1.12.

naše zahrada

Dnes jsem se zaradovala, volá zájemce. Radost netrvala dlouho. Paní "odešla" kočička balkonem a už se nevrátila. 
Vysvětlila jsem rizika, znovu a dokola, a ačkoliv si za kočičky vypiplané s láskou, očkované, testované a čipované, nebereme ani korunu, paní si balkon zajistit nehodlá. 
Vysvětlila jsem, proč jí tedy kočičku dát nemohu. Nehodlám Cvrčka hledat před Vánoci v ulicích Brna. Nebo najít, mrtvého. 
Naše péče o kočičky je racionální a totéž očekáváme od zájemců. 
Nestáčí, že je zájemce hodný, ale očekáváme zodpovědnost. 
Nemusíte krmit superpremiovým krmivem či být zákazníkem drahé kliniky či umět nazpaměť příručku péče o kočku. O tom to není. Pokud necháte kočku s dozorem či bez na nezajištěném balkonu, u okna, kočičku Vám dát nemohu. Neuhlídáte nic, to jsou hloupé řeči vedle toho, co se stane. Marno pak bědovat, co jste měl udělat a vědět. Nevrátíte, co se stalo. A litovat sebe? Vy jste se přeci pádem z balkonu nezabil...... 
Ano, chceme kočičkám najít nový domov, ale to neznamená, že milované a pracně vyléčené a vychované kočičky dáváme každému, kdo letmo ukáže OP a má pár stovek na poplatek. 
Nechceme poplatek, Vaše peníze, chceme zodpovědnost!!

4.12.

Děkuji paní Richterové za dovoz steliva. Moc nám pomohla. 
Pokud by se někomu chtělo, výlet Globus, zde nakoupit stelivo, vzít účet a s tím k nám do Brna do skladu, kde vám stelivo zaplatíme, budeme moc rádi. Domluva na brnenskymax@seznam.cz

16. 12.

Jak je u Maxe v předvánoční čas? Jako vždy – pracovně.

Sisi se nám doléčuje, holka  vypadá již k světu, ale již druhý den jí nejsem sto podat injekce. Jde o poslední dávku na 14 dní a Sisi spolupracovat nehodlá.  Je vzteklá jako pardál. Jsou kočičky, které se během léčby naučí spolupracovat, cítí, že jim chcete pomoci, ale tento proces se do hlavinky naší Sisi asi nevejde J Pokusy zatím selhaly, mě dává Sisi taky zabrat.  Její onemocnění  je chronické a tak tyhle okamžiky budeme zažívat  asi častěji, lepší spolupráce z její strany by opravdu bodla. 

Oskar s chronickým průjmem prodělal krizi, kdy dva dny nejedl a zvracel. Jídlo stejné, nic jinak, „jen“ Oskar na hromadě. Každý den spotřebuje dva velké savé podložky, jednu mu střihnu na dvě.

Do izolace byl přeřazen kocour  Harry pro průjem s krví. Ani po týdnu antibiotik se stolice nezlepšila, Harry neběhá na velkou často a málo, ale když se mu chce, je to na několik fází a s krví. A množství stolice je na dospělého kocourka malé.  Izolace zní hrozně, ale jde o to, že byl přemístěn do volierky, kterou obýval Punťa. Ten ji už nepotřebuje, pohybuje se ve skupině.  U Harryho je nutné zjistit kolik jí přesně, zda nezvrací a tři dny sbírat stolici. To ve skupině nezjistíte.  Nebo ano, ale dost pozdě. Ostatně že má průjem zrovna on, to nám odhalila kamera.  V této skupině nám také někdo zvrací, někdo, kdo se hodně čistí. Dala jsme v pátek nové polštáře a dnes vypadají tak, jakoby půl roku ležely ve chlívku.

Jak jsem se zmínila, Nitka má zjištěn šelest na srdci a vysoký tyroxin.  Její štítná žláza je asymetricky zvětšená. Niťa při krmení čeká mimo koček co dostane dobrého. Někteří to již zjistili a strkají jí hlavu do misky a tam Nitce dávám do pelíšku až je klid. Dostává Felimazol, v lednu musíme pozvat veterinářku na kontrolní odběry. Stejné léky bere Otylka, ale tam se nám řešit problém nedaří.  Hodnoty jsou neměřitelné, Oťa je hubená, hodně spí, přestala se udržovat a tak musí snášet česání. Ale u jídla je vždy první, když cítí z kuchyně kuře, tak řve a Mazli s ní. Ta je taky jako pírko, hodně schází.

naše postel během dne

Příznivce Zrzíka nepotěšíme, Zrzík opět přestává jíst.  Pokoušela jsem se mu kouknout do tlamky, to děláte tak, že jej chytíte v zátylku a pak se jej snažíte naštvat, aby zasyčel.  Neviděla jsem v tlamce velké zhoršení, o to víc se mi to nelíbí.  Místo po útvaru má rudé, ale není zvětšené tak, že by nemohl jíst…..?  Dostal antibiotika, uvidíme, zda se to na nich nezlepší.  Do té doby se jej musím pokoušet krmit jako před zákrokem.

Špatná situace je se Svatavou. Hubne, vypadá jako ledvinář na hodnotách kreatininu alespoň 800. Přední část tlamky se po vytržení zubu s váčkem a v místě, kde byla díra ve tkáni pomalu zahojila, ale vzadu Svatavu bolí oblouk z patra k  jazyku a okolí zadního zubu. Tento problém v době zákroku neměla. Další narkóza nepřipadá v úvahu. Čeká ji  veterina, musíme odebrat krev, hlavně krevní obraz, krvinky bílé i červené byly nízké.  Jsem zvědavá, zda léčba měla efekt alespoň na tyto položky. Myslím, že FIV se hlásí ke slovu, bohužel.  Hodně spí, k jídlu chodí, je aktivní, ale já ji znám jinak, rozdíl, změnu, vidím dobře.  Jídlu dá málo, musím ji krmit a to se jí moc nelíbí. Jsme obě tvrdohlavé J

Špatný stav je také u Petříka, díky ledvinám chuť k jídlu nemá, jí za vrabce,  minulý týden byl bledý a bez léků často zvrací. Měl nízké i bílé krvinky, a tak dostává roferon a eprex jako Svatava.  Hodně  hubne, minulý týden bylo hůře, teď o chlup lépe.

Mladá je na tom také špatně, jednak měla nejhorší výsledky ledvin, ale chronické problémy jsou teď více znát a myslím, že nemoc postupuje rychleji. Hodně hubne, má nepěknou srst, jsou dny, kdy je spavá, nejí, bez léků zvrací. A jsou dny dobré, celkově ale schází. 

Bába Myc celé dny prospí, potřebovala by kontrolu, měla 50 tisíc leukocytů. Léky dostává, nezvrací a nemá průjem. Jídlo nosíme do pelechu, pro bolest zad se jí moc nechce a totéž platí o chození do záchodku, tam to řeší tak, že nám čurá do postele. Prostě se bábě nechce až do WC. Radost z toho nemáme, ale nadávat jí nemůžeme.  Já v jejích letech tu už nebudu.  

Léčí se i Komínek, odmítal injekce a dělat cirkus, o to více pak aplikace bolí, já mám zase obavy, že se v místě látka zapouzdří, když na aplikaci nemáte klid a píchnete blbě, a tak jsem to vyřešila tak, že jej vezmu na výlet do kuchyně, on valí voči na něco nového a injekce ani nepostřehne. Hodně mu pomáhají, hlavně na kašel. 

Chystám se na injekci Křížíkovi. Ano, nejde o mýlku. Stařík totiž někdy tvrdě spí a já jej pomalu začnu hladit. Byl poprvé tak překvapen, že utekl až po čase, podruhé byl rychlejší, ale snad se mi zadaří. Moc by léky potřeboval, výtok z nosu stále má, sem tam trochu s krví, přeléčení by mu prospělo a jistě bylo účinné. 

Buclítka bolí zuby, léky dostal, trochu je lépe, ale jen trochu, ale na vytržení nemůžeme, nepřežil by narkózu.  Oběh má špatný, vidím, že někdy zavrávorá a zadní nožky musí rozchodit.  Baští málo, do pelechu mu musím přilepšovat.

Pussi nerada snáší injekce, ale 2x denně musíme. Bříško má zvětšené, ale chová se stále stejně.  Na kuře přiběhne hned J , hodně jí granulky a pije jak by po lécích měla. Nožky odpuchly zcela.

Čorta jsem minulý týdne přistihla, jak mu tečou sliny z tlamy. Prohlídkou se mi zdálo, že má v zadní části jazyka flek, ale ani zuby nejsou nejlepší. Léky dostal, ale čeká jej veterina a nejen jeho,  objednáni jsme i na 23. 12.

Bucli

Antibiotika musel dostat i Pišta, začal nám hodně kašlat, měl výtok z nosu a jedno oko zanícené.  Z FIV bere antibiotika Briketa a Kryšpín. Amálka si v posledních dnech začala kadit do pelíšku nedaleko toho, kde spí.  Je to důsledek drzosti Čůstíka, který si ji vybral jako oběť  teroru.  Vztahy mezi kočkami se mění během let, Čůstíkovi se asi líbí, jak Amálka vztekle vrčí a to jej povzbuzuje v akci. Pak vrčím já a je chvíli klid. Píďa se drží, i Dobby s kreatininem 400. Lucie se svým špatným srdcem se také.

Ráno zvracel Bobeš a tak na něj musím dát pozor. U Rostíka léčíme průjem, ale v jeho skupině má tento problém více koček a tak to budu muset vzít z gruntu, začneme opět sběrem bobků. Kostík je po kastraci v pořádku.  Ami předvedla před pár dny škaredý suchý kašel a tak si i na ni budu muset posvítit.

Pučík je po vytrhání zubů v pořádku a Gábi také, u ní čekám na výsledky histologie útvaru ze zvukovodu. Nejde o Pipi, tam máme útvar chvíli sledovat, vetka má totiž z narkozy obavy a tam bude rozhodovaní  horší.  Pipi je FIV +.

U Cvrčka léčíme zánět ucha, jak k němu přišel, to opravdu nevím.  Dráček nám mužní a Eliška baculatí, musíte si jej někdo vzít, brzo se nevejde do depozita. Honzík je tak zlobivý, že mi z něj jde hlava kolem.  

Nálada v depu je unavená, tolik nemocných dá zabrat a období Vánoc, kdy veterináři neslouží jako normálně, to je pro nás velký stres.  U nás nikdy nevíte, stále máte bubáka v zádech. K tomu obavy o venkovky…..  Pro mnohé depozitní kočičky jsou to Vánoce poslední. S nemocemi dále nedojdeme.  Možná smutné zakončení mého psaní, ale já to ze sebe zde dostanu ven, vy to pochopíte J  a tak se budu moci na kočičáky už jen usmívat.  Jsou přeci Vánoce!

PS: Moc děkujeme za podporu v akci Kočičí přání. Zvláště pro nemocné kočičky, pro ty jsem moc ráda!!

vaření s Cvrčkem

Další srdeční záležitost je z konce listopadu. Paní Semecká nás pozvala na vernisáž svých obrázků v Jílovém u Prahy.  Měla zde proběhnout aukce ve prospěch Maxe.  Navigace nás spolehlivě zavedla do lesa hlubokého s mostem v půli zbořeným. Po dobrodružném bloudění jsme se zpožděním dojeli do cíle.

Přivítala nás organizátorka  a komorní prostor plný očekávání.  Cudně jsme s mým mužem zaujali místa. Nevím, jak popsat sled událostí a dojmů, ale přiznám se, že jsem po chvíli  velmi těžko  skrývala slzy.  Byla jsem dojatá.  Precizně uspořádaná akce s rodinnou atmosférou, s vtipem, fantazií a s velkou láskou. Byli jsme na vernisáži, ale vše se točilo kolem kočiček – obrázky, vyprávění, lidské osudy. Nechala  jsem se unést a požádala mladého muže o telefonní číslo!!  Až takové to bylo :-)

Odjížděli jsme domů s mimořádným zážitkem. Byla neděle večer  a Česko pak na pár dní pokryla ledovka.  Přivezli jsme pro kočičky finanční dar 5 600 Kč a sólo dárek pro Píďu a Čárku. Dárky jsou schovány do Štědrého dne J Buchty jsme snědli po cestě J a bylo jich málo jak byly dobré J

Děkuji paní Semecké a celé její rodině, všem zúčastněným  za mimořádný zážitek, za pocit sounáležitosti, za pomoc našim nemocným kočičkám.

Je zvláštní, že se cítíte doma mezi lidmi, které vidíte poprvé. To bude tím pojítkem – kočkami  - ty mají neuvěřitelnou moc měnit osudy lidí, spojovat je.

20.12.

Kolaps Bucli.

22. 12.

Bucli, Kříža, Bobi

Zde vidíte ranní situaci – na hnědé chlupatici leží Kříža, Bobi a Bucli právě vstal k jídlu. Děkujeme paní Adámkové. Staré škrabadlo má Bucli u police, aby se mu dobře lezlo dolů, ze škrabadla pak na stoličku a je na zemi.  Skoky už by nezvládl.  Zadní nožky mu díky špatnému oběhu ujíždí, jindy je zapomene v podivné poloze.  V neděli jsem se po sledování jeho reakce na léčbu rozhodla, že bude dostávat furon častěji a v menší dávce postupně z injekcí převedu na tablety.  Zítra jedeme na veterinu,  Bucliho se výlet netýká, ale probereme s vetkou jeho situaci.  Dnes mi připadá v lepší náladě než včera. Chtěl se kouknout na ptáky na zahradě, ale nedokázal na okno ani ze stoličky od paní Práškové.  Tak jsem jej vysadila.

Je na co se dívat, ve třech místech hodovalo asi 60 ptáků. Když je vyplašíte, vznese se k nebi velké hejno. Fotila jsem nedávno želvovinovou kočičku na zahradě, na stromě. Holka je lovec a tak pochopitelně zamířila i ke krmítku.  Postřehla jsem , že brzo ráno číhá pod ním a náladu mi to tedy nezvedlo. Za dva dny jsme našla u krmítka peří a to mne dopálilo. S mužem jsme vymysleli kolem krmítka mřížku, které ptákům nevadí, chrání je a pokud holka skočí k útoku, tak na ni spadne. Nebojte, je z lehkého pletiva, to ji jen vystraší. Pro ptactvo jsme mřížku ještě upravili, dle jejich chování.  Někteří opeřenci nechápali, jak ke krmi a tak jsme jim přihodili do konstrukce dvě bidla a dírky do základny pro ty, kteří poskakovali lačně kolem konstrukce.  Ráno přineslo ovoce, ptactvo pochopilo velmi rychle.  Pohled na ně uklidňuje.  Denně sezobou 3 litry krmiva.  Nedaleko se ubytovali i Piškotovi příbuzní, párek hrdliček.  Všimla jsem si, že jak začnu venku krmit, stáhnou se k nám na zahradu.

Zítra nás čeká veterina. Někteří na vyšetření, jiní na testy a mnozí jen konzultovat.

Nevím, zda se rozepisovat o všech nemocných, nebylo by to veselé čtení. Držíme se a snažím se věřit, že se během svátků nikdo nezhorší.

Moc děkuji za podporu v Kočíčím přání a nejen v něm. Díky ní je pro mne možné pomáhat, i když někdy dochází síly a víra. To je takové to laškovné světýlko skoro za obzorem mého vnímání. Sama nevím, zda je iluzí ono či já sama. Nebo obé?

Přeji všem během svátečních dnů klid v kruhu rodinném a klid ve své duši.  Jsou to vzácné okamžiky a chvíle a život je krátký.

26. 12.

Svátky jsou u Maxe ve znamení průjmů a zvracení.

Nejhůře Eliška, tomu držte palce, pokud to nebude lepší, bude muset na kliniku na kapačky.

Moc veselého ode mne nečekejte, omlouvám se, ale realita je taková, že běhám kolem nemocných. Moc se mi ani psát nechce, cítím únavu a o mnohé nemocné mám obavy. Štěstí, že jsem se před svátky zásobila injekčním materiálem a léky, stříkačky, jehly jen letí, v kuchyni stojí nový kanystřík dezinfekce.

Eliškovi jsem kolem třetí ráno vše čistila, vše bylo od stolice. Hrůza. Jestli nebude lépe, bude hospitalizován. Vše komplikují sváteční dny a víkend.

Stále se léčí Harry, také průjem. U Nitky uvažuji o přechodu do jiné skupiny, hubne, zvrací, potřebuji ji mít lépe pod dohledem. Není to dobré... Taktéž Pussi, ale tam mám z jejího přemístění obavu, má jinou povahu.

Bucli leží většinou ve svém pelíšku a my mu děláme co mu na očích vidíme.

I taťka, který se každé ráno hlavně staral sám o sebe, ten dnes vstane a podává vitamíny Myc, Petříkovi, Mladé a  Micánkovi. A pak že nelze chlapa vychovat, i v pokročilém věku :-)  

Taťka jel předat Ježíška své rodině,  já zůstala doma s nemocnými.  Potřebovala jsem i trochu samoty,  nikým  nepozorována a bez zbytečných otázek spláchnout svůj strach trochou slz ať se výhled vyčistí a je lépe vidět na cestu.

svačina

29. 12.

Do postele jsme se dostali kolem čtvrté a i během té chvíle spánku jsem slyšela zvracení, to začala zvracet i Čárka a Ami.  Ráno mne čekal šok v horním pokoji negativních kočiček, byl totálně pozvracen asi dvacet kupek či jen žaludeční šťávy. Míšu jsem jako prvního pachatele přistihla hned, ale není jediná bohužel. Pussi se dnes ráno udělalo zle, po injekcích odpočívá a nejí . I ona mohla zvracet, jen jsem ji neviděla.

Špatná situace je u Mazli, vrátil se jí průjem a zvracení, leží, nejí, krmím ji velice po troškách. Léky dostala, ale už skoro nic neváží, nevím, zda má ještě sílu.  Zvracela i Otylka, ale ta je zatím vitální a sama jí. Bucli se cítí lépe, je aktivnější a baští více trochu sám. Už mne urguje o jídlo, když nestíhám a mňouká na mne. To jsem teď několik dní nezažila. Bobi musela dostat antibiotika, stejně jako Komínek. I Kříža by je potřeboval, ale zatím se mi injekce nezadařila. Drží se ale dobře. 

s Mazli na veterině

Ve skupině „kuchyň“ zvrací již zcela všichni, i Bártík, Ami, Čárka, Jerry. Ta trucuje s jídlem. U všech byla nasazena léčba tj dále Mladá, Myc, Petřík, Mikloš, Maluše, Mína, prostě všech 14 kočiček. Průjem má i Dáša, ta je ve skupině s Mazli. Mazli mi dělá velké starosti, již tak skoro nic nevážila a ještě zhubla.  V dalších skupinách zvracel Bobeš, Rostík, Julča a Briketa. Ta má zanícené očičko, které si nehodlá ošetřit. Píďa o jedno zanícené oko také moc nepečuje. Dál pokračujeme v léčbě průjmu u Harryho.

Elišku musím krmit, sám jíst nehodlá.  Průjem má, nezvrací. Dráček se trochu uklidnil se zvracením, průjem nemá. Nejhorší stav, vedle Mazli, je u nováčka. Vodový průjem s krví, ta se přidala dnes ráno. Chodí často, strava jí jen proletí. Konečník podrážděný a zkrvený.  Zatím nezvrací, hodně pije.

Situace je v depozitu teď velmi špatná.  Nechci se moc rozepisovat o tom, jak se cítím a jaké jsou perspektivy. Nemocných je hodně, nejvíce mám obavy o Mazli, nováčka, o Myc, Mladuchu, Petříka,  Buclítka, Otylku a Nitku, o té jsme nenapsala, ta nám taky zvrací a díky onemocnění štítné žlázy i hubne.  Jistě jsem na někoho zapomněla. Omlouvám se za nedobré zprávy, ale takový je stav věci.  

Mazli