5.10.

Se Sisi ukusujeme z třetího týdne léčby. Stále sama nejí, jen pije. V noci po nakrmení měla problémy s dýcháním, tak jsem u ní seděla a čekala na účinek dalších injekcí. Někdy ztrácí trpělivost a ožene se, někdy jídlo plive. Chtělo by to další vyšetření, ale bez narkozy nemáme šanci a narkóza je pro ni nebezpečná.  

Jak jsem psala, Othello je FIV pozitivní. Trpí selháním ledvin, nízkou srážlivostí krve, poklesem krvinek červených i bílých. Před týdnem musel akutně na veterinu, začala krvácet z tlamky. 
Měla jsem mylnou představu, že krev je spojena se špatným zubem, ale vetka mne vyvedla z omylu. Krev je projevem nízké srážlivosti krve. 
Veterinářka nevidí prognózu stavu dobře, myslím, že mnoho času již nemáme. Othello dostává antibiotika, roferon, léky na bolest, ty ale opatrně. 
Krmím jej a jí rád, dokonce se po dlouhém čase snaží jíst i sám, ale jídlo musí být dost tekuté.

Psala jsem, že musíme odchytat venkovní kočičky v místě, kde krmíme dvacet let. Po smrti Kvida jsme se o víkendu k odchytům vrátila.

Tato micina má pět let, znám ji od kotěte, kastrována ve dvou letech. Jmenuje se Bublinka a ví o tom J U nás je necelý měsíc a jak vidíte a hlavně slyšíte z videa, záchranu zatím nijak neoceňuje. Takhle to vypadá při každém čistění boxu, tentokrát se bála foťáku a tak skoro ani nepípla J

Ještě nemáme odchytány všechny, hlavně ty nejvíce exponované. V místě je velký provoz aut, lidí, začalo se stavět. Často i v noci náhlý ruch. Nový majitel šturmuje v prací. Štěstí, že tam již mnohé nejsou. Pro nás starost a nemalá, ale nechat jsme je tam nemohli. Ony snad naše zaopatření po čase ocení. Většina je plachá nebo divoká, snad si zvyknout po čase alespoň na moji ruku při krmení, aby bylo možné je ošetřovat.    

6.10.

Sisi mi v posledních dvou dnech odmítá jídlo více než na počátku léčby. Odmítá i polykat a těžce dýchá. Po nakrmení je hůře. Použila jsem všechny páky, které její divokost umožňuje, efekt injekcí nesleduji. Ani tekutou stravu neakceptovala. Vzteká se, seká, vyskakuje. Vůbec se divím, že na to, jak jí asi je, má stále chuť k odporu. Dnes už jsem z ní byla bezradná a musela jsem si v kuchyni něčím praštit. Tři týdny a efekt skoro žádný. Na počátku léčby po nasazené léků efekt byl, pak se to ustálilo na určité úrovni, která sic nebyla nic moc, ale Sisi více jedla. Teď jí 20 ml jídlo na jedno nakrmení nepodám. Dýchání se mi nelíbí. Mám trochu podivný pocit v zádech, ztížené dýchání, nereaguje na injekce, ten způsob odmítání jídla, malá reakce na léčbu,.... FIPka u nás dlouho nebyla a tak mám při pohledu na Sisi smíšené pocity. Ten způsob dýchání a problémy po nakrmení, ráda bych viděla sono břicha a hrudníku, zda někde není tekutina. U Sisi nepřipadá vyšetření při vědomí v uvahu. Nejde o to, že by srovnala ordinaci se zemí, ale o to, že by při takové akci zkolabovala. Zvažuji, zda vetku nepožádat o minimální sedaci a zjistit, co lze. Riziko je velké, už minule vetka říkala, že můžeme být rádi, že zákrok udýchala. Nevím, těžké rozhodování o životě jiného, ale jestli mi má Sisi pomalu odejít, měla bych vědět proč se tak asi děje. Pokud by byla v těle efuze, s léčbou bych zvolnila krok a dala Sisi více volnou ruku. Je to její život. 
Myška dnes celý den nejí, jen leží. Oskar, opět se mu zhoršil průjem, ale zatím baští, nezvrací.

7.10.

Myška v noci snědla jednu kapsičku, tu, která byla původně určena pro Kvida. Dále během noci opět žádný bobek, nic nesnědla. Více chodí, ale nic moc aktivita, nejí.

