Jdi na obsah Jdi na menu
 


Listopad 2015

7. 11. 2015

2. 11.

S ohledem na události v sobotu jeli dnes Matyáš a Cipísek opět na veterinu. Matyáš se po cestě počůral a pokadil a tak jsem se modlila, aby ze stresu nezkolaboval znovu.

V ordinaci se předváděl a já mezitím vetce popisovala má pozorování. Nejprve jsme si mysleli, že rentgen zvládne bez narkozy, ale jeho akce nás  přesvědčila o opaku, stabilizace na rentgenu nebyla možná a tak dostal nízkou dávku.

Pak sono. Koukala jsem na obraz, srdce intenzivně pracovalo. Jako o život. Ale ta tmavá místa kolem, dlouho jsem na obrazovku koukala, bylo ticho, až vetka jej prořízla větou – „Je tam trochu vody.“ Doufala jsem, že to neřekne, že………no nevím, co jsem si myslela.  Další v hrudníku dole, nad pobřišnicí. Ne moc, ale je tam.  

Rentgen vodu potvrdil, srdce není vůbec patrné, jen část plic a edém tam.  Dejá vu …….

Samotné srdce dle vetky problém nemá, pracuje normálně, celé přeměřeno i s ohledem na narkózu, žádná vada nenalezena. Problém – tekutina. Odebrat se zatím nedá.  Ta by nám řekla více.

Už by měl sakra někdo vymyslet jednoznačný test na FIP. Kdyby to byla FIP, netrápila bych Matyáše dalšími vyšetřeními, které jej urychlí proces nemoci. Voda by se mohla tvořit z disfunkce ledvin či jater, s ledvinami má problémy. A to ačkoliv je mladý, krásný, bezproblémový, tím myslím dosavadní vyšetření. Přesto ledviny selhávají. FIP je vždy nechutnou skládačka faktů, drobností, pozorování, to vše, včetně majitele/pečovatele, se do poslední chvíle topí v nejistotě, s kým máte tu čest.

Jediné, co mne potěšilo, že vetka pochválila naše pozorovací schopnosti.  Že vám jedna ze sta koček divně dýchá, to si opravdu většinou nevšimnete.

Cipísek předvedla v ordinaci akci svého pozadí. Ve stresu odvedla maximální výkon. Doma není sto vyskočit na mírně vyvýšené místo, při seskoku spadne, prcku vůbec nezvedne a zadní nohy, zvláště pravá část, nefunguji. Na rentgenu nic, Cipi hrdinně držela i bez narkozy. Ono selhání ledvin, chronický průjem, štítná žláza a srdeční šelest, tam moc manipulačního prostoru nemáme. Cipi bolí páteř a klouby. Budeme pokračovat v lécích a dáme podpůrné prostředky, snad jí pomůžeme a problémy odezní.

Murrísek se zhoršuje. Konzultovala jsem jeho stav na základě dosavadních zjištění. Selhání ledvin. Vše co potřebuje, dostává. Někdy bohužel zvrací i po lécích a poslední dva dny nechce jíst jako dříve. Již od pohledu je dehydrovaný. Je to jeden z nejstarších venkovních zákazníků. Bývalých. Byl k nám přesunut v okamžiku, kdy se poměry v lokalitě před zimou velice zhoršily a díky nezodpovědným lidem byly ohroženy jeho základní potřeby. Je u nás spokojený, nepoznal nic lepšího. Ochočit se nechal až u nás, venku byl plachý. Čas se mu krátí, konec může nastat kdykoliv, pokud se mi jej teď nepodaří více stabilizovat. 

Začala jsem jej krmit, nesmí být hladem. Instaluji další fontánu, u té jediné je vždy plno a on se již nedokáže prosadit mezi zdravějšími.

Omlouvám se. Asi nenapíši více. Pár řádek jsem smazala, myslím, že potřebují uležet.

6. 11.

Dnes ráno odešel Murrísek. Nemoc jej přemohla.

Byl našim nejstarším žijícím venkovním kočičím zákazníkem. Po nedobrých změnách v jeho lokalitě žil u nás a pomalu k nám získával větší důvěru. V domě byl velmi spokojený, jeden z nejvděčnějších obyvatel.

Trápilo jej selhání ledvin. Dnes ráno jeho srdce dotlouklo. Bude nám chybět, ušli jsme spolu kus cesty.  

7. 11.

Před patnácti měsíci zabilo tohoto kocourka auto. Bylo mu něco více jak rok. Přiběhla jsem k němu, byl v křeči. Umíral. 
Předala jsem jej majitelům, domů došla celá od krve a mimo sebe. 
Doufala jsem, že si další kočku nepořídí. 
Mýlila jsem se. Rozumu je mezi lidmi opravdu poskrovnu. 
Ve dvoře běhá další a navíc holka. Mazlivé kotě, které brzo odroste a přestane je bavit. Bydlí v kurníku. 
O kastraci nechtějí slyšet. Ono se jim totiž ani nechce vozit kočku na veterinu.
 
Můj muž se naštvaně nechal slyšet, že my jejich koťata řešit nebudeme. Já jsem smutná.

9.11.

Jak jsem již napsala, Sisi zemřela na maligní lymfom. Jsem ráda, že jsme pitvu udělali.

Murrísek odešel v pátek. Pitvy netřeba. Víme, co se stalo. Selhání ledvin.

Ve středu přijede veterinářka, budeme se snažit vyšetřit co nejvíce kočiček – vyšetření, odběry krve, testy. Poslední taková akce stála 15 tisíc a bylo by dobré naplánovat co nejdříve návštěvu další neb více jak 30 koček za návštěvu nezvládneme.

Ajka bojuje. Snad spolu oslavíme ještě Vánoce. Přeřazení do menší skupiny se osvědčilo. Ráda bych do této dala i Myšku, ale zatím nevím jak na ni. Odmítá opustit budku, v neznámém prostoru jen sedí, bojí se chodit, ani na wc nejde, bobek vyrobí pod sebe a taktéž je to s močením. Je klidná jen v boudě, ve svém bytečku. Uvažuji, že ji s bytečkem přemístím do bytové voliery a snad si časem z budky pomalu vyleze sama. Na wc chodí pravidelně, antibiotika bere pro vleklé záněty zvukovodu. Myška je jedinou nekastrovanou mícou u Maxe, máme z narkozy strach. Cítím se divně, všechny dospělé kočky kastrujeme.  

Donesla jsem ji do kuchyně. Neumí do náruče, hrozně se bojí a hlasitě mňouká. Na kočky reaguje klidně, ale neznámý prostor ji děsí, často chodí spíše pozpátku a snaží se někam schovat. Nechápu, jak mohla fungovat venku. Právě za mnou mlaská, dává si Gourmet. Je to mrška, začala si v jídle vybírat.

Odchycené kočičky čeká testování. Pokud se naplní mé obavy, budeme mít 19 FIV pozitivních kočiček.  Už teď se potýkám s problémy, bílý Bohuš je konfliktní, napadá Píďu a pusu nezavře. Kočkám tím hodně leze na nervy, vidím, jak jsou z něj z nervozní. Bohuše nelze přehlédnout a to po všech stránkách.

To Míši by si žádná z koček ani nevšimla, kdyby každou neduckal u jídla. Jídlo je jeho radost, smysl, všechno. To pro spoustu koček, které žijí venku bez zaopatření a pak se dostanou do tepla a ke stále plné misce.   

Mezi pozitivními není teď dobrá situace, hodně jich kašle a kýchá, i Pišta bude muset dostat léky a to už je vážné.  Kačenku musím každé ráno odchytit a dostane injekce. Už nějaký den se to ve mně pere, zda vzít ze Slovenska kocourka Karla, taktéž FIV. Pokud tento týden vyjdou zle testy, byl by to náš 20. FIV nájemník. Kdybych se zeptala Pištíka a Píďi, vím, co by mi řekli. Prostě ne. Když se zeptám Karla, ten by zase nechtěl být utracen. Kdyby byl atraktivní, jistě by si jen někdo vzal i pozitivního, ale má smůlu, je černý. Někdy si říkám, zda se nemám zaměřit na tyhle FeLV a FIV kočičky, když pro ně málokde je místo, to bychom se ale asi brzo hodně odklonili od pojmu útulek. Ale dali bychom jim šanci alespoň na nějaký život. Pere se to ve mně a dokonce teď čtu, že „má Karol dobré výsledky.“ 

Dělá mi starosti Maroš. Jeho problémy s páteří se prohlubují. Mladý kocour, tak 4-5 let a nedoskočil na stůl a celý sebou plácnul na zem. A to je třešnička na dortu. Jeho zadní část těla balancuje, neví, kde ji má a nekoordinuje pohyb. Šla bych ke specialistovi, zatím  se nic nezjistilo, ale Maroš je stále kašlavý a to i na lécích.  Znovu jej vetka vyšetří, uděláme stěry, snímek plic. Jak bude lépe, půjdeme k ortopedovi. Máte tip? 

Vendelín mi dělá radost, z venkovského klacka je postelový mazel.

Matyáš zatím bydlí s Eliškou. Nevím proč, ale v této skupině je spokojený a to ačkoliv vztah on a Elča není dobrý. Ve středu mu zase odebereme krev ať  víme, jak léčba a nemoc postupují.

Víkend byl pracovní. Už mám práce dost, sedm dní v týdnu a 356 dní v roce. Ráda bych o ní chvíli neslyšela. Návštěva, která k nám složitě dorazila, ta chudák ani nebyla pohoštěna. V sobotu po poledni vás nepohostíme, leda by kočky něco upekly J Hrozné s námi, nejsme dobří hostitelé. Dům není uzpůsoben pro život lidí a tak mnozí jsou možná po dobu návštěvy v šoku. A asi i dlouho po ní.  Ale snad je patrné, že kočkám dáváme první a poslední, prostě všechno co máme. Kočky u nás nestrádají, to návštěvy trpí hladem a žízní J

11.11.

Vyšetřeno bylo 25 kočiček. 19 odběrů, 4 testy a prohlídky. Ohledně testů, ty jsou negativní, ale ještě musíme otestovat dvě divošky, to ale bez narkozy nepůjde. Mezi negativními je Sára, ta by měla přejít do skupiny Pučík a spol. , plachý temně modrý Max horolezec, u něj zatím nevím, kam jej zařadit.  Byla jsem ráda, že u něj nebyla nutná narkóza, někdy škaredě vyskakuje.

Odběr krve zvládl Pišta, podařilo se odebrat Briketu, ta po přeléčení antibiotiky půjde na ošetření zubů. Dobby se odebrat nepodařilo, přesněji ani chytit. Lucie odběr zvládla. Dále vyšetřena nedávno přijatá Zubejda. Dále Myc, Bártík, který dnes pozvracel celou kuchyň a nejí a nepije. Dále Aja, Žabka, Zrzík, Bohuš, Bucli, Komínek, Punťa, Dráček, Chlupáč, jedna kočička po kastraci, ale nejvíce vyváděl Matyáš. Vyšetřen byl Max, tvoří se mu útvar na hlavě, což nás znervozňuje. Již dříve tam měl takové malé nepatrné nic a dlouho to bylo stejné, nepatrné. V poslední době se útvar zvětšil, bolí jej, zvětšuje se, nedá si na něj sáhnout. Měl by se udělat odběr L

Bártík dostal večer injekce, stejně tak Myc, Žaba, Zrzík, Cipi, ta má krvavou stolici. Teď se chystám na Ajku a další injekce by měl dostat Bucli, Komínek, Pišta, Harry I, Kačenka, Maroš, Matyáš, Míša, Bohuš, Čůsťa.  Také Mikyho čeká cerenie, opět zvrací.  Pamatuji doby, kdy mi dělalo problémy píchnout dvacet injekcí denně, trvalo to dvě hodiny a skoro jsem kvůli tomu nespala a přišla pozdě do práce. A můj muž mi musel pomáhat a i tak to byl cirkus. J Ta chvíle, kdy mi drahý lék nezkušeností vystříkl z lahvičky, polovina jejího objemu vytvořila vodotrysk a byla pryč i s mojí sebedůvěrou J

12. 11.

Jen jsem dokrmila, zvěř řve o nový nášup nad prázdnými miskami. Jídlo zmizelo rychlostí blesku, než nakrmíte poslední z 96 koček má první z nich už zase hlad. Během dezinfekce mezi skupinami vyklízím záchodky. U Ajky mne vždy skoro porazí. Má průjem a postaví se vždy na kraj wc, což vede k tomu, že je vše mimo a nejlépe zatečené pod wc. Wc vyklidit, umýt, umýt podlahu a jede se dál na další podobné wc. Mezitím nezapomínat krmit Bártíka, Ajku, Buclitka a Myšku. Ta stále nejí.

A pak jde Ajka na wc a můžete uklízet znovu.

Péče o chronicky nemocné je fuška. Tisíc drobných stereotypních úkonů s cílem, že ještě dnes snad bude dobře. A zítra možná také.

Mezitím mi dojde, že venku asi už nebude krmení a tak běžím nakrmit. Mám pravdu, už na mne čekají.

Opět dezinfekce a čištění wc. Pak nakrmit a hurá na uklízení boxů s kočkami. Jedna po kastraci si ze strachu čurá pod sebe, díky Bohu za savé podložky. Teď bych se měla pustit do wc u pozitivních, je jich tam 16 a Harry už ne nevrlý, že není čisto.

Matyáše jsem dnes ráno přesunula, opět se hoši porvali. A tak bydlí Matyáš sám. Zatím valí oči, ale má co chtěl - okno sám pro sebe.

Bártík je trochu živější než včera, ale čekají nás injekce, to bude boj. Jí málo a vůbec jej nevidím u vody, ale to jsem jej nikdy neviděla. Dnes mám jen pocit, že má trochu živější oči než včera.

Jeho výsledky mne zaskočily.

Jdu nakrmit Ajku a Buclítka a pak hurá na ta wc, jinak mi to Harry nepromine.

Za týden máme bazar, pokud by někdo pomohl ještě s propagací, s pomocí na bazaru, prosím hlaste se. Já bych na bazar ráda, jako vždy se těším, ale jak už se stalo mnohokrát, kočky mne podrží jinde. Já se pro kočky nedostanu včas ani na vlastní pohřeb.

 

20. 11.

 

Zatímco kolem Maxe kope můj muž přípojku, jsme bez vody a všude je špína, za Maxe kope v Brně Vlaďka a chystá bazar. Samozřejmě se sama, bez vás by to nešlo.  Těšila jsem se v neděli na návštěvu, ale nebude nic, pokud si návštěva nemůže umýt ruce a nemá se kde vyčurat, nebudeme si dělat ostudu. Snad bude přípojka brzo připojena a úředníky schválena.

Koncem týdne vzrůstá moje nervozita, sobota a naháňky myslivců. Tu minulou byl klid, asi jste na nás hodně mysleli. V sobotu opět vyrazím, žlutá mikina a foťák. Snad vyženu včas vše živé a nikdo mne u toho nezastřelí. Dělám si srandu, ale je to jako rande s bubákem z dětství.

Pak vyrážím na bazar!

Tento týden bylo krmičům předáno pět koček po kastraci, pokud bude teplá zima, nezastavíme se. Přiznám se, že v toto období odchytávám raději, nemusím po nocích v hlavě řešit, zda kočka má či nemá někde koťata a my je o matku připravíme. Odchycené kočky kontrolujeme, ale je to zvláště u divošek dost neradostná práce.  Pokud máme podezření, že kojí, je po základním ošetření vypuštěna, aby koťata nezemřela hladem. Někdy si krmiči pamatují zhruba období, kdy kočička porodila, to je také užitečná informace. Udělají puntík v kalendáři, něco jako menstruační kalendář J

Poznámky jsou důležité. Já dnes zjistila poranění nosu u venkovního kocourka. Ověřila jsem, jak mi dovolil, zda je kost v pořádku, zdála se přeražená, naštěstí jsem se mýlila. Pak kontrola ocasu, taky mi byl podezřelý, ale naštěstí nic než špína. Kocourka čeká u nás generálka, zrovna on má mnohé zkušenosti s myslivci, nahmatala jsem 5 diabolek.  Díky našemu krmítku je baculatý a prosperuje.

Mám také velkou radost, po letech jsem se přiblížila ošetření černé dlouhosrsté kočičky. Konečně na ni smím sáhnout, což znamená, že se jí brzo dostane pozornosti u Maxe a krátkého  pobytu. Již ji sleduji dlouho, její majitelé se jí nevěnují a tak se na ni dlouho chystám. Než bude pozdě.  Už jsem se mnohokrát vztekala, odchyt komplikují mnohé okolnosti, ale teď se to velice zjednodušilo.  Jsem moc ráda, asi zažije první jaro, kdy nebude olezá, vyhublá a bolavá. Uděláme z ní parádnici J

Na zahradě se nám to před zimou usazuje a tak jsem ráda, že díky paní Tesařové budeme mít další boudu pro venkovky.    

Tento týden mne čekalo překvapení. Koukám na dolní část prosklených dveří dalšího pokoje a ony tam drobné packy, které neznám. Pomalu otvírám a ono ejhle, Myška.  Když je hlad, je i odvaha J  a naše šéfová vyjde ven z boudy. Samozřejmě teď zase nevím, kolik sní  a jak chodí na wc, ale věčně v boxu být nemůže a snažím se jí dodávat odvahy, ale její stáří bylo opravdu objevné. Kdybych mohla, koupím jí nové oči, aby se mohla podívat, kde bydlí, s kým, jaký má pelíšek a zda jí servírujeme jídlo dle jejích představ.

Ajka nám dává zabrat. Rozhodla se, že chce bydlet v kuchyni a odmítněte nemocnému. Ale je to pro mne těžké, špatně se mi pak krmí a nevím, zda jsem sto zvládnou prostor kuchyně a její nečistotnost a chronický průjem. Zuřím a vztekám se, ale když na mne hodí prosebné oko, jsem v koncích.  Chápu ji, chce být více s námi.

Myc, ta si taky dělá co chce. Krmím je obě, Ajku i Myc, nejí, jak by měly. Kapání do nosu, očí, injekce, doplňky výživy. Můj muž oběma umí domlouvat líp, já šefují spíše klukům J

Ráno mám na obličeji Cvrčka, na hrudníku Vendelína. Oba se předhánějí, kdo urve víc. Nechci urazit žádného, vstávat včas je problém.

Matyáš si ve volierce zvyká dobře. Má vše jen pro sebe, je to asi to, po čem snil. Snad se uklidní a bude po čase schopen dalších vyšetření. Veterinářce se jeho poslední výsledky nelíbí, ale na závěry je málo informací. 

Marco mi dělá velké starosti, mladík  a pohybuje se hůře než Myc v 16ti letech. Nevyskočí bez problémů ani na postel.  Chtěla jsem jeho pohybové kreace ukázat vetce, když byla u nás, ale Maroš nebyl k nalezení a tak se paní doktorky ujal Bubáček a na nic jiného již nebyl čas. Vůbec se mi to nelíbí, neumím si představit, jak se bude pohybovat Maroš ve vyšším věku. 

Mezi FIV kočičkami řádí rýma a tak se o ně bojím. Opět podzimek a riziko nemocí a komplikací. Bohuš se po přemístění mezi skupiny zcela rozsypal. Už vidím tu jeho kastraci.  Musíme s ní počkat.  Opět, asi se jí nedočkáme. Míša se mezi potivními ztratil, hodně dělá jeho nekonfliktní povaha a černá barva. To bílý  Bohuš, ten se kočkám nelíbí už ode dveří. U něj je i problém, že nemá slušné vychování a neudržuje diskrétní zonu J   

Ještě nás čeká otestování a pokud budou testy negativní, ten kámen, který srdci ulehčí, ten uslyšíte i vy.  V bocích máme teď tolik kočiček, že stále chodím s čelovkou na hlavě. Proč? Je to prosté. Box má plné stěny, aby se kočky vedle sebe v boxech nenakazily. Když ošetřujete kočku a strčíte do boxu horní část těla, zjistíte, že je kolem vás tma. Nejste sto udělat dobře nic a tak proto čelovka.  Už ji ani nesundávám, venku při krmení je velkým pomocníkem. Ae už jsem zblblá, a tak když večer jdeme do obchodu, čelím poznámce mého muže: „Máš stále čelovku“.  Musím s ní vypadat impozantně, když ne čelovka, tak máte půl dne kroužek na čele. Ale pořídila jsem si stylovou, brzo se pochválím. 

Žabka a Zrzík poslední dva dny skoro nejí. Možná drží protestní hladovku, ale mám obavy, že to bude horší.  Uvidíme, zda bude muset přijít ke slovu a akci kortikoid.  Nejsem nadšená, zítra volám vetce. Léky na bolest a antibiotika mají, ale efekt nevidím.

Omlouvám se, 2:48, musím končit, muž je doma a kočka boří barák. Ráno zase kopeme přípojku. 

22.11.

Dnes jsem z veteriny běžela na bazar.  Chci moc poděkovat všem, kteří pomáhají. Jak jsem se dozvěděla, v místě nakládky věcí se nesešlo pár pomocníků, ale spíše to vypadalo na nepovolenou demonstraci. A těch lidí na chytání, jako bychom dávali rozhřešení.

Tolik jen pro odlehčení vážnosti situace. Jsem moc vděčná za pomoc. Tahání věcí, práce, mám nad hlavu. Dnes jsem tam taky seděla jako pecka a koukala na okolí jako v kině. Jsem pomocnou silou na baterky. Kdyby stál bazar na mě, prostě by nebyl. Ale naštěstí stojí na vás, na Vlaďce a jejím sehraném týmu J, na každé vaší pomocné ruce, na každém nápadu. Třeba nástěnky s kočičkami k umístění, dobroty, kterými nás zásobujete, rukodělné výrobky,…

Musím říci, že co jsem tak hodila oko, schází se nám na akci stále pěknější a kvalitnější věci, nové značkové zboží. Mnozí z vás nosí denně přímo na bazar další a další. Mám velkou radost, že máme podporu, mám velkou radost, že vás akce baví!! 

Převelice děkuji já i všichni kočičáci.

Elen

27. 11.

Po delší době zase hlášení.

Kanalizace potřebuje tak ještě týden. Přesněji týden potřebuje můj muž, aby ji pro tento rok dotáhl. Dělá vše sám, mám šikovného chlapa! Chodí mu radit sousedi, zastaví se, kouknou  a už to jede J  Rafinovanou poznámkou bylo něco o tom, že husy už odtáhly /přeloženo: na práci je pozdě/ a na to ten můj, že nevěděl, že se pán zajímá o ornitologii.  Těším se až to bude za námi, uklidím, nebudeme žít jako čuňata, bude téct voda, můžeme splachovat, svobodně a bez omezení J

Šéfová Myška opustila box. Přestěhovala se naproti, na poličku, do boxu chodí jen na wc.  Otrkává se, chodí již i ke společné misce.

Elišku trápí průjem. Během týdně jsem si všimla, že má mírně, jen mírně, červenější spojivky. O den později nebyl na své poličce, kde čeká na jídlo, odpoledne jsem jej viděla sáňkovat, byl nervózní, nevrlý na ostatní kočky.

Velké zhoršení nastalo u Žabky a Zrzíka.  Jídlo zůstávalo, antibiotika a léky na bolest, vše bez účinku. Proto jsem běžela v neděli na kliniku. Ke slovu přišly kortikoidy.  Nejsem nadšená, váhala jsem, ale dnes, dnes se nechala po dlooooóuhé pohladit. Proč? Protizánětlivé účinky kortikoidů, nebolí ji tlamička. Alespoň ne tak, jak je zvyklá. Ale ne na dlouho, tak na 14 dní. Večer si dokonce dala kuře, zmizelo z misky, nevěřila jsem svým očím.

S Ajkou je boj. Krmení, léky, už se již i vztekám. Před lety jsem se stejným onemocněním léčili Zdeňka.  Jiného než toho, co žije u nás teď. Takového sympatického hubeňoura. Tento kocourek ale spolupracoval. Byl to boj na tři roky. Ajka mi ale nedá moc možností.

Matyáš je na samotce spokojen. Má své okno, křeslo, nikdo jej neruší. Vyčkáme a musíme zkontrolovat krev a tekutinu v hrudníku. Baští ledvinovou dietu, kapsičky, granule a vypije litr vody. Snad žádný ledvinář nepil jako on.   

Seniorka Myc nás drží stále ve střehu. Zvláště ve dvě tři v noci, kdy prostě začne řvát a nikdo neví, co by ráda. Je hluchá, netuší, co činí.  Kapeme do nosíku, jako Ajce, antibiotika, roferon, vitamíny, krmení stříkačkou, je to řehole pro ně i pro mne.    

Mezi pozitivními FIV je rýma. Kašlou a prskají, nelíbí se mi to. Tento rok jsem jich do skupiny přidala hodně, zvláště kluků, a to nedělá dobrotu. Kluci se moc nesnesou a stres vyvolává zdravotní problémy.

V neděli budeme vypouštět další kočičky po kastraci. Vypouštění nemám ráda, každá kočka by měla mít domov, na ulici není bezpečno.

Zítra si Sára zahraje na mediální hvězdu, bude u předání lednice. Tedy doufám.  Info pak podám, dlužím několikeré poděkování.

Nevím, zda mám psát o všech starostech. Problémy jsou, budou, zvláště u kočkařů. Kdo se stará o potřebné, bezmocné, nemá o starosti nouzi. Možná, když bych hořekovala, zvedlo by to příjmy spolku J, ale jsou položky, které na konto přihodit nelze. Radost.  Důvěra. Víra. Přátelství.  Je čas předvánoční, chtěla bych mít radost, věřím, že vy též.  

Foto zachycuje jednoho z našich kočičích klientů, který musel být odchycen z problémové lokality a naše azyl u nás. Foceno z velkého odstupu, jako při pozorování divoké zvěře.