1.1.

Novoroční přípitek jsme díky rachejtlím a neskutečnému lomozu absolvovali až kolem jedné.  Naštvala mne ta naše ves neskutečně a prvního někteří museli ještě slávu zopakovat. Venkovky byly poplašené, bylo evidentní , že po noci reagují okamžitě na zvuky, které jim jindy nevadí.  Všechny zatím ani k jídlu nedorazily L Teď listuji kalendářem a uvažuji, zda nás v sobotu čekají myslivci či ne. Dle mých záznamů poslední hon byl 13. 12. Nepochybuji, že již teď mají chuť si zastřílet v novém roce.

nemocná slepá Mazli

V depozitu vládne nechutenství. Tam, kde jindy musí být misky granulemi plné a denně vedle toho zmizí 6-8 konzerv, tak stačí teď na celý den konzerva jedna. Nové škrabadlo z projektu Kočičího přání ještě není ani pořádně vyfoceno, ale už je řádně poblito.  Včera jsme jen chodila a píchala injekce, ale s rozvahou, neb s antibiotiky rozhodně nevydržíme. Nakoupím na klinice jen nejnutnější množství, léky jsou tam drahé, a velkou objednávku udělám v pondělí, paní veterinářka již ví J Moc děkuji!! Netušila jsem, že když udělám před svátky nákup za 16 tisíc, že tento nebude stačit, měla to být zásoba.  Optimální by asi bylo nasadit antibiotika celému depu, aby byly kočky chráněny vleklého zánětu trávicího traktu, zvracejícím cerenii + ulcogant, průjmujícím enterozoo, některým roferon.  Největší pozor musím dávat na kočky nemocné, staré a s chronickými nemocemi. Bucli sic nezvrací, ale celý den se tváří jako kakabus a moc nejí. V jeho skupině někdo zvracel, ale on to myslím nebyl, soudím dle velkého objemu vyzvracené potravy. Dnes se mi podařilo píchnout Kuře, zvracení ji také zasáhlo, chvíli jsem čekala, zda je to jen den a přeje to, ale nepřešlo a tak dnes záludně dostala cerenii a ani si nevšimla.  V kuchyni je ze 14 ti koček nejhorší Mladucha a Petřík, zvracel i Cvrček, včera a dnes.  V horním negativním pokoji bylo ráno o špetku méně zvratků. Tady musím hlavně chránit Pussi, Nitku, obě nejsou nic moc, u Nitky navíc nízká váha, to taky není dobré. Pozitivní kočičky, tam zvracel dnes  hlavně Čůsťa, Kryšpínovi taky není dobře a tak jsem mu přidala léky ať něco neprošvihnu.  Popis dne je nudný – injekce, léky, krmení, injekce a dokola, úklid nestíhám jak bych měla a tak to u nás teď vypadá dost hrozně.  Při takových problémech je prioritou dodržovat léčbu, mít oči na pozoru a snažit se být v pohodě a na vše připraven. Svinčík mne sic štve a na náladě mi nepřidá, ale pro něj nám Mazli neumře.

Jak je Mazli. V prvních minutách nového roku byla prvním, kdo mne potěšil. Přišla k misce a jakoby se chtěla najíst.  Už jen to, že k misce došla, je po posledních dnech úspěchem. Dala jsem jí zvědavě dobrotu, která je výhradně určena pro Oskara, taková dobrota z kuřecího, beru ji jako bonus za body za zoohitu.  A světe div se, ona jedla. Ráda bych se podělila fotkou, ale foťák byl v patře u PC a mě by mohlo něco uniknout, chtěla jsem přesně vědět, kolik sní a tak foto nemám.  A tak jsem u ní klečela a ani nedýchala.  Dala si nejen omáčku, ale i kousky!! S injekcemi bojuje a já s ní. Prosím ji a pak, když si je nechá dát, mazlíme J Dnes jsme si takhle spolu lehly k topení, ona se natáhla, vrněla a moc si užívala doteky, válela se a otáčela. Pak se mi několikrát čumákem otřela o obličej a tak jsme vypadaly obě stejně – v tlamičkách od jídla. Drobná slepá kočička a tolik energie.  Myslím, že tento krůček k lepšímu je důsledek její mimořádné vůle. Zvažuji, zda zítra s ní na veterinu či až o víkendu oba dny. Uvidíme, jak bude ráno, muže být zle a zvažování půjde stranou. Nebo se sesype někdo jiný. Mlaďucha, tam už také tuším vyčerpání sil, Pussi hubne při velkém bříšku a i Petřík….  Ale nechme toho!

Eliška, zdá se, se vrací k normálu. Nováček dostal prozatím jméno Filip moc mi na něj sesedí, měli jsme Filípky tři a není podobný žádnému, ale nějak mu zatím říkat musíme. Netuším, jak je zvyklý na lidi, má dost klackovité chování. Cpe se jako nezavřený a stolice se mírně zahustila. Je to hrozný hubeňous, snad váhu dožene a kontrolní testy budou za 6 týdnů opět negativní.  Je moc pěkný, vetka na něm vidí i zbarvení lila, no já hlavně vidím klacka nevycválaného J a zanedbaného po všech stránkách.

Na fotu novoroční večeře pro kočičky v Brně, k tomu samozřejmě ještě konzervy,  granule a polívka z kuřete.

4. 1.

Víkend byl ve znamení, které vás nepřekvapí - běhání kolem nemocných. Přiznám se, že mám plné kecky, my oba.

Situace mezi kočičkami je stejná, alespoň se tedy nezhoršuje, vyjma těch, které infekce teprve zasáhla, jako je Oskar, který nechce jíst a zvrací. Dostal léky, doufám ve zlepšení. Další kočičky se zhoršily ve skupině Bobeš a spol.  Mám obavu u Zdeňka, ten je neléčitelný.

Právě jsme odeslala objednávku na léky, zítra ještě další do lékárny. Pak dorazí léky a bude další práce. Zázrakem jsme vydrželi!!  

Jak vidíte dle fotek na fb, taťka montoval škrabadla. Ne, že by nebylo co dělat, ale mamka si to umínila. Jednak jsem chtěla rozptýlit nemocné a jednak, kdyby se něco stalo, vyčítala bych si, že někteří si dárků neužili. A tak si dnes Bucli hrál chvíli v krabici s igelitem a Mazli okusila Pueblo. Já ji hledala pro podání pilulí, ona nikde a pak kuk, trůnila pohodově natažená v domku. Kde by se jí v roce 2001 slepé a nemocné kočičí bezdomovkyni, kde by se jí tehdy zdálo, že bude mít na stará kolena vlastní Pueblo!  

Nováček, černý kocourek, dostal u vetky antibiotika, má bílkovinu v moči, bolí jej záda, nejí, je smutný. Zablešení, začervení, svrab, klíště. Sono neukázalo vodu v břichu, krev bude zítra, testy udělám pokud se zhorší nebo po inkubační době.     

Chci moc poděkovat paní Ditě Kumprechtové, paní  Janě Buriánkové, paní  Nikita Silver Velvet za snahu pomoci propagací  a informováním o naší špatné situaci a sehnat tak pro nás pomoc.

Za všechny nemocné moc děkuji, děkuji za sebe neb se mi rozhodně lépe zvládají krizové situace, když víte, že na ně nejste sám.  

Na fotech Mazli a nováček, z fotek je zřejmé, že bych kapačku potřebovala i já J

7.1.

V pondělí dorazily objednané léky a injekční materiál, NaCl, + 2x banminth a profender.  Rychlá dodávka nás zachránila, učet 12 800. Nejdražší položku tvoří jedna convenie, ale bez té se neobejdeme, stejně jako bez cerenie. Včera se dal do zvracení Zrzík a vzalo jej to opravdu řádně. Velká kaluž vedle pelíšku a do rána nablito v miskách a kolem nich. Chvála bohu za cerenii. Jen chodím a aplikuji. Dávky  vždy dopředu nachladím v lednici, méně bolí při aplikaci.

Buclítko byl včera o pěkném dnu aktivnější, testoval nové škrabadlo tak, že jsem si zas dělala starosti, aby nespadl. Děda už zapomíná, kde má zadní nožky a tak to není sranda.  V neděli mu nožka zadní uvízla v mezeře na polici, když se šel napít. Vodu a jídlo má na polici, aby skoro nikam nemusel nebo aby z neochoty chodit nebyl hladem či žízní.  3 x denně dávám furon, krmím jej a podstrkuji mu dobroty do pelechu.  Má antibiotika, vitamíny, léky na srdce. Dnes na něm sleduji rýmu, zatím mírnou. U starých kočiček je organismus oslaben. 

Mazli jsem dnes probrala s veterinářkou. Krmím ji, jí i sama a pije. Tělesná teplota šla nahoru, chová se již normálně, ale je hodně slabá. Snažím se, aby byla co nejvíce v pohodě.   Má svůj oblíbený pelech, zde taky vodu a jídlo. Když zavětří moji akci, schová se do Puebla J Dnes ráno jí pelech zabrala Růža a tak po domluvě byla přemístěna jinam J a odměněna.  Dělám si srandu, ale pravda je ta, že do smíchu není a oči se snažím mít všude. Minulé úterý byla Mazli ve stavu na euthanasii.  Mám důvod se radovat, ale je jasné, že Mazli v tomto věku a při chronických problémech, je ohrožena i závanem větru.  Ona vlastně dnes není o moc víc jen svojí vůlí, váží 1,3! Krmím ji výživou a vitamíny, samozřejmě prostředky na střevní mikroflóru, sama jí kuře a kuřecí Cosmu. 

Otylka již zjistila, že Mazli se těší mimořádné péči a tak jí chodí do misky. U ní se nemohu zbavit pocitu, že se zlepšila. Rozhodně přibrala na váze. Začíná mít podivné nálady, ale to ke stáří a nemocem patří. Mňouká na mne, jen tak, stojí uprostřed místnosti a povídá si. Hlavně u jídla. Toho nemá nikdy dost, stále po mě chce další a další ačkoliv je miska plná. 

Babi také chvíli zvracela, ale pak se to uklidnilo. Léky by ale potřebovala, musím na ni vymyslet pastičku, normálně se chytit nenechá. Je velmi plachá a tím, jak neslyší a má špatnou koordinaci pohybů, je sobě nebezpečná a tak s ní nelze jako se zdravou kočičkou.  

Oskar začal zvracet v pátek a dva dny nejedl, ačkoliv měl nasazenu léčbu.  Jen pil. Teď už jí pomalu, dávám malé dávky, dnes dostal své milované – syrové maso.  Jestli infekce zasáhne Sisi, mám se na co těšit. Stále je vzteklá a nespolupracující.  Přísnou medikaci má i Nitka, hodně zhubla a při její  váze je to nebezpečné. Není z léčby nadšená, ale nelze jinak.  Ve skupině pozitivních FIV zvracení zasáhlo hlavně Kryšpína, Čůsťu, Briketu.  Poslední dva dny se mi nelíbí Píďa.  U Svatavy zatím zhoršení nesleduji, ale musíme na ni dávat pozor vzhledem k jejím problémům.  

Myc si o víkendu začala čurat pod sebe. Zatím naštěstí ne pravidelně.  Naše seniorka se drží mimořádně, ale je to svérázná persona  a my ji necháme ať si dělá co chce.  S ní nelze ani jinak.  Studovala jsem FF v Brně a jednoho dne kráčejíc z přednášky vidím na nástěnce inzerát  - Hledáme kotě! Okamžitě jsem zavětřila – krmím koťata na Novobranské, zima na krku, to je příležitost na lepší život pro některé z nich. Večer jsem byla na značkách, na odchytu. Koťata jedla lačně a tak si ani nevšimla, že jsou náhle v přepravce.  Měla jsem na akci „zamluvený“ byt mého známého, abych nenakazila kočky u sebe na podnájmu. Jaké bylo mé zděšení, když jsem vysypala koťata z přepravky a uviděla vyhublá stvoření bez očí, výtok z nosu, otevřená tlamka a špatné dýchání, žádný zájem jídlo….. Horší noc nepamatuji, měla jsem obavy, že mi umřou.

V sobotu mnoho vetů neordinovalo a tak jsem využila kontakt na ordinaci kolegy mého otce. Zavolala jsem a ptala se, zda mají čas a kolik co stojí. Veterinářka na druhém konci drátu mne sprdla, že ať si zvíře nepořizuji, když jsem lakomá každé koruny.  Zardělá jsem vysvětlila, že jde o nalezence  a že to nebylo míněno tak, jak pochopeno. Za hodinu jsem byla v ordinaci a za paní doktorkou Klementovou jsme pak chodili často a rádi J   Přiznám se, že jí vděčím za mnohé, učilo se od ní rychle,  a hodně koček jí vděčí za zachráněný život. Kde je jí dnes konec, nevím. Vdala se, což není tragédie J, ale její nové jméno neznám a ani nevím, bohužel, zda  pracuje stále v oboru.  

Myc nám rozhodně zachránila! I jejího bráchu. Ten našel brzo domov, fešák. Myc nám po vyléčení začala sporadicky omdlévat a když tohle přešlo, dostavila se v roce věku alergie.  Vykusovala se do krve a měla špatné dýchání. Tři roky trvalo než se situace zlepšila a byla to cesta skrz houšť veterinářů s žádným výsledkem.  Vyšetření u docenta Knotka byla přítomna i hrst studentů, která mohla Myc obdivovat J Myc se stala parťačkou Maxe, doufali jsme, že zmírní jeho samotu, když nejsme doma my dva. Dnes jí táhne na 18.rok. To jí pak i prominete, že vám čurá do postele  a ráno vyleze na rameno a řve dokud nevstanete.   

Koukám na ni, ona na mne. Kus společného života máme za sebou. Kdybych ji tehdy nevzala, umřela by, dne sto vím.  Tehdy to bylo drsné poučení pro naivního začínajícího krmiče o tom, že pokud v noci někam sypete jídlo a o více se nezajímáte, nikdy nevíte, co krmíte. Když jsem ji tehdy „ulovila“, pochopila jsem, že tam nemohu denně chodit jen s nějakým levným jídlem pro kočku, nasypat a odejít,  s takovým laciným odpustkem pro mou duši, ale že musím udělat víc.  Nakonec u nás dožila i její matka, kočička Knírka s rakovinou, odchycená v roce 2002.  

9.1.

Příspevky nemocným:

Čanigová Kateřina, 500,-

Kršková Kateřina, 500,-

Bortlíková Lenka, 300,-

Bártlová Ivica, 1000,-

Svobodová Miluše, 500,-

Bouberlová Iveta, 1000,-

Hosová Veronika, 400,-

Dufková Andrea, 250,-

Pejsová Monika, 600,-

Nováčková Markéta, 1000, -

Paseka Vlastimil, 1000.-

Paříková Jana, 300,-

Bartoňková Eva, 500,-

Navrátilová Eva, 500,-

Sedláková Jitka, 200,-

Němcová Martina, 200,-

Orságová Dana, 500,-

Bergerová Dagmar, 300,-

Adámková Kateřina, 500,-

Jindrová Kateřina, 300,-

Varholíková Marie, 500,-

12.1.

Právě mi Myc počurala postel a tak se jdu uklidnit k PC J Po akci spokojeně ulehla vedle Petříka do koše.  Musíme koupit nový igelit na postel, ve stávajícím jsou dírky. Možná si řeknete, že žijeme divně, igelit na posteli, že žijeme jako čuňata, ale poručte staré kočičce ať sejde do WC….. Vše začalo před ledy, kdy jsem z nebezpečného místa vzala velkého krásného kocourka. Měla jsem obavy, jak se adaptuje mezi našimi až přijde čas. On se mi ubytoval na mojí části postele a já ze strachu, že mu tuhle jedinou jistotu při seznamování s novým prostředím vezmu a on se nakrkne, onemocní, začne čurat mimo WC nebo napadat kočky, já si ustlala na zemi. Pak už jsme nikdy na posteli nespala, kočky ji zabraly. Moji rodiče z toho byli paf, odpovědí jim bylo, že si prostě kocourek vytvořil na mé posteli základnu svého nového teritoria a tak je místo jeho a já vyklízím pole. 

Dalším stěžejní moment přišel jednoho večera, když mi Hlavička zahrabala do nevyklizeného záchodku knihu.  Měla pocit, že je málo steliva, že péče o čistotu záchodků z mé strany vázne a tak si zašla do malé knihovničky, vyškrábla Malého prince, jak chytrá holka,  a knihu pohřbila mezi bobky. Myslela jsem, že mne porazí, ale lítost přešla a podstatné se redukovalo na mého muže, kočky, starý Canon A1 a negativy. 

Jsou okamžiky, kdy učiníte zásadní rozhodnutí a ani to netušíte. Můj  muž jistě každý den lituje, že se jednoho večera roku 1991 procházel na České, čert mu to nakukal, a tak narazil na budoucí kočkařku.  J Zrovna včera jsem z kuchyně zaslechla cosi peprného, to Micánkovi ujela nožka a taťku prý zle škrábla. Je alergický a tak to není nikdy jen škrábnutí a těžko se léčí. Abych odlehčila situaci připomněla jsem jeho mladické cesty Indií, Mongolskem, Čínou, krajinami bývalého SSSR, místa ověnčená  fanynkami J…..  a teď se dělá věda z kočičího škrábnutí. Z kuchyně se ozvalo, „že cestování byla brnkačka“, ale hned vzápětí slyším samé ťuťu a ňunu na Micánka J Ti dva se taky našli.

Taťka sní o sudu, do kterého si zaleze jako Diogenés  a bude mít od všeho klid.  Snad takový dárek k jeho padesátinám pořídímJ

Situace se zvracením se mírně uklidňuje, s průjmy to bude na déle.  Se staříky je stav jako počasí, nic nelze předvídat. Buclítko dostává jídlo do pelechu, tam je ochoten více sníst. O víkendu jsem mu čistila uši, moc jej štvou. Nejprve jedno a když se nepokládal a neomdléval, tak druhé, ale pak byl dlouho tak nervozní, že jsem jej musela zabavit šunkou, jogurtem pro kočky….  U Mazli jsme překonali krizi a jsme ve fázi chronické choroby. Jak některé staříky trápí selhání ledvin, u Mazli je to nefunkčnost střev.  Tyto problémy měla i dříve, ale období jsme překonali a bylo lépe. S věkem šance na normalizaci klesají, stejně jako kočičku nevyléčíte se selhání ledvin.  Mazli je teď zcela soběstačná, ale její tělo hubne, se ztrácí. Pomalu. Krmím ji, nemá nic proti, zdá se, že postup léčby přijala a že jí vyhovuje. Nezvrací ani bez léků, sama jí co chce, já ji krmím dietou. Ráno na mne čeká u dveří a sedí přímo v prázdné misce. Má své chutě a tak střídám různé kuřecí konzervy, ty jí sama, pak by jedla šunku, tak jí dám tak rozumně a pak z/d J Malá, ale silná kočička.  Po jídla ji mazlím, masážujeme hlavu a moc ráda se natáhne a nechá hladit po i proti srsti. Do ničeho ji nenutím, jako s Buclítkem, jako s Pussi.  Ale teď lžu J - Pussi injekce dostat musí, pokouším se ji převést na pilule, ale nespolupracuje ani tak. Máme  my tady ale osobnosti! Pussi ráno koukne na misku ostatních a pokud jí jídlo nevoní, vyběhne zpět na polici a vrhá na mne pohledy. To znamená, že mám najít sólo misku a do ní dát něco vyjímečného  a  toto nepozorovaně dodat směr pelech.  

Obdivuji Mlaďuchu, nechápu, jak se drží. Připomíná mi Sigiho, který své vážné problémy neuvěřitelně zvládal. Mladá hodně zhubla, její astma se zhoršilo a léky nepomáhají tak, jak by bylo třeba či by člověk chtěl. Ona je každé ráno na značkách a vyžaduje kapsičku Felix. Hodně pije, ledviny také zažívají své. Ubytovala se nadšeně v Pueblu pro Jerry, ta si zase oblíbila tunel, koupený z financí Projektu Kočičího přání.  Jsem ráda, že si babky našly každá své místo. Pohoda a soukromí je pro ně důležitá.

Nová škrabadla pořízená z Kočičího přání jsou velice oblíbená, velice děkujeme rodině Pištěkových.  Ve skupině Buclítko to vypadá, že už ani police nepotřebujeme a já mám výčitky svědomí, že jsem je celé roky týrala nedostatkem škrabadel.  Pamatuji si, když jsme se do domu nastěhovali. Kočičky ležely na peleších na zemi, hrnce na vodu, na granule, plata na konzervy. Já spávala mezi nimi nebo za dveřmi na karimatce. Byl to stres, ale takový jako když jste zamilován – hrozně jsem se na dům těšila, nic nebyl problém. Pak onemocněl Macek a po něm další a následovaly nejhorší čtyři roky mého života.  Nic nebylo,  jak jsem plánovala, ani trošku, nic jsme nebudovali, jen běhali kolem nemocných a ti umírali. Vlaďka by mohla vyprávět  jak rozumná domluva se mnou mnohdy byla….. Uzavřela jsem se do sebe, cokoliv bych dala za život těch, kteří odešli,  každou smrt jsem si vyčítala nebo se dokonce za to nevědomky trestala.  Tak hluboko někdy máte svoji milované pod kůží, v srdci, v duši, v sobě,…. Na netu se mnohdy dočtu o tom, jak by se měli útulkáři chovat, co vše budí nedůvěru,….  mne až zamrazí.  Jsme všichni jen lidé, jak je snadné odsoudit, když nejste v kůži druhého a odsoudit na facebooku je snad ještě jednodušší.  Pamatuji si, jak mne jedna žena obvinila, že svojí nekomunikací dělám ostudu útulkům, že nejsem hodna důvěry. Mnohokrát jsme to četla dokola a říkala si, že možná jsem sto dobře pečovat o kočky, ale ne provozovat útulek.  Pak jsem vše na roky hodila za hlavu, nebyl čas řešit mé smutky a pochybnosti, odcházeli naši milovaní jeden za druhým.  Dnes bych k tomu chtěla říci jediné – že druhý nereaguje, jak si představujete vy či jaké jsou obecné zvyklosti, to neznamená, že jde o útulek nevěrohodný či dokonce zneužívající darů dárců, o depozitum, které si pomoci neváží. Mnohdy je vysvětlení prozaičtější, ale náročnější na tvorbu vašeho úsudku, mnohdy je na druhé straně hodně unavený, smutný  člověk, se kterým osud hodně zamává a není sto o tom otevřeně v dané době mluvit.  Čím více obětujete, tím více se vás smrt dotkne.  Čím více obětujete, tím více se vás kritika dotkne.  Zvláště ta, mířená jen tak od boku, aby diskuze nemrzla.  Oběť  není to, že nám pošlete peníze a my je směníme za veterinární péči a krmivo a další potřebné, to je naše povinnost a účel spolku,  oběť je to „navíc“, co ve výročních zprávách, tabulkách příjmů  a výdajů  nenajdete.  To je položka ryze osobní.  Pokud můj soused je zlodějem, znamená to snad, že i já jsem v podezření ?  Než prosím začnete soudit, berte v úvahu, že většina z nás nezakládala spolek za účelem defraudace, že většina z nás dlouho financovala pomoc kočkám sama a pomalu tomu obětovala život, soukromí, jiné zájmy…. A ač je to možná pro mnohé nepochopitelné, děláme to jen pro kočky, pro jejich spokojené čištění po jídle, pro jejich klidný spánek, pro chvíle, kdy nám hlasitě vrní v náručí nebo počurají postel…….. A přesto a mnohé špatné zkušenosti s lidmi, si většina z nás dokázala udržet zdravý rozum, víru ve smysl pomoci kočkám a humor, když je zle.  Než si utvoříte názor, přemýšlejte, zvažujte, buďte opatrní prosím.   Útulkáři sic nejsou z cukru, ale ani ze železa.  

Vedle boje s infekcí bojuji po svém také s myslivci a jejich aktivitou za naší zahradou.  Bohužel jsem zaregistrovala kočky na poli hned za plotem a tak každou sobotu si přivstanu, nachystám věci do ekodvora a pak směřuji přímo do pole, tam kde myslivci vyhánějí a střílí. Projdu terén, vyženu,  co lze a čekám.  U sebe foťák a mobil.  Pro sousedy je to divadlo, kdy ta kočkařka, co vůbec nevylejzá, dvě hodiny brouzdá v poli. Jednou, možná již tuto sobotu, se s myslivci střetneme, poženou psi,  páni  s puškami, já tam budu uprostřed pole stát…..

Přeji všem klidnější noc než u mne…..

19.1. 

Se smutkem v duši oznamujeme, že dnes ráno jsme museli nechat odejít drobka Mazli. 
Mazli se narodila asi v roce 2000 či 2001 na ulici Novobranská v Brně. Díky infekci byla od mládí slepá. K nám se dostala ve vysokém stupni těhotenství a nemocná. Byla agresivní. Po porodu si ukousala ocásek a dostala se téměř na míchu. Musel jí být dvakrát amputován. Ochočit se nechala až po pěti letech v depozitu. 
Ačkoliv slepá, byla odvážnější a šikovnější než zdravé kočičky. 
Snad u nás byla spokojená....
Odešla, bude nám chybět.

28.1.

Příspěvky nemocným:

paní Hrdá Monika, 500,-

paní Xu Eva, 200,-

paní Vránová Zlatuše, 500,-

paní Tuzová Kristyna, 200,-

pan Stejskal Vlamidír, 200,-

paní Frgelecová Lucia, 500,-

paní Jirásková Daniela, 100,-

paní Weyrová Elena, 600,-