Aktuální foto Sisi. Dlouhá konzultace s vetkou, akce zítra 12,30. Uvidíme, zda se mi podaří v klidu dostat Sisi do přepravky, zda udýchá cestu a pak mírnou narkozu. A jaké budou následky celé akce. Riziko je a nemalé, to mi vetka řekla. Na druhé straně Sisi méně jí než na počátku léčby, odmítá polykat, strava jí roste v tlamce. Žádná snaha o osobní hygienu, žádná snaha jíst a pít sama. Poslední krev byla v pořádku, o to více je její chování a vývoj léčby podezřelejší.
Cílem zítřejšího velice rizikového kroku je zjistit více info a vyvrátit nebo potvrdit obavy z efuze v těle. Jak jsem psala včera, pokud by se potvrdila efuze, dala bych Sisi pro její závěr života větší prostor, mnohé z toho, co teď děláme, by nemělo pro ni smyslu. 
Dnes moc asi spát nebudu, budu mít strach, už teď jej mám. 
Vetka mi vysvětlovala, že se prostě musím vyrovnat s následky. No to se lehko řekne, těžko dělá. 

9.10.

Včera jsme podnikli cestu na veterinu s vážně nemocnou Sisi. Již čtvrtý týden se léčí – problémy s dýcháním, problémy s polykáním, velmi zvětšené mízní uzliny pod krkem, zánět horních a dolních cest, rýma, zánět spojivek. S těmito příznaky jsme léčbu začínali, v krvi nebylo nic moc dramatického, plíce v nedobrém stavu, s těmi měla Sisi problémy chronické. Během léčby rýma velice pomalu ustupovala, přetrvávalo špatné polykání. V neděli večer se začala Sisi zhoršovat, dýchání nedobré, polykat jí nešlo a stravu odmítala a vztekala se. Už to, že si Sisi nechala dát injekce a jídlo, to byl velký úspěch. Nikdy předtím nehodlala spolupracovat, vždy plachá, při kontaktu velmi agresivní. V úterý byla situace špatná. Každé krmení bylo zátěží, ztěžka pak dýchala a bylo zřejmé, že je jí zle. Rozhodla jsem se, že ačkoliv je divoká a nespolupracující, ačkoliv je vyšetření pro ni stresem a rizikem zvláště při narkoze, že to riziko podstoupíme a zjistíme více. Průběh léčby se mi nepozdával a chování Sisi poukazovalo a další možné problémy.

Ve středu dopoledne jsme dohodla s vetkou termín na čtvrtek. Nervozitou mi začala bublat každá buňka. Měla jsme strach, že o Sisi při akci přijdeme. Téhož dne odpoledne se mi zdálo, že Sisi lépe dýchá a snáze při krmení polyká. Kolem jedné v noci jsme s krmením přestala, musel mít hladovku kvůli sedaci. Ráno vypadala asi nejlépe za uplynulé dny. Oči čistší, nebyla tak zkroušená. Neudělala jsem nic jinak, jen píchla v bezmoci Virbagen určený pro Othella. V šoku jsem byla, když se nechala klidně vzít a dát do přepravky. Po cestě na mne z přepravky prosebně koukala a já doufala, že nám ty oči dnes nevyhasnou, že si tohle rozhodnutí nebudu do své smrti vyčítat.

Sisi se na veterině rozhodla spolupracovat. Myslím, že na jejím rozhodnutí má samozřejmě podíl i její stav, ale cítím i něco jiného, ona si začala kontakt konečně trochu užívat. Co se jí v hlavince po letech posunulo, to se mne neptejte. Nechala se v klidu vyšetřit, odebrat krev, rentgen jsme zvládli a pak i ostříhat břicho na sono. Prostě k neuvěření! Sedace nebylo třeba.

Rentgen ukázal nafouklý žaludek vzduchem a plynatost střev, neukázal nám plíce, těch vidíte na rentgenu asi jen 20% a nevidíte srdce. A zde je problém. Na sonu bylo zjištěno trochu tekutiny v hrudníku kolem srdce, ale ne tolik, aby to způsobilo takové zastínění na snímku plic. Je tam tedy, pokud jsem správně pochopila, ještě jiný problém. Plíce Sisi jsou funkční jen z 20%, je zde voda, ale asi ještě jiný problém. Může jít o problém onkologický. Tuto část vyšetření si ale ještě musím vyjasnit z vetkou. Dále byla tekutina mezi laloky jater. Tekutina se odebrat nedá, poslali jsme plnou krev na PCR viru kvůli FIP. Test FeLV a FIV je u Sisi negativní, měla jsem při léčbě pochybnosti a tak se zopakoval. Výsledky krve budou dnes. Na PCR si počkáme. Výsledky vyšetření tedy neveselé.

Sisi mě dnes ráno vítala mňoukáním a chtěla se mazlit. Je to dar pro nás obě. Chovás e zcela jinak. Poslala jsem za ní i muže, toho má raději. I včera si udělal volno, kdyby se Sisi na veterině zhoršila. Zlatého chlapa doma máme J

Prognoza pro Sisi je špatná, ale těší mě její zájem o kontakt a tak si to užijeme. Musím jí najít v domě klidné místo, kde ji kočky nebudou obtěžovat, bude mít klid a budeme mít na sebe prostor. Do skupiny v patře ji již vracet nechci, hádá se tam sem tam mládež a tak vážně nemocné kočičce to nemusí být po chuti.

Kolem sedmé večer budu opět volat vetce a pokusíme se info o Sisi dát do kupy co se děje a proč.

19. 10.

Se smutkem v duši oznamujeme, že dnes ráno odešel kocourek Othello.

Odložila jej u nás majitelka pro onemocnění FIV a nečistotnost. Othello si na kočičí kamarády zvykl rychle, k nám dvěma nikdy nepřilnul, návštěvám se neukazoval. Myslím, že se mu u nás dařilo, po čase byl nejkulatějším členem skupiny. Krásný černý kocourek, kterého jsem ale nepohladila ani u jídla.

Od jara pomalu hubnul a bylo zjištěno selhání ledvin. Stále však byl aktivní a čilý. Nemoc postupovala a tak koncem léta se stav zhoršil, klesaly krvinky bílé i červené, objevil se srdeční šelest. Veterinářka při posledním vyšetření vyslovila obavu, že moc společného času již nám nezbývá. Měla pravdu bohužel.

Dnes ráno Othello odešel. Osm let života, nic moc. Škoda. A život? Jste vytržen ze známého prostředí, od lidí, které máte rád. Mávnutím proutku se ocitnete v cizím domě, s cizími lidmi, kolem plno kamarádů.  Nikde nemáte klid, pelíšek vám zalehne každý den jiná kočka, u misky nemůžete jíst sám a v klidu, jak jste zvyklý. Nevíte si rady s takovou situací, je vám smutno, nevíte co se děje. Přijde rýma a teplota a ta cizí ženská vám poprvé v životě píchá injekce a tvrdí, že dělá dobře. Stav se zlepší, ale zlý sen pokračuje. Po čase si zvyknete, ale pomstíte se všem dvounožcům tím, že už si vás nikdy nepohladí, ztratil jste k nim důvěru.

Krásný černý kocourek se nemocí změnil ve stín a dnes odešel. Prosím minutu ticha  ať jej vyprovodíme. Děkuji.

Foto z roku 2012.

20.10.

Začala jsem Bohuše krátce pouštět mezi FIV kočičky. Dokud byl Othello s námi, moc se mi do těchto experimentů nechtělo, jeho stavu by nováček rozhodně neprospěl. Na Bohuše valí oči i Pišta, který je jinak velmi tolerantní. Čistě bílou a takhle ukecanou kočku ještě asi neviděl. Vyčítavě se na mne koukal, co jsem jim to do pokoje nesadila za vetřelce. Počítám, že tak měsíc od prvního seznamování začnou zdravotní problémy u obou stran. Nová kočka ve skupině je velkým stresem. Ostatně i pro mne.

A to ještě přibude Míša, jen co uděláme kontrolní rentgen nohy zlomené střelou. Důsledně jej držím zavřeného, dle doporučení vetky, aby noha co nejlépe srostla a tak doufám, že výsledky rentgenu budou dobrou zprávou. Čeká nás otestování dalších odchycených koček, které musí pryč ze své lokality. Mám obavy z FIV. Pokud by byli mezi nimi další pozitivní, skupina by se rozrostla na devatenáct FIV kočiček. V místě zůstali jen tři kocourci, ti přijdou také na řadu. Aktivně se tam staví, velký provoz aut a lidí, nic bezpečného pro kočky. Všude hory odpadu a stavebního materiálnu, u vchodu místo kočičích misek hřbitovní kvítí,…. Krmení jsme museli omezit na dvě místa, která jsou na pozemku jiných firem a  zatím k nim máme přístup.  

Minulý týden na dveře bušila sousedka, že mají před dveřmi kočku v přepravce, prý zda není naše. No nebyla a jejich taky ne. A tak máme přírůstek, někdo nám s důvěrou svěřil svoji kočku a spletl si dům. Podzimek je v tomto ohledu velice oblíbený. Jde o starší černou kočičku, zatím jí říkáme Zubejda, trčí jