2. 5.

Včera jsem dorazila do Hornbachu s perspektivou, že odjedu se zálohovou fakturou. Nebylo nic, můj muž přišel se zákeřnou ideou, že se kvůli domku budou muset kácet stromy. On ví, jak mne rozhodit. A tak jsme dnes běhali po zahradě a měřili a běhali a měřili  a běhali….. Počasí mé kritice nepřálo, kdykoliv jsem otevřela ústa na protest, foukalo tak, že průvan zabouchnul kritice dveře, ani slova jsem nevyloudila. To byl jistě taky mého muže plán.

Domek koupíme jiný, tak aby se vešel pod stromy a řezalo se minimum větví. Bude více schován před zraky okolí. O pár metrů dál je sic více místa, ale z okolních domů by koukaly zvědavé oči. Bydlíme na větrné hůrce a tak i kočičí útočiště více u domu nebude větru, dešti a sněhu tak vystaveno.

Mám prosbu. Není zde nějaký architekt, který by nám poradil, jak situovat objekty na zahradě? Je zde dům, za ním by měla být časem veranda a voliery, nová karanténa, dál domek, to je 1. třetina zahrady. Nerada bych věci plácala bez uvážení a pak později zjistím, že se něco k něčemu nevejde, musí se přesunout. Já nejsem sto domyslet všechny praktické dopady. Objekty by dříve či později měly tvořit nějaký smysluplný funkční celek.

Kam situovat domek? Copak člověk může vědět, jak se kočkám nejlépe zavděčit? Jen si vezměte Dušína.  Emigroval, z neznámých důvodů, z naší zahrady. Všimla jsem si, že sem tam polehává o dva pozemky dál. Ale ono tam není bezpečno. Tak zvažuji, že mu vysekám kosou cestičky zahradou zakončené plochami na ležení. Třeba jej tohle přesvědčí.  

V sobotu jej z odchytů jela dříve domů. Měla jsem obavy, že okolí bude slavit pálení čarodějnic a někteří to spojí s ohňostrojem. Náš mladý soused se jal kosit dvorek a pokud tak činí, většinou je u nich dlouho do noci veselo. Nevadí, že se zde baví půlka vsi, ale ti psi, na které nedávají pozor a oheň, o kterém si myslí, že není problém. Již před dvěma lety je můj muž běžel upozornit, že tak velký oheň blízko domu není bezpečný, ale asi dokud se nic nestane, jsme k smíchu. Je neuvěřitelné, kolik lidí si myslí, že neštěstí se dějí jen jiným.  Šťastní to lidé.

Miluška mi dnes byla podezřelá neustálým vrněním. Podezřívala jsem ji, že jí není dobře. Podala jsme jako pokus další vaničku s jídlem, najedla se a usnula. Teď spí, ale miska prázdná, čeká na další vaničku. Musela jsem objednat, naštěstí Brněnský kurýr doručí vše i v den objednání a tak už zítra večer bude bašta. Objednala jsme něco pro Dobby, není na tom dobře, a renální granulky, díky kterým bude doprava zdarma.  Malá by měla jít brzo na kontrolu, hlavně sono břicha.

V karanténě jsou tři kousky na kastrace, musel jsem si je udobřit dobrotou. Vaničky se sosíkem speciélně pro dědu Buclítka, to jim chutná.

Psala jsem nedávno, že nás úřednice sociálního odboru oslovila, že její klientka nezvládá finančně péči o kočičky. Díky doktorkce Vilémové byly tři kočičky v nedobrém stavu ošetřeny a paní jsem koupila krmivo, aby kočky nebyly hladem. Přišel mi děkovný dopis. Uvidíme, co bude dál.

Snažím se podat u všech koček u Maxe stronghold, ale dříve než po třetím podání, problémy, jak tak vidím, nevyřešíme.

1:10, omlouvám se, končím, sto wc vyčištěno J , ale léky a jídlo čeká.

Foto: Bubák J

11. 5.

S jarem toulavkám skončil klid. Nejen, že v noci po cestě z Brna potkáváme skupinky koček kolem vsí, kterým určuje tempo jedna nekastrovaná krasavice a za ní se bezhlavě žene několik kocourů, ale na zahradách s teplým počasím řádí zahrádkáři a zuří sekačky a tak se na své noční zálety nemají chlupáči ani kde vyspat J

Mour a i Duši se často uloží do té nejvyšší trávy u nás, aby měli trochu soukromí. Už se těším na domek, snad se budou cítit bezpečněji. 

V pondělí večer jsem koukla z okna a myslela, že soused zalévá skleník. Jeho záda se mihle za pergolou. Po chvíli k němu přiběhl pes, který má domov o dva domy dál. Zaklela jsem a doufala, že venkovky jsou na našem. Náhle ale na plot vyskočila černá hubená kočka a jak se chtěla dostat k nám, ruka muže ji táhla zpět.  Zatrnulo ve mně. Soused kočky nemá a nebyl žádný rozumný důvod, aby tahal cizí zvíře z plotu, který ostatně taky není jeho. Zvíře se mu vysmeklo a usadilo se na polici u nás. Muž odcházel. Já mezitím už doběhla na zahradu. U sousedů nikdo nezaléval, byl tam muž, který bydlí o dva domy dál, jemu patří i pes. Odcházel rychle, ani se neotočil za kočkou, která mezitím zmizela.  Prošla jsem místo u plotu, kromě polámaných pampelišek za plotem, nic neukazovalo na vetřelce. Kočičku jsem nenašla. Celá událost mi dost vrtá hlavou. Mnohé sousední pozemky nejsou oplocené, lidé se znají a brouzdají bez omezení, dokud nenarazí na plot. Stále to ale nevysvětluje, co tam muž dělal.

Vlastní psa a v minulosti měl 4 kočky. Nežije sám, jde o početnou rodinu. Zatímco pes se těší pozornosti a péči, kočky si musí poradit samy.  Jméno psa slyším až k nám, nikdy volání na kočky nebo „čiči.“  Ony ani jména nemají. Před rokem auto srazilo jednu jejich kočičku, postarat jsem se musela já. Nezájem. Pak mu během ¾ roku zmizely další kočky a od února je přesvědčen, že jsme mu je ukradli.

Je možné, že si pořídil další kočičku a té se snažil zabránit, aby lezla k nám, k těm zlodějům koček. Ale i tak to nevysvětluje, proč běhal po cizím pozemku a že by cestu vážil kvůli kočce, to se mi nechce věřit.  

Tentýž večer šel po jídle na vedlejší pozemek i Duši a po této akci jsem jej dva dny neviděla. Měla jsem tedy oprávněně strach, že se mu mohlo něco stát. Naštěstí dnes dorazil a díky ruchu kolem a řevu sekaček, zůstal déle.

Bohužel nám venkovek u domu ubylo. Nechtěla jsem o tom mluvit, bylo dost starostí od onemocnění Harryho a špatných zpráv pak i tak hodně. Již počátkem zimy byl méně k vidění bílozrzík. Za dva roky jsme jej dali do pucu, ale stále byl divoký a s kočkami se rval.  Každá konfliktní kočka u nás riskuje nákazu FeLV více než jiné a on si nedal říci. Po čase přestala chodit černá chlupatice a pak nám její majitelé sdělili, že umřela. Prý otrava. Nemyslím.  Od února chybí i Máša, dlouhosrstá tříbarevka.  Chodila pravidelně a jako hodinky. Nemyslím, že by ji zabilo auto či pes, spíše mám také obavy z nemoci.  Je to smutné a myslím, že mé obavy potvrdí i kamery, na dosavadních nahrávkách nikdo z  jmenovaných není.

Ale mihlo se u nás něco drobného, černého, to jistě bude ta chudina, která k nám chtěla přes plot. Je velmi plachá, myslím, že jsme ji jendou kolem třetí ráno vyplašila a bezhlavě se vrhla na plot a přelezla jej. Ještě to u nás nezná a neví, že dole je v plotě pečlivě udržovaná díra pro průchod strávníků.

Milušku čeká sono, ale i kdyby drobky nosila, nebyla by schopná kastrace.  Paní doktorka mi dnes dělila, že by se jí to její kastrace opravdu nechtělo, že by měla obavy.  Je moc křehká a slabá a bude několik měsíců trvat, než bude v pohodě. Drobná, slabá, životem ponížená tak, že je i za pobyt v boxu vděčná. Doufám, že až z ní uděláme fešandu, najde u někoho z vás domov, že jí někdo z vás ukáže, jak chutná život J

Včera se jí opět vrátil průjem a má náhlé zvraty v chutích. Teď baští granulky a konzervy neee. Paní Březovjáková nám poslala balík a tak je Miluš ochotná jíst kapsičky gastro a granulky. Oči si nechá čistit  a vykapat velice nerada, sama je stále jako upatlánek, ještě jsem ji neviděla, že by si čistila tlamičku. Ideální partačka pro Šmudlu, ten taky dělá čest svému jménu.  

Máme čtyři kočičky po kastraci na vypuštění, pak přijem do karantény na chvíli přibrzdím, přijali jsme dvě zanedbané kočičky z velmi nedobrých podmínek, dnes jsou ještě na veterině, zítra je čekají odběry a vyšetření, nastavíme léčbu.  Miluš by ještě z karantény  neměla, nesmí, ale vymyslela jsem pro ni jiné místo. Mám obavy, že nováčci budou mít vážné problémy, které při vší bezpečnosti a opatrnosti nemusím postihnout. A tak budou chvíli v karanténě jen dvě nové slečny a Miluš půjde jinam, do jiné místnosti, ale oddělena od koček. No zvláště, pokud by byla v očekávání, nemůžeme riskovat.  

Stronghold u nás pokračuje, ale alergiky trápí roztoči velice.  Světlý Micánek má rudou hlavu, fotit vám ji raději nebudu. Jakoby nic nedostala. Vetka doporučila opakovanou aplikaci dříve než za měsíc a tak dáme již dnes, nebudeme čekat ani čtyř týdnů. Jednorázová aplikace kortikoidů ale asi bude nutná, jinak máme kočku celokrvavou.   

Nováčci na klinice jsou unavení a vystrašení. Jedny oči unavené a rezignované, druhé nemocné a volající o pomoc viz foto. Po vyšetření pojedou do Maxe a budu se jim snažit i v těch našich útulkových podmínkách ukázat, že život má i lepší stránky. Pokud by pak po mě, po jejich přeléčení, někdo převzal štafetu, budu jen ráda.  

Jak se mají někteří naši nemocní? Bucli a Kříža dostávají jídlo do pelíšků, jinak už ani nechtějí. Bucli často jen sosík a kousky jídla se pak válejí v pelechu a musím rychle uklidit, aby si milostpán měl kam lehnout. Kříža ten do pelíšků čurá a domluvit si nenechá. Měli bychom mít prádelnu hned někde u domu a jela by non - stop. Bucli dostává antibiotika, aby se mu ulevilo od zánětu v tlamičce.  U Komínka je nutno hlídat kvasinkový zánět v uších a jeho špatné dýchání.

Žabka a Zrzík méně jí  a nějak se mi zdá, že léky na bolest nemají efekt. Vidím to na návštěvu veteriny, něco se muselo změnit. Navíc Zrzík má mírný zánět oka a tak s podáním kortikoidů hodně váhám. U něj již byl před rokem náběh na selhání ledvin a tak se snaha o to, aby se se svojí krvácející tlamkou najedl, dost zkomplikovala. Problémem je taky jeho nespolupráce, když dávám injekce, zaleze pod křeslo a syčí jako had, vytáhnout jej musím násilím.  Ale je to šikula, mohl by mne posekat a nikdy se nepokusil, asi celkem zjistil, že po injekci bolest trochu ustoupí.  

Dá se říci, že ideálním obrazem spokojenosti je Myška.  Mám z ní velmi dobrý pocit. Více chodí místností, urputně se dožaduje kontaktu, už se otíráme tvář o tvář J a pomalu ji beru do náručí. Tady jsme na začátku. Je zvláštní, jak vycítí, kdy jsem v místnosti. Nijak se neutajím. Stojí třeba uprostřed, váhá, hlavu zvednutou a sbírá informace po svém. A máte vidět tu radost, když se nejdeme! Ačkoliv slepá, její reakce jsou často rychlejší zdravých koček.  Měla by najít domov, tam, kde na ni bude více času a její krása se rozvine. Co mne trápí, je fakt, že není kastrovaná a tak jak mám ze zákroku obavy, asi jej znovu po jejím vyšetření proberu s veterinářkou.

Ferdík po vzorku nebožky Ajky expanduje do skupiny kuchyň. Procpe se dveřmi, zasyčí a jde na výzvědy. Kočky jsou z něj paf, jakoby do kuchyně vplul vorvaň. Ferdík je se 7,5 kg nepřehlédnutelný. Ale hlásek má jako pískle, když je v ouzkých. Včera jsem si sedla do volierky Žabka a spol., zavřela se tam a koukala unaveně kolem. Ferdík  pojal podezření, že už tam zůstanu, nebude jej mít kdo nakrmit a tak na mne skrz pletivo nešťastně mňoukal. No musela jsem za ním, jak jinak. 

Příští týden musí na veterinu také Pučík. Něco není v pořádku, vrčí, je spavý, méně jí, více jej zajímá voda, zhubnul. Vím, řeknete si - ledviny.  

Mezi FIV kočičkami je relativní klid.  Chystám taky odblešení a zbavení svrabu, jen u těchto nemocných jsem hodně nervozní a opatrná. Po zánětu mozku u Harryho, může být jiná kočka podobně postižená a podání strongholdu by mohlo přihoršit. Mimořádnou zprávou je, že došlo k průlomu vztahu s Dobby. Po devíti letech, po tom, co mi prokousla ruku, vykloubila si při odporu čelist, kdy byla devět let plachá, ostražitá a při kontaktu volila sebevraždu, po devíti letech se nechala pohladit, drbat, masírovat. Zatím nesmí být v místnosti jiný člověk, jak vejde můj muž, uniká. Ale při krmení ráno a večer, někdy, když odpočívá, to mohu dokonce shora položit ruku. Bohuš musí jíst jen ve volierce,  společné jídlo s ostatními je rizikem konfliktu, který vznikne během vteřiny. Mám stále před očima, jak mu po rvačce s Píďou stříkala krev z tlamy a já už viděla, jak mi vykrvácí před očima.

Čekáme na dodání zahradního domku a pak začne práce. Budeme také shánět další finanční prostředky. A pomocné ruce.

V domě, myslím tom cihlovém,  je nutné zapracovat na stěnách, východní část domu je vlhká a uvnitř je problém s plísní. Hodlám nanést chytrou houbu, nemáte někdo více zkušeností, na co si dát pozor? Postižen je hlavně pokoj, kde je Pučík a spol. Za nábytkem to bují, ale i jinde. Sama nejsem sto těžké skříně ani odtáhnout, co neuděláme o víkendu s mužem, to zase musí týden počkat.  Všechny pokoje by potřebovaly řádně vyčistit a vymalovat a to vše za plného provozu s kočkami.  Jinak to bohužel nejde.

Byla jsem venku nakrmit. Máša, nikde po ní ani stopy. Ale máme tu komunikativního ježka, přijde, cudně čeká až mu naplním misku. Ačkoliv jsme měli v létě roku 2014 na zahradě matku s kupou ježčat, byl minulý rok bez jediného. Krmivo pro ně nachystané, zůstalo netknuté. Jednoho ježka bohužel před měsícem zabilo u domu auto, tento se objevil chvíli po něm. Ví, co je dobré, našel si pokojík v největší kočičí boudě.

Tento rok je ale jiný, když vyjdu večer ven, houkají nedaleko sovy. Jak mne ten venkov štve, tohle miluji. Když jsem byla malá, prázdniny jsem trávila u babičky na samotě, na velkém statku. Pozdě v noci se svítilo často jen v kuchyni a na stromě naproti sedávala sova a děsivě řvala.  Neměla jsme strach, byl to pocit bezpečí - rodina s večerem pohromadě u jednoho stolu. Děda nás v noci vodil do lesa na světlušky a pak nám ty šeredné brouky pouštěl do postele.  

Když zahouká sova, ozve se dobrodružství dětství, dobrodružství, pro která bych běžela světa kraj.

14. 5.

Dnes vývoz odpadu a vypuštění kočiček po kastraci. Nemám to ráda, vždy se to ve mně šprajcuje. Otevřu dvířka přepravky a po chvíli vystřelí a mizí.  Krmiči i já pak máme nervy, zda neztratí důvěru a budou se na místo vracet.  Když se pak některému i po dlouhém čase něco stane, cítíte v srdci bodnutí a bolest se vrátí, kdykoliv najde příležitost.  

Na klinice byla dnes jen Micánek.  Vetka místo kortikoidů zvolila jiný postup, lokální  a tak uvidíme, jak se nám léčba bude dařit.  Micánek po cestě nemňoukala, ale přímo řvala.

FIV holky budou zítra převezeny konečně k nám. Suší se dezinfikované boxy. Malá zrzečka je velice mazlivá, nejraději bych je odvezla dnes, ale nebylo vše, jak by mělo být. Tříbarevka je ostražitá, ale ne divoká, z jejích očí je znát, že už ví své. Mluvili jsme o kastraci, ta mne tíží na duši. Jsou FIV a velmi zanedbané.  Pro FIV kočky je každá narkóza zátěží, nemoc se může rozhořet a kočka nemusí z počátku vypadat zle. Vzpomeňme Harryho - dnes není mezi námi - byl to krásný šestikilový kocourek. Na druhé straně FIV matka, a zřejmě i otec, znamená, že potomci nebudou zdraví. Co v takové situaci?  

Musím to zpracovat. Možná již za týden nastane u obou holek problém, vystrčí růžky infekce FIV a budu ráda, že vůbec žijí.  Nebo tu za měsíc nebudou. U této infekce nikdy nevíte co přinese další den.

FIV a FeLV kočičkám současná situace v ochraně zvířat moc šancí nedává.  Jelikož se testuje málo, jsou stále kuriozitou. Každému je jich líto, ale každý si myslí, že tohle se jemu stát nemůže. Takto nemocné kočičky nemají velkou podporu. Někteří si myslím, že když kočka vypadá hezky, že vlastně o nic nejde, jiný se jich skoro bojí. Majitelů koček je dnes hodně, informovaných pomálu. V éře internetu to dost nechápu. Ani veterináři o tom moc nemluví, což chápu ještě méně.

Většina útulků netestuje a tak ani nevíte, co doma máte, pokud je míca z útulku nebo nalezená, od souseda nebo známého. Nebo ji právě Petřík donesl ze školy……    

Navíc, proč zachraňovat FIV/FeLV  kočku, když tolik „zdravých“ nemůže najít domov a není na ně dostatek prostředků? Vždy se najde důvod, proč nic neudělat a nemrzí to tolik, dokud se vás to netýká osobně.

V dvou lokalitách jsme měli pozitivní kočičky a než se dostaly k nám do péče, koťata nám žádná nevyvedla. Mnohé potratí nebo koťata zemřou. Jsou to smutné osudy. Vezměme Kačenku. Byla třikrát těhotná, až v třetím případě bylo zřejmé, že kojí potomka, ale žádného nevyvedla. Pak se naštěstí již nechala chytit. Konečně. Její váhání ji stálo zdraví, je FIV pozitivní. Ale je u nás, už na to nebude sama a zatím, zatím se jí daří dobře a zdá se, že je spokojená neb se ji daří i ochočovat.

Nevím, možná je mé psaní zmatené, taková vzteklá střelba na terč J

15. 5.

Holky jsou u nás. Každá poměrně dost jedla, každá posrána až za ušima. Z malé Ponožky stolice teče, už jsem několikrát čistila box. Tříbarevka je na tom o chlup lépe. Dostaly enteromicro, druhá pasta mi neprošla, začaly obě slintat. Musely přestát injekci antibiotik. Zítra začneme s parazity.  Došla nám bohužel dieta, nějak jsem si jídlo špatně spočítala a tak ještě v noci musím objednat, na dietě budou obě a Miluš. Granule holkám moc nejedou, což je škoda.

Zatímco holky vypadají spokojeně, já už mám práce pro dnešek opravdu dost, ačkoliv na mne kouká ze všech rohů už se nedokážu k žádné zvednout.

S Miluš pojedu na sono, ráda bych věděla, co nás čeká a znovu probrala kastraci. Čeká ji další odčervení.

Vešla jsem večer do místnosti Myška a spol. a žasla. Myška seděla na stoličce. Netuším, co ji to napadlo a jak se tam dostala. Zavolala jsme na ni, ale dolů jí nepomohla. Jsem potvora, ale chtěla jsem vědět, zda si poradí sama. A poradila J Jednou třeba vejdu a ona bude sedět na okenním parapetu. 

Moc děkujeme za podporu v Kočičím přání. Doufala jsem, že vyfotím pár koček s jejich dárečky, ale omlouvám se, nestihla jsem to.

16. 5.

Z holek stolice jen teče, malá jen se nají, už běží na WC. Dnes budou odčerveny, odblešeny, dostaly včera antibiotik. Dieta je již na cestě, dochází.

Ráno jsme dostala kartáč do telefonu.

Paní krmí venkovní kočičky. Jelikož má o ně strach, měli bychom je odchytat a zaopatřit u nás.

Snažila jsem se paní vysvětlit, co pro kočičky udělat můžeme a co už není na místě.

Tak znovu J

Pokud je lokalita poměrně bezpečná, můžeme kočičky kastrovat, ošetřit od parazitů, zbavit jich bolavých zubů a po řádném přeléčení a zahojení, vypustit zpět. Krmiči kočičky krmí, my jim pomáháme dalším ošetřením nebo krmivem.

Není cestou tyto polodivoké kočičky nacpat k nám do domu a mnout si ruce, že jsou v bezpečí. Stres z velké skupiny koček v útulku, infekce, před kterými nemáte šanci kočky ve skupině uchránit, to vše jim zkrátí život. Mnozí z volajících mají představu, že budeme tyto divošky vypouštět v okolí útulku. No to by nám lidé a kočky v okolí poděkovali.

Jednak v okolí našeho domu je častý výskyt FeLV. Dále je zde křehká rovnováha vztahů mezi kočkami, které zde žily než jsme se do domu nastěhovali, také chuděry, které potřebují naši pomoc. Naše zahrada je pro mnohé jediným domovem a místem klidu a bezpečí. Není možné mezi ně pouštět další a další zvířata a zasahovat do jejich životního prostoru. To bychom je brzo ztratili. 

Vytvořit venkovní boudy s výběhy, to je otázkou dalších let, za sedm let bydlení v domě zápasíme vůbec se špatným stavem domu.  Je také otázkou, zda by se sousedi nechopili akce a nezačali nám naše venkovní kočičky trávit či jinak likvidovat. Už jsou vztahy i tak napjaté.

Odchytání koček v lokalitách dost často dochází k tomu, že se po čase na jejich místo přemístí jiné kočky a klidný spánek krmičů netrvá dlouho. Pokud se v lokalitě zásadně poměry nezmění – výstavba, pes hlídač, zvýšený provoz a ztráta klidu – kočky se tam usadí jiné.   

Já sama vím dobře, o čem mluvím. Denně krmín v Brně i mimo Brno. I já usínám každý den v obavách, když kočička ke krmení nepřijde a pokud se již neobjeví, nejsem z těch, kteří věří, že si ji vzal hodný člověk. Z míst krmení bereme naše svěřence za okolností, že jim zdravotní problémy nedovolí žít venku nebo se podmínky razantně změní a kočky jsou ohroženy na životě. Ani já si nemohu dovolit vzít všechny domů „jen“ pro svůj strach. 

Ve dvě v noci jsem opět řešila zvracení s krví. Pachatel je jasný, potvrdila se má podezření. Byl přistižen při činu. Nechápu, co kočky vydrží a nijak na nich není problém znát.

Můj muž se zodpovědně stará o Micánka a jeho kožní problémy. Místa musí vyčistit lehkou dezinfekcí a pak aplikovat surolan. Na mě jsou další kroky J  Jsem ráda, každá pomoc mi ulehčí.

Zítra jde s Miluškou na vyšetření, já musím ke svému lékaři a tak s Miluš pojede na sono taťka.  Letos slavíme 25 výročí, tak snad jej nekorunujeme rozvodem. Život s tolika kočkami a hlavně s kočkařkou není peříčko.

Dnes aplikace frontline u FIV. Zase takový adrenalinový sport. Proč? Měli jsme dvakrát reakci na frontline, kočky před kolapsem zachránila injekce.  U zdravé kočky problém, ne tak u FIV. Zatím dostala prostředek polovina koček, další zítra. Paní veterinářka se už směje, co jiného jí zbývá, jeden za sta případů má reakci, tak proč ne zrovna kočka u Maxe. Vždy musíme mít něco extra, co mi pocuchá nervy.

Dnes nás poctil návštěvou Dušínek a poprvé jsem zahlédla novinku, kterou soused táhl dolů z plotu. Na „čiči“ přibrzdila a počkala po pěti metrech na další nášup jídla. Doufám, že si ji získáme, pokud je to holka, krmení u nás jí může hodně pomoci, jistě čeká koťata, která ji brzo majitel zabije.

V Brně jsem postrádala u krmení dva kocourky, naštěstí oba se mi podařilo najít  a trochu jsem jim vyčinila, že nám dělají starosti. Jeden mour, druhý stříbrný. Oba divoši.  

FIV holky se pucují a vypadá to na další večeři a je nutno píchnout antibiotika.   

17. 5.

Miluš byla dnes na vyšetření, koťata zatím nezjištěna, další kontrola za deset dní. Přibrala u nás 0,6 kg, musí jíst stále intestinální dietu. Boltce a bříška pacek se vetce nelíbí, doporučila kultivaci na plísně.  

Ponožka a její kámoška baští dobře, u tříbarevky je stolice o chlup lepší, u malé stále tekutá.

Dnes budu pokračovat v odblešení a druhé aplikaci strongholdu.

Dále nám přišla zpráva, že domek pro kočky je už v Brně. O víkendu doplatíme 30 tisíc a domek nám dovezou.

Tříbarevka bude zatím Píšťalkou.  A miluje country. Máme sic jiný vkus, ale holka se mnou i tak hodila řeč.  Pěkně se nám klube….

Ponožka je hříbě bez rozumu. Kéž by se jí očka zlepšila. Zatím stále vypadá jako bychom s eo ni nestarali. 

20. 5.

Miluška musela akutně na veterinu. Jak jsem si myslela, že se situace zlepšuje, náhle všechno jídlo vyzvracela.  Neznala se ani k vodě, ani k jídlu.

Paní veterinářka ji dlouho vyšetřovala, Miluš byla až moc hodná, vůbec neprotestovala. Dlouhé vyšetření nevěstilo nic dobrého. Díky plynatosti na rentgenu moc viděl nebylo, na sonu se objevoval kruhovitý útvar, který tam neměl co dělat. Na pohmat tuhý. Cizí těleso jsme vyloučili, leda chlupy, ale útvar byl moc tuhý. Po vyšetřeních vyslovila vetka podezření, že kterého jsem měla obavy. Střeva se zauzlila, střevo byl neprůchozí.

Vše jsme probrali tam a zpět, šlo o akutní, život ohrožující stav. Byla nutná operace.

Ti co čtou náš profil ví, že jsme nechtěli Milušku zatím ani kastrovat. A teď tohle.

Souhlasila jsem s operací. Paní doktorce právě končila pracovní doba.

Po otevření dutiny břišní se objevilo zauzlení. Tenké střevo se vsunulo do tlustého v místě přechodu jednoho do druhého, celá oblast byla nateklá. Veterinářka se snažila střeva opatrně rozvinout, ale neměla šanci. Bylo nutné problémovou část vyjmout a konce střev sešít. Zní to jednoduše, ale opak je pravdou. Byla jsem u celé operace a jen valila oči.

Zauzlení vzniklo v nedobrém místě, bude se i špatně hojit. Nebylo však jiného řešení než operace. Miluška by jinak v bolestech doma zemřela.

Obavy, že se místo po sešití střev nezhojí, dostaví se komplikace, tyto obavy jsou převeliké. Miluška není stavěná na takovou operaci.

Pokud se začne pomalu zlepšovat, snad budeme na dobré cestě. Pokud ne, nemůžeme už nic dělat.

Jak říkala veterinářka – teď už se můžeme jen modlit.   

Miluška přichází více k sobě a bojuje s prubanem. Uvažuji, že přespím na zemi v karanténě, ke stehům se nesmí dostat. Pokud zítra bude zvracet po požití vody, jedeme na kapačky a v neděli také. 

Operace stála 3 000,-Kč, léky jsme nekupovali, máme. Budeme rádi za finanční pomoc, 2019755103/0800, vs.202020

Moc děkuji paní doktorce Kyselkové, že Milušku dnes operovala.   

Přikládám fota z operace.  Není to pro někoho pěkné pokoukání, ale chtěla jsem ukázat, co může stát za tím, že vám kočička den, dva odmítá jídlo a začne zvracet. 

21. 5. 
Noc byla poměrně klidná, ustlala jsme si na zemi v karanteně, aby slyšela každý pohyb Milušky. Ráno dostala vodu, nezvracela, teď trochu tekuté výživy, zatím nezvrací. Výživa jí nechutná, ale sama po jídle ani vodě nejde. Krmení se jí nelíbí, ale já bych na jejím místě taky nebyla nadšená. Uvidíme, co dnešek přinese, jsem napnutá jako struna. Se modlím, abychom nemuseli nikam na pohotovost. Zvrat může nastat kdykoliv. 
Milušku krmím, sama nejí, nepije, ale taky nezvrací. 
22. 5. 
Miluška nezvrací, zda je v moči krev, to se mi dnes nepodařilo zjistit, ale antibiotika má a pastu na zánět močových cest dostala. Po dnešní poradě s paní veterinářkou jsem Miluš začala krmit pevnější stravou, dostala to, na co byla zvyklá, ale více na kašičku. Krmím pomalu, po 5 - 10 ml. Sama si zatím nedala. 
Kontrolovala jsem ránu, vypadá dobře, místo, kde se střeva šila je cítit pohmatem, Miluš má tenkou břišní stěnu.
Byl zde dotaz na kastraci. Ano, Miluš se po zákroku i kastrovala. Paní doktorka prošla břišní dutinu a na pravém vaječníku byla velká cysta. Zákrok zatím probíhal dobře a tak nebylo důvodu nepřistoupit ke kastraci. Miluška nenosila ani zárodky koťat, zákrok tedy proběhl zcela standardně. 
Miluš je dnes ve větší pohodě. Jednak si zvykla na pruban, jednak ožila po injekci proti bolesti. Už začala i vrnět, když bylo zle, zcela ztichla, to nebylo dobré. 
Miluška se pokouší něco sníst
https://www.youtube.com/watch?v=swOlnelaKjE&feature=youtu.be 
23. 5. 
Miluška se během noci zase sama najedla a k poledni vytvořila bobek :-) 
Držte palce, teď se ukáže, zda střevo bude fungovat. První signál je dobrý. Od Miluš jsem dostala prvního ducana, za celou dobu co je u nás poprvé. Beru to jako "dík, je mi lépe".
Na fotkách ležíme na zemi, to proto, že karantena moc bezpečných možností nenabízí a muchlat Miluš v náručí nechci, myslím, že po operaci to není moc dobrý nápad. Mazlení na zemi jí vyhovuje a nemá kam spadnout či skákat. 
24. 5. 
Mám obavy, že se dostavila komplikace. 
Miluška jedla včera večer a poslední bobek vytvořila včera kolem 22. hodiny. 
Během noci snědla kapsičku a dnes dopoledne vaničku. Pak už nic, jíst nechce a bobek od včerejší noci žádný. Mám obavy, zda její nechutenství není způsobeno opětovnou neprůchodností střev nebo jiným závažným problémem. Včera byla v dobré náladě, dnes jen leží a nic moc si ničeho nevšímá. Pokud nebude do rána bobek, je to zlé a jedeme na veterinu. Již jsem nás objednala. 
Jestli tam ale najdeme řešení a navíc takové, aby jej zvládla, to je otázkou. Mám o ni velký strach. 

Už druhý den řeším Dobby. Myslím, že se ozývá selhání ledvin, které ji několik let trápí.

Včera ráno nepřiběhla k ostatním u jídla, tak jsem jí dala misku k ní bokem. Ubytovala se na parapetu okna a byla tam skoro celý den. Pokud odběhla, nebyla jsem u toho.

Do místa dostala vodu, granule a další jídlo. Taky polštářek, kdyby dostala rozum a lehla si na lepší.

Dnes ráno přiběhla k jídlu, ale opět pak zaparkovala na okně a z očí jí bylo zřejmé, že není v pohodě.

Kdo sleduje náš profil často, ví, že Dobby nelze lapit a ošetřit. Ale v poslední době trochu změnila chování a já se snažila změny co nejvíce využít. A tak se mi podařilo během dne ve vhodných chvilkách Dobby aplikovat 4 potřebné injekce. Poslední večer, to totiž vyzvracela jídlo, které během dne snědla.

Uvidíme, jak se bude její stav vyvíjet. Vedle selhání ledvin je FIV pozitivní a tak změny mohou nastat rychle a náhle.

Starost mi udělal také Drak. Včera seskočil z police, zavyl a zůstal ležet na boku. Myslela jsem, že úraz končetiny. Z pozorování ale bylo po chvíli zřejmé, že problém bude na hlavě. Nakonec jsem zjistila silný zánět zvukovodu. Ucho jsem opatrně vyčistila, pokud to šlo, dala kapky, musel dostal celkově antibiotika a hodně jej uklidnila injekce proti bolesti. V léčbě pokračujeme, čeká jej stronghold.

Uvažuji o koupi otoskopu. Štve mě, že kočkám do učí nevidím, když je třeba. Teď sic řešíme roztoče, ale hodně starších koček trápí polypy nebo kvasinky či obé a tak bych se ráda do zvukovodu koukla a není čím.

Omlouvám se, o ostatních příště, je 1:59 a řve na mne Ponožka, že vázne krmení. Ještě musím nakrmit venku a mám strach z rána kvůli Milušce.

Ale jedna dobrá zpráva závěrem - v pátek dovezou domek pro kočičky, myslím ten z projektu Kočičí přání. Moc děkujeme všem dárcům za něj.

V tuto chvíli všem dobrou.

25. 5.

Miluška pojedla až v noci kolem druhé hodiny, bobek vyrobila až k ránu, uf. Stolice byly formovaná, ani malá nebo velká, bez krve a něčeho podezřelého. Miluš dostala jídlo, ale jinak se na něj nevrhá, tak uvidíme co dnes. Volala jsme vetce, že tedy asi nepřijedeme, zatím, a probrali jsme, co bych jí mohla dát. Lactulosu ano, ale opatrně a tak dám, 2 x denně malou dávku. Držte palce.

Dobby jsem ráno našla spát na parapetu, samozřejmě ležela na tvrdém a ne polštáři. Mě od neděle trápí migrena, čekala jsem dnes její ustup, opak je pravdou.