3.5. 

Kluci zvládli cestu dobře. Bylo odebráno dost krve, výsledky zítra. 
U Šmudlíka veterinářka navrhla nasadit jiné léky, u Harryho postupovat tak jak postupujeme. Ale uvidíme, co krev. Zatímco Šmudla se chtěl po odběru ztratit, Harry lezl po každém, kdo se k němu přiblížil Emotikona smile Oba budu stále krmit, Káču taky, té nasadíme něco na imunitu a proti zvracení a počkáme, co a jak. Od večera nezvracela, ale ani nic moc nejí. Budu ve střehu, pokud se jen trochu zhorší, jedeme na veterinu. 
Děkujeme paní Kristýně za zaplacení zdravotního balíčku pro Harryho v Kočičím přání, balíček byl dnes využit. Teď ještě aby testy byly negativní.....

6.5.

Šmudla vypadá jako bychom se o něj vůbec nestarali. V sobotu nejedl vůbec a tak jsme v neděli jeli na krev. Měla jsem obavy z anemie. Po příjezdu se najedl, ale v pondělí opět nic. Tak jsem jej krmila a byla nervozní. On se stále tváří, že je mu zle a tak těžko něco odhadnete. Po jídle vypadá na umření, je zřejmé, že žaludek dlouho v pořádku nebude. Dali jsme dle rad vetky jiné léky, v tabletách, což je také pěkný horor. Drtit je do jídla nelze, jsou moc hořké. Na hodnocení, zda zabraly, na to je moc brzo. Šmudla hodně prská a trápí jej rýma. Je ze stresu, při odchytu ji neměl. Důvěru ke mě zatím nenašel, ale nedivím se, některé injekce bolí a s tím já nic nenadělám, léčba je léčba. Zatím ani nijak nevypadá, že by záchranu oceňoval   

Přemýšlím, co s kamarády Harryho. Zda je odchytat a uchránit od nemoci, odchyt nás stejně čeká, v místě kočky zůstat nemohou, to je další problém, který mne už déle tíží. FIV je bonus navrch, třešeň na dortu  Jen to místo nemáme, dospělé kočky nejsou jako koťata, tolik v kupě se jich nesnese a pak přijdou nemoci. 

Sotva tři hodiny spánku, duchaplné psaní nečekejte  

Šmudlíkovi nebylo po cestě na veterinu zrovna dobře. V ordinaci jsme zjistili, že celý hoří, ačkoliv den předtím léky na horečku dostal. Očiska plavala, z nosu žlutý výtok a krk plný asi něčeho podobného. Při námaze se začal dusit a kašlat. Odběr krve naštěstí proběhl v klidu, i krev tekla normálně, což jsme se divila, když Šmudla málo pije. Pak byl napojen na infuzi s výživou a paní veterinářka se mnou probírala, co vyšetřením zjistila a co by bylo dobré udělat. Můj muž mezitím už byl na cestě do laboratoře s krví, aby výsledky byly co nejdříve. 

Faktem je, že Šmudla i dle vetky vypadá hrozně. I zhubl. Nejí a nepije, jen spí a kašle nebo se dusí. Jídlo často zvrátí. O to více mu dnes infuze přišla vhod. Test na FeLV a FIV je stále negativní, to je první dobrá zpráva. Druhou dobrou zprávou je, že ani výsledky krve nejsou špatné, má je v pořádku. Čekala jsem špatné ledviny, bilirubin vysoký, jaterní testy, měla jsme velké obavy z anemie a nízkého počtu leukocytů. Máme jen zvýšené  bílkoviny.  

Tyto výsledky nám dávají šanci, že se Šmudla z toho dostane. Musí bojovat, nechat se ošetřovat, já musím vydržet a nepadnout a prý třeba za 14 dní to bude lepší /vetka říká, že to bude dobré, já jí nemohu uvěřit /. Dle vetky, a to potvrzuje moje dosavadní pozorování, jeho stav, stav v karanteně, jde o virus, který Šmudlíka po stresu z odchytu a stresu z léčení položil. Doporučila zjistit, zda nejde o herpes. Zítra jedeme zase na infuze, uvidíme, ráda bych požádala ještě o snímek plic, uvidíme, co herpesvirus a případné stěry. Jako dnes i zítra tam s ním budu, během infuze jej krmím, hlídám, zda je v teple, zda se nezhoršuje a přemýšlím, co ještě by se dalo. Pak pojedeme domů. Teď za mnou spí a probral jej opět hnusný kašel. Po příjezdu jsem doufala, že něčeho zobne, ale ne. Tak krmím, pomalu po 5 ml nebo kolik je pro něj ještě snesitelné a vidím, že má zájem. Má obří uzliny pod krkem a tak ani polykání není žádný med. Stravu dáváme tekutou, ta mu vadí nejméně. Virbagen je  na cestě. Píchnu jej v noci. Děkuji MVDr. Vilémové za nesmírnou trpělivost, že mi dovolí psát sms v pět ráno a objednávat léky. Já bych takového zákazníka zabila   

Pár řádky chci dát naději všem, kteří se rozhodli Šmudlíkovi pomoci. Ti co mne znají, ví, že já bych se pokusila zvrátit osud i za okolností daleko nepříznivějších. Šmudlík sic vypadá hrozně, jeho současný stav je děsivý, ale dle vetky musíme pokračovat a vydržet. A nesmí se dostavit komplikace. 

Pak je zde ještě jedna dobrá zpráva - kocourek, který nám venku několik dní chyběl, je nalezen a je v pořádku. Šlo o kastráta, který chodí na jídlo pravidelně a byl naposledy na baštu ve čtvrtek. Pak nic, nebylo jej. Hledali jsme jej, a bez úspěchu. 

 

13.5. 

Šmudlík se ráno probudil jako ufo. Očiska oteklá tak, že je nedokázal otevřít. K léčbě se tedy přidalo proplachování očí fyziologickým roztokem, je to taková koupel obličeje, kterou Šmudla nemá vůbec rád. Oči musíte propláchnout řádně, aby se plaky dostaly ven a snížilo se riziko rohovkohého vředu a perforace rohovky. Pka jsme dala gel na regeneraci rohovky. Pokud by bylo moc zle, šlo by vyrobit kapky z virbagenu a ty kapat do oka. Šmudla nejí, nepije, leží, spí. Krmím jej, dnes mám pocit, že to jde lépe, zvládne větší dávky naráz, aniž by začal bublat. Teď jej čeká injekce syntophyllinu, injekce enzymu /nekro veyxym/ a něco proti bolesti dáme. A cerenii, ta se chladí. 

O ostatních nemocných později, teď musím krmit a podat injekce a jak tak koukám, zase fůra hodin. 

 

16.5. 

Šmudla dělá, že spí, na zavolání nereaguje. Je to zajímavá osobnost. Pohlazení se bojí, nezavrní, nedá se uplatit. Ani sebevětší dobrota nevede k zpětné vazbě, že by se více otevřel. Kocourek, se kterým to po všech stránkách bude na dlouhou trať. Dezinfikuji se od FIV kočiček a tak je chvíle na psaní. 

Večer bylo pod okny zrzavo. Tři zrzavé kočky, chodí na baštu, ale zvědavě obcházely kolem pelechů, které se venku sušily. Sedí a koukají našim do oken, proto musíme mít na parapetech truhlíky, ačkoliv v nich nic není. Rády by za našimi nahoru, ale to nejde. Nesmí. Pro obě strany to není bezpečné. O zrzíky mám strach. Jak začnou chodit před dům, může je zabít auto. Holka je plachá, koťata buď porodila mrtvá nebo je majitelé zabili, kluk se nechá pohladit, starší ne, je jako vítr. Ano, mají majitele, ale moc jim to platné není. U nás mají jistotu bašty, přístřešku, ošetření. A bezpečí. Je to málo, vím. Kočka zde moc neznamená. Po porodu se zabijí všechna koťata nebo nechají kocouři. Někdy i kočka, pokud je atraktivní. Není to ale moc velké výhra, život je pro ně dál jako ruská ruleta. 

Když jsme se nastěhovali, říkala jsme si, nebuď chytrá, neřeš, uvidíš. No a viděla jsem. Míca hubená, špinavá, nedůvěřivá. U majitelů měla psí misku, do které padly jednou týdně zbytky od oběda. Pak nosila koťata a její vyčerpání bylo znát. Ona i drobci chodili k nám na baštu, už se na to dívat nedalo. Majitelé je pak rozdali po svých známých. Druhý vrh už takové štěstí neměl a matka koťat byla zcela vyčerpaná. Jednoho večera přišla s velkým abscesem na zádech a jelikož majitele nezajímala, ošetření nebylo problémem. Pomalu jsem ji odčervila, dostala léky, lepší jídlo. Zlepšovala se. V zimě přituhlo po všech stránkách, nejhorší bylo období námrazy. Míca zůstala na plotě a nemohla tam /k nám/ ani zpět. Strom u plotu také celý zledovatělý. Bohužel tehdy jediná cesta k nám, k jídlu. Běžela jsem pro ni a modlila se, aby nespadla a nebylo to na zlomeninu. Další tři dny do konce námrazy bydlela u nás, samozřejmě odděleně koček. S jarem byla silná na kastraci a tu jsme nechali provést. Zvládla ji skvěle, přibrala na váze, zlepšila se jí srst. Stala se z ní milá komunikativní kočička. 

Jedné květnové noci roku 2010 jsme se vraceli pozdě z práce. Ležela u krajnice před domem, mrtvá. Auto. Tu noc jsem už nespala.

Nikdo se na ni nikdy nepřišel zeptat, nikdo ji nehledal. 

Mám její fotky v PC, ale vždy jak na ně narazím, rychle soubory zavřu. Ale ani tak neuteču. Člověk neotupí mysl seč by někdy sebevíce chtěl. 

 

17. 5. 

Kočička Mlaďucha náhle oslepla! Přijeli jsme ve 23. hodin domů z krmení venkovních koček a z nákupu steliva. Zkontrolovala jsem celý dům. Mlaďucha stála v kuchyni a koukala do plochy dveří lednice, chovala se podivně. Jak jsem zjistila, její zorničky nereagují na světlo, má je stále dilatované. Nevidí. Dali jsme jí najíst, jedla s chutí a napila se. Po paměti k miskám trefí. Její pelíšek byl vysoko na lednici, dali jsme jej dolů, ale máme obavy z pokusů o skok a pádu. Chodí kuchyní a chudák zmateně zjišťuje, kde co je.
Jak nám je, to asi psát nemusím. Já teď krmív v patře a muž ji dole hlídá. Ráno volám na veterinu, ale ani převoz nebude při jejích již stávajících problémech nic lehkého a bezproblémového /selhání ledvin, astma, alergie, srdce, věk kolem 15 let/.
Navíc nemáme vhodné auto na převoz kočky.Čert, aby to vzal!
Uf, uf, těžko je mi. 

 

18.5. 

Mlaďucha cestu zvládla. Vyšetření očí ukázalo. Není zvýšen nitrooční tlak, v oku šedý zákal, ten ale není novinkou, sítnice není odchlípená, na pravém oku známky krvácení v místě sítnice. Obě duhovky mají jinou strukturu, žádný nález ve sklivci, na rohovce. Jinak stav oka odpovídající věku. Další léčba a vyšetření spojeno s odvodněním, což u ní nepřipadá v úvahu, vyšetření hlavy  spojeno s narkozou, což také nelze. Mlaďucha si nechala odebrat krev, ale už ztrácela trpělivost, po odběru začala kolabovat. Zátěž a stres je problémem. Oko začalo více reagovat na světlo, dle vetky ale Mladá nevidí skoro nic. Ve stresu akomodace přestává fungovat. Dle vetky jde o cévní příhodu, problémy spojené se stářím a selháním ledvin. Poslech ukázal výrazný šelest na srdci. Vyšetření mozku by mohlo ukázat i další možnosti, ale u ní toto vyšetření provést nelze. Stav se může zlepšit, spíše než v to však vetka doufá, že se míca adaptuje na nové podmínky. 

Mladá přijela domů, najedla se, napila a spí v pelíšku. Cesta ji unavila, vyšetření bylo pro ni náročné.  

 

19.5. 

Šmudla kouká na jídlo jako na jed. Vetka mne dnes opět nabádala k trpělivosti. Koupila jsem mu další 4 dávky injekčního enzymu. To Harrymu se vrací apetit a 6 kapsiček denně je málo. Stále kýchá a slzí mu oči. Jeho imunita se mi vůbec nelíbí. Netuším co nastane po vypuštění mezi FIV kočičky, když už teď čelí takovým problémům. To Káča, ač sotva dvě kila ženské, ta si vede lépe. Rýma ji trápí stále, ale bojuje s ní lépe než silný Harry. Oba FIV, to budou mít Pišta a Píďa radost Emotikona frown 
Mladá se najedla a napila a pak jsem ji vysadila do pelechu na lednici. Ještě ji čekají léky. byla jsem ráda, že cestu zvládla, šelest na srdci, to je nebezpečí. Honzík při cestě sem tam písknul. Nepsala jsme o něm. Vetka nařídila postup a pokud se Honza nechytne nebo zhorší, jedeme na vyšetření. 
Doktorku Kyselkovou bychom nejraději adoptovali do rodiny. Zná kočičky depozita, zná mě, taťku. A přesto to s námi vydržela! Nemusíte nic říct a druhý ví, na co myslíte. Je to až nebezpečné Emotikona smile A to si absolventi veteriny myslí, že jejich práce bude hlavně prací se zvířaty Emotikona smile Nedávno jsem ji požádala o jehlu a ona šla, vzala ji a dala ji tam, kam jsem myslela. Úplně mi zatrnulo, jak jsme čitelná a jakej jsem pedant. Až mi bude šedesát tak se všichni před mým příchodem do ordinace pokřižují .-) a budou rádi, že mi po čase uvidí záda. Kočkaři jsou nepříjemní zákazníci Emotikona smile
Doktorka Vilémová nám kastrovala Maxe zakladatele. To byla ještě doba, kdy jsem byla sto si vzít diazepam a jeho koule nechat žít. Díky ní žil deset let kocourek, kterého majitelka ordinace uspala už ode dveří. Kubík díky doktorce Vilémové dostal šanci na život a deset let při chronické chorobě opravdu není málo.
I dnes nám stále pomáhá. Ona s kolegyní doktorkou Gorošovou věnovali Šmudlíkovi Virbagen!
Díky jim, našim trpělivým veterinářům!!
A doktorka Klementová, která mě jako zelenáčí hodně, hodně pomohla a pak utekla Emotikona smile k dítěti a sňatkem změnila jméno. 
Díky i doktoru Šivarovi, který ač jsme se mnohdy neshodli, mi velice pomohl. Snad ze závazku jako kolega mého otce. Díky o to více, že dnes už není mezi námi. Vzala jej zákeřná choroba a ani jsme neměla čas poděkovat.

 

20.5.

Je večer a Mladé je vždy v tuto dobu hůře. Většinou si sedne do puebla na zemi u postele a tam dřepí a má i misku s jídlem. K záchodku trefí, ale ne vždy spolehlivě a tak se stává, že vejdu do místnosti a je nutno podlahu vytřít a vyvětrat. Kvůli ní svítím dříve než je třeba, hned jak se zešeří. V noci je to horší, musíme někdy spát, ale ona se většinou zdržuje v noci na zemi, kde má pelechy a vše co potřebuje. Ráno, po lécích, se stav zlepší a stěhuje se na lednici, kde je její oblíbené místo. Jí a pije dobře, výsledky krve odpovídají chronickému selhání ledvin, tedy nic nového, zhoršené jsou jaterní enzymy a červené krvinky jsou na spodní hranici. Je čas na eprex. 

Není příjemné koukat do jejích slepých očí. Večer na ni dávám více pozor, často šlápne do prázdna. V kuchyni to pro ni a její problémy není ideální, ale je to její pokoj, zná jej a kočky, nové prostředí by nezvládla. 

Šmudla je jako šípková Růženka - stále spí. Po léčbě ustoupil kašel a stálé dávení, zvláště po jídle. Rýma je stále, prská a oči nejsou v pořádku, ale je to lepší. Nemá průjem, nezvrací, ale jídla jen zobne, vše je na mě.  

Seniorka Myc je na tom v posledních dnech trochu lépe, je aktivnější a více jí. Přestala nám čurat do postele a dá si práci dojít na wc. 

Zlobí Honzík, stále málo jí a bez léků k ránu zvrací. 

Othelo bude potřebovat ošetření zubů, klepe při jídle tlamičkou. Totéž sleduji u Lucie, ale ta se srdcem do narkozy nemůže  A Pipi, ta by měla jít na zuby. V současné době ji trápí průjem, dokonce chodí mimo záchodek. V všech je samozřejmě narkoza spojená s rizikem rozjetí FIV, všichni jsou pozitivní. Dobby se selháním ledvin se drží, Briketa by potřebovala přeléčit očičko. Do této skupiny pustím pak Harryho a Káču. Už vidím ty hádky. Píďa mi dnes pomáhal vyklízet záchodky, má teď lepší období, oči jako zrcadla. 

Sisi čeká odchyt a ošetření v narkoze. Přestala se udržovat, na jedné straně těla má zacuckanou srst. Vyčesání nehrozí, než kontakt s člověkem to raději Sisi spáchá sebevraždu. Narkoza, pokud se zadaří odchyt, bude samozřejmě využita na veškerá ošetření. 

Odchyt čeká také plachou Lolu, tam mám obavy se selhání ledvin. Diagnostika od oka je jistě komická, ale zhubla, srst je škaredá, zuby problémem nejsou, zatím je vitální,...

Buclítko s poslední době sešel, i Komínek. Ten se už ani nehádá. Buclimu neslouží nožky, na jeho oblíbené okno jej musím vysadit. .  

Čekám, až se situace v karanteně uklidní, je nutné odchytů na kastrace. 

Měla bych přidat nějaký "veselý příběh z natáčení", ale bohužel není skladem. 

 

25.5. 

Poslední dny nejsou příliš barvité. Každodenní starost o nemocné teď zabere více a ani v noci nevím, co mne čeká. Mlaďucha si trochu zvykla na svůj náhlý defekt - oslepnutí. Jsou dny lepší a horší, v noci je vždy hůře. Někdy si zaleze do pelíšku a snaží se stav přečkat, jindy brouzdá domem a je nervozní, což poznám podle jejího ztíženého dýchání aniž bych oči otevřela. Je totiž velmi dobře slyšet. Nikdy jsem si na ten zvuk nezvykla a nedokážu při něm spát. Ani polštář na hlavě to neutlumí, dokud nespí ona, ani já. Necháváme svítit v místnosti vedle kuchyně, aby ani v noci neměla tmu. Já se vždy jen modlím, že když usnu, aby trefila do wc a neměla průjem. Často vejde do wc jen z části, prcka mimo a pak vše mimo  V noci mi pak moc není do smíchu, trochu se přeci jen vyspat člověk musí. Během dne jídlo a vodu najde, necháváme vše na určitých místech a dáváme misek více, v noci i jí do pelechu, ale tak, aby jí to nevadilo. Minule nestihla do wc a tak jsem musela sprchovat celé pueblo a půjčit jí jiné od Buclítka. 

Šmudla, vypadal na krátkou povídku, bude to na román. V pátek a v sobotu jedl sám a já si říkala, že nesmím být optimistická a psát to sem. A ejhle v neděli opuchlý a uprskaný a bez chuti k jídlu. Jedno oko totálně zalepené. A tak krmíme, krmíme. Vážila jsem jej, naštěstí asi krmím dobře, nehubne, ale musíme koupi baštu do stříkačky. Tlamičku a oči čistím, nadšený není a spolupráce malá. Snažím se jej nijak nenutit a přitom udělat, co je třeba. Často mu dojde trpělivost  a vyletí. Dnes to skoro vypadalo na útok do tváře, naštvala jej injekce a hned po ní si prostě oči čistit nechtěl. Ráda bych jej vzala na kontrolu, stále se v něm nevyznám. Jistý posud je zřejmý - ustoupila z části infekce horních cest a očí, každé sousto již nezpůsobuje dávení a kašel a zvracení, ale na jakém úseku cesty jsme a jak dlouhá bude, to vám nepovím, leč nevím. každý den čekám překvapení a to jak dobré či špatné. Dnes dostal profender, tak snad nebude reakce. Další odčervení potřebuje, pak ještě stronghold. 

Harry stále kýchá a kašle, ale jí už opět za tři. Zarůstá moc moc pomalu. Karantenu čeká přetestování, tak uvidíme. U Zrzíka Matyáše mám obavy, stále dost pije. Na veterinu pojede Honzík, jeho trávicí problémy se nelepší, jak nedostane injekce, jídlo neudrží. Také sleduji, že začal chraptět. Oskar si vybírá v jídle, zase mu není dobrá dieta a bez ní z něj stolice jen teče. A tak jsme mu koupila syrové maso, to mu jede. Alespoň na chvilku. Oskar je náročný pacient, jak v otázce jídla, tak hygieny. 

Mezi pozitivními stále totéž -  průjem u Pipi, ten řešíme, Briketa očičko, zvracení Čůsťa, ale dnes oteklo oko i Kryšpínovi. Má tam škaredý zánět. 

Ve skupině negativních v patře to spíše bude chtít návštěvu veta a celkové prohlídky. Míša tam řádí jako černá ruka, někdy se přidá Punťa. Díky nim se podařilo v jedné části voliery, která je uchycená ve stěně, tento úchyt zcela vytrhnout ze stěny.Také po 10 dnech dostaly kočky zpět svoji fontánku a bylo prima sledovat, jak stojí řadu na čůrek vody.

Žabce se Zrzíkem budu muset do volierky koupit nějaké škrabadlo, hádají se o křeslo.  

Bucli má opět výraznější problémy s tlakem. Plácnul sebou, když jsem podávala jídlo. Musím trochu navýšit dávky, ale opatrně a doufám, že jen přechodně. Komínek má silnou rýmu a chrchlíky lítají všude  Imunita starých koček je špatná. Kříža má taky roky a problémy, ale toho hlavně a stále zajímá jídlo. Dávám mu bokem, bojí se jíst s ostatními  a tak čeká a kouká. 

Eliška, Ferdík, Babi, Růža a Dáša, tahle skupina je celkem bez problémů. Ferdík je bojínek, na vše kouká očima jako talíře. 

V kuchyni je vedle Mladé bába Myc, ta je na tom teď lépe. Cipi má stále průjem, ale zvracení ustalo. Bobeše trápí zánět uší. je to gurmán, slídí, když jíme nebo vaříme a je sto baštit vše. Kuchyň je správným místem pro něj. 

K ránu mě probral kašel a byla jsme překvapena, když je světle čelovky mrknul Cvrček. Ten nás vůbec překvapuje. Zamiloval se do Zdeňka. Klukům nebráníme , milujeme je ať jsou orientování jakkoli.  

Do karanteny jsme již musel koupit nové záchodky, většina se polámala a náhražky byly malé. A tak jsem koupila alespoň sedm nových, snad vydrží. 

Tak a právě se za mnou Šmudla pozvracel, jídlo je venku, všechno, to dlouho nebylo.Co se zase děje?! To ještě uvidíme, kdo všechno na kliniku pojede. Tyhle změny v noci nesnáším. A to nevím, co se děje dole v kuchyni, měla bych tam zaběhnout. Musím končit, třeba ještě později napíšu řádek, nevím.  

 

26.5. 

Po příjezdu domů z práce mě přivítal v kuchyni jeden bobek, další bobek, třetí bobek, nenáročná stopovačka na jejímž konci byla Mlaďucha. Než jsem vše uklidila, vyrobila další hromádku. Dnes je jí hůře, neorientuje se, nestíhá dojít do wc, bojí se, je nejistá. Po úklidu jsem jí dala jídlo, najedla se a napila dobře a pak usnula na lince. Za nějakou tu hodinku byla nervozní, zjistila jsme, že čurala pod sebe a dala jsem ji do wc pro případ pokračování. Dostala léky, injekce, spí na posteli na savé podložce. Dnes nemá dobrý den a noc je nejistá. Její matka zemřela se selháním ledvin a nádorem v břiše. Neměla jsem moc času ji poznat, obyčejná mazlivá mourinka. Obě z vesnice, majitelka jim zemřela a kočičky zůstaly uprostřed zimy zavřené ve studené předsíni. Byl to pro ně šok, paní je měla ráda, spávaly s ní v posteli. Pamatuji si ty vystrašené oči, které na mne koukaly z botníku. 

Mlaďucha je velmi silná kočička. Její problémy byly vždy dost vážné, nepamatuji si, že by někdy normálně dýchala, vždy silná rýma, zahlenění, kašel. Léčba časem přestala být účinná a přidaly se další problémy. Nikdy jsme nechápala, jak to zvládá. Vždy, když v noci kašle a chrápe, je můj spánek ten tam. Nedokážu si zvyknout, že jsem jí víc nedokázala pomoci, že má takové stálé trápení. Teď mne navíc stresuje její tázavý výraz, čeká odpověď, kam zmizel její známý svět a jistě čeká, že jí obrázky vrátím, že je mám jen někde na čas schované. 

Šmudla, ačkoliv již odčerven, po profenderu vyzvracel řetízek tasemnice. Nezvaná příživnice spadla při akci do misky s jídlem a tam dováděla jako Mata Hari. Šmudla se po podání léků na žaludek, zvratek byl mírně narůžovělý a stěna žaludku podrážděná, sám trochu najedl a jídlo v něm zůstalo.  Mám z něj trochu jiný pocit, výraznou změnou je to, že si vzpomněl na vlastní údržbu. Je to poprvé od doby, co je u nás, kdy vidím, že se čistí. Budu muset přikoupit bezopet a taky kapsičky, oblíbil si filuta krmení, které moc nekupujeme. Ví, co je dobré    

Honzík byl na vyšetření, výsledky krve mám, ale ještě je proberu s vetkou. Ta míní, že Honzík bojuje s infekcí, bolí jej i páteř, nejí jak dříve, zhubnul 0,2 kg, bez léků jídlo neudrží. Chová se jinak, má méně energie. Na ročního kocourka podivné problémy.  

Nové záchodky v karanteně sklízí úspěch, jsou větší a kočkám se líbí. Mě taky, lépe se čistí. Koupila jsem také veselé barvy, abych se u vyklízení více bavila  86 záchodků, to dá zabrat, každé osvěžení vítáno. Jako toaletářka veřených wc, která si další den osvěží novým mýdlem k umyvadlům. 

V lékárně mne dnes potěšili. Konečně jsem vyzvedla roferon a eprex a cena byla více než příznivá, čekala jsem 2 x 2450+1900 a platila jsme celkově 5140 Kč, což mi vyrazilo dech a dokonce na tak dlouho, že jsem nastoupila do špatné šaliny. A tak jsem se projela do Maloměřic přes Starou Osadu. 

Doma jsem nachytala před domem zrzíka, jednoho ze tří, kteří chodí baštit za dům. Hnala jsem ho až se za ním prášilo. Jejich majitelé mají bydlení tak, že kočky nemají přístup na cestu, jen dozadu, za dům a do polí. Chodí ale k nám a náš plot nikdy neprodyšný nebude. A to právě kvůli tulákům a jiným zanedbaným. A tak se dostanou na cestu a tam....dopadnou jako Mates, Želvička, budu je sbírat zabité. Mour je rozvážný, ten jde před dům jen na wc, ale tahle mladá trdla, pro ta je všechno výzva........ Měla jsem vystudovat veterinu, necitila bych se tak bezmocná.   

Ačkoliv byla neděle a čekala abych, že majitelé odhodí něco dobrého od stolu, už od rána se mi to šikovalo u krmítka a čím hladovější, tím více to se mnou komunikovalo. Nejsem potěšena jejich přízní, jejich doma je někde jinde, ale tam se jim nikdo nevěnuje. Smutno je z takového stavu věcí. Přišla za mnou paní, bydlí nedaleko. zda neznám její mícu, že si ji vzali, ale ona se vrátila k původním majitelům, tak si pro ni jeli, ale ona zase odešla. A už nechodí skoro vůbec, ale jen jednou za čas a vždy vykrmená a vyčesaná. Má dlouho srst. Jak dnes vím, jmenuje se Roza a je to chytračka. K nám na jídlo a to večer a v noci, již totiž postřehla, že menu se během noci mění a tak proč se nekouknout. U někoho jiného má zaopatření neb já jsme na ni nikdy ani nesáhla, natož abych ji česala!  A vůbec se jí nedivím, že od majitelů odešla  Některé kočky mají štěstí, jiné marně celý život hledají svůj domov.