zvládala Hlavička, naše nedávno zesnulá seniorka, ale ta opravdu bránila druhou kočku, Eliška se bojí spíše o sebe. 

Mínka už měsíc bere léky na ledviny, projevilo se selhání ledvin. Máša a Lola jsou po vytrhání zubů v pořádku, jen Mášu trápí zánět jednoho oka.  Cipi dostává léky na zvýšenou činnosti štítné žlázy. Komínek a Bucli mají stále antibiotika, taktéž Myc, ta se bez nich začne po dvou dnech dusit.

Během horkých dní nám zvracelo hodně koček, i mladé, třeba Dráček. Honzíka jsem našla v pokoji ležícího s otevřenou tlamkou a zrychleným dýcháním.  Větrák se v karanteně neujal, kočky se bojí tlumeného zvuku i při nízkých otáčkách. Vetka mi říkala, že měly v ty dny více kočičích pacientů, kteří díky průjmu a zvracení končili na kapačkách.

Myc se nám ubytovala v předsíni, hlídá příchozí poštu J Dala jsme jí tam vše vybavení  a tak předpokládám, že až přijde z banky výpis spolku, spadne do WC. Dárcům se omlouvám. Má tam i fontánku  až si na ni i zvykla, což je výhra. Také Murrísek překonal počáteční nedůvěru a u fontány je řada jako za totáče na banány.

28.7.

Bílý nováček mi za zády stále vyzpěvuje a tak se špatně píše. Už se alespoň najedl a byl na wc. Vedle něj dvě mícy po kastraci, jedna se zánětem dělohy. A to se paní stále divila a byla ráda, že starší kočička venku již nerodí koťata. Pokud nerodí nebo nepřivede, není moc důvod k radosti, znamená to problém.  Tahle by už další porod nepřežila.  Pět koťat u paní na zahradě bylo ošetřeno, základní odčervení a odblešení, za deset dní opět + další prohlídka. Paní se o ně stará na zajištěné zahradě, do září z nich budou mazlíci. Jejich máti a starší sestra se jim vrátí, místo je to klidné a péči mají.

Čekal mne odchyt osmi koček a kastrace a světe div se, lidé se nakonec dohodli, že se na zákroky složí a i nějaká ta koruna od obce se jim přikutálela.  To se tak často nestává. 

Byla jsem i ráda neb mi v posledních dnech není  nejlíp. V pátek hrozně, v sobotu jsem se donutila na odchyt a v neděli ráno jsme myslela, že vypustím duši. Štěstí, že byl víkend a krmení a vodu kočkám zastal muž, ale jinak práce stála. Večer jsem na odchyt jela, klec nepřipadala v úvahu /velká skupina koček/  a krmička byla již dvakrát cílovým objektem dokousaná.  Pondělí opět stálo zato. Budu si muset vyčlenit čas na návštěvu humánního doktora nebo mne bude muset léčit vetka. Nebo Cvrček.  On je vůbec zvláštní, takový postelový plyšák a muchlík. Dnes mi lehl k hlavě a asi chtěl odsát starosti, naivka malý. 

Marco je po kastraci v pořádku, ale opět mu hodně slzí oko a čím více jej sleduji, tím se více děsím toho jak chodí. Můj muž říká, že Marco ví, že má hlavu, ale další části těla registruje pomalu nebo vůbec.

Muffi  během veder dostala průjem, ale hrozný. Malá, hrozně plachá, ale hodně zlobivá a velice zvědavá kočička. Hravě si poradí s většími kočkami, sem tam nám nějakou peskuje a tak ji musím usměrnit.

Pišta je na tom ve srovnání minulého týdne lépe. Akceptoval i Harryho, je to velice rozumný kocourek.  Je to zkušený starší pán, vysvětlila jsme mu, že Harry je stejně nemocný jako on a že nemá kam jít. To Píďa, ten mi tohoto nového kocourka hned tak neodpustí. Leze mu na jeho oblíbené okno a ani se nezeptá. Harry je hodně samozřejmý, hned všude doma. Můj muž již má vyrobený rám na další okno, mříže, a tak bude mít Píďa další okno a snad se uklidní. Bude mít výhled do zahrady, tam to bude i zajímavější.

Pišta je mimořádný kocourek. Narodil se na vsi a jelikož stará paní kastrovat kočky nehodlala a zabíjet koťata hřích nebyl, vzala jsem je vždy od ní, čekala, zda se umoudří, domlouvala,  a koťatům v Brně hledala domovy.  Pišta přicestoval do Brna se sestrou a bratrem. Byt se jim líbil, z vesnických balíků a rychle staly kultivované kočky bytové :-) Brácha Miky odešel první, Újezd u Brna je mu domovem.  Pišta padl do oka mladému muži, který chtěl společnost pro svoji maminku.  A tak oba odcestovali v pátek a v pondělí jsme je oba měli zpět – Pišta se prý nelíbil. No – dnes by se mě to dotklo J

Pišta si s tím hlavu nelámal a zvesela  přivítal známý byt a kámoše.  Zájemci přicházeli, Pišta se nastavoval a vystavoval, o jeho sestru Amálku oko nezavadilo, ta návštěvy nemilovala.  A tak po čase odešel znovu, tentokrát na tři týdny. Zpět se vrátil, nebyla  trpělivost na straně majitelů.  Nevzdávala jsme to, ale došlo k nemilým událostem.

Pomáhala jsem tehdy jednomu útulku a situace tam tehdy byla nedobrá.  Uprostřed zimy kupa koťat různého stáří, jedno nemocné vedle druhého a na kupě. Dvě na tom byla dost zle, jedno přestalo používat zadní nožičky. Se souhlasem majitelky útulku jsem je odvezla do Brna, kde měla být v péči hodné a zkušené paní a jejich veterinářů.  To jsem také udělala. Kéž bych den svým narozenin strávila lépe/jinak  neb za dobrý skutek je mnohdy člověk po zásluze potrestán.  Koťata byla převezena do Brna, ale v okamžiku, kdy byla hospitalizována na klinice, rozpoutalo se peklo. Paní chtěla prcky zpět. Pobyt na klinice považovala za týrání.

Návrat by byl pro koťata fatální a tak jsme s pečovatelkou tuto možnost zamítly. Doufaly jsme v uklidnění situace.  Opak byl pravdou. Útoky na sebe nedaly dlouho čekat. Na pečovatelku byla poštvána kontrola, zle jí bylo působeno v obci, kde bydlela.  Já čelila telefonátům a tlaku a volali podivní zájemci.  Paní věděla,  kde bydlím, znala majitele bytu,  a vzhledem k tomu, že šlo o podnájem, snadno jsme mohly být s kočkami bez bydlení. Největší  obavu jsem měla z nastrčených „zájemců“, kteří si od nás vezmou kočku a ta pak bude jako předmět vydírání kočka za kočku. Volali dokonce falešní policisté a kladli mi podivné otázky, vyhrožovali.  Bylo to poučné období a na ¾ roku jsem přerušila inzerci koček.

A tak od nás Pišta odcházel jako starší, ale neodcházel sám, šel se sestrou a oba povýšili J do hlavního města.  A tentokrát se časný návrat nekonal.

Až po letech se majitelé ozvali, vážný problém. Oba sourozenci se vrátili k nám. U Pištíka se pomalu ale jistě rozhořely periodické problémy a kolaps nastal v létě 2010. Test ukázal FIV pozitivitu a já myslela, že mi pukne srdce. Navíc nám vetka nedávala moc šancí, že se Pišta dá dohromady.  Testovat Amálku jsem ani nemusela, ale udělala jsem to. Stejný výsledek.  

Oběma je tento rok 14 let.  

Původní majitelku Pištíka odnesla bohužel rakovina a já až tehdy mohla kastrovat její kočky. Už jsem se nemusela nikoho ptát. Zde dlužím poděkování mé známé, která se divošek ujala a poskytla jim  domov je svém domku a zahradě.

Útulek, který mi byl drsným poučením, dnes již nefunguje a tak se mě na něj ani neptejte.   

29.7.

Dnes opět veterina. Bílý nováček zpíval, řval celou cestu, čím více jsem jej uklidňovala, tím více protesty stupňoval. Jelo se nedobře, na D1 opravy a i cesty mimo dálnici jsou plné a řidiči nervózní.  Na prohlídku jel Ferdík, pociťuji u něj změnu chování a nálady a při poslední návštěvě veterinářky u nás vyšetřen nebyl.  Když byla vedra, říkala jsem si, že polehává díky nim, teď už se mi to přestává líbit. Během vyšetření  se mu udělalo zle, špatně dýchal. Velmi přibral na váze, i to je problém. Již dříve měl bolesti zad a dnes se mu vyšetření právě s této oblasti vůbec nelíbilo. Po cestě zpět jsem seděla u něj vzadu a stále na něj mluvila, aby nemyslel jen na stres z cesty.  

Bílý nováček se paní doktorce líbil, hrál to na ni dobře, samé mazlení a kouzelné pohledy.  Paní doktorka by jej nejraději hned kastrovala, ale já chci nejprve bezpečně odčervit. Kocourek je z lokality, kde je fiv a tak jsem opatrná.     

Kočky po kastraci v pořádku, jen míce po zánětu dělohy se okolí rány trochu zapařuje, jak se málo pohybuje a tak místo musím hlídat a ošetřovat. Antibiotika má, snad to bude dobré. Jednou jsme měli reakci na stehy, rána odmítala srůst a hojit se, péče o kočičku byla dlouhá a problémová, šlo totiž o divošku. 

Ferdík se doma uklidnil, uvidíme, jak bude reagovat na léky proti bolesti. Co s váhou, to nevím. 

Měla bych se teď vrhnout na čištění záchodků, ale myslím, že to nedám.  Dnešní den byl poměrně klidný, ale já si vždy říkám, že ten další si to vynahradí a tak se asi raději půjdu vyspat.  Unavený člověk dělá chyby, poslední dobou se nesoustředím a problémy nejsou výzvou k řešení, ale problémem. 

V pondělí byla v Brně bouřka se silným větrem, na chvilku, ale v krmících místech nadělala paseku.  V neděli večer jsem přerovnávala kupu velkých cihel, které se mi pro venkovky zdály nebezpečné. Byly navíc zakryty plechem a to nedobře. Včera bylo tohle vše rozmetáno do okolí, plech poškodil i ploty. Tak jsme vyvolávaly všechny kočky, zda jsou v pohodě a bez zranění.

Myslete na nás v sobotu, venkovky u nás doma budou v ohrožení, společně snad nebezpečí zaženeme. Stejné starosti jako s myslivci, mám zde s nezodpovědnými majiteli psů. Víc k tomu psát nemohu ať situaci nezhorším, nikdy nevím, kdo brouzdá na netu.  Co by člověk pro jejich bezpečí neudělal , ale někdy narazíte na meze možností. Všechny v domě před hlupáky zavřít nelze a mnozí o to moc nestojí a nebyli by šťastní.

Dříve jsem potřebovala ke spokojenosti a klidu tolikeré, dnes se srdéčko uklidní, když jsou všichni v pořádku, když kolem druhé v noci zavírám a před domem se čistí spokojená Malá Černá, když ráno uprostřed trávy pod okny čouhá mourovatý koblížek. Záchrana koček a péče o ně, to je vlastně boj o každý další den, klidný den neb takové dny nejsou samozřejmostí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jsou darem.

Je jedna v noci, pomalu půjdu spát. Třeba záchodky mezitím vyklidí skřítci.

Všem DOBROU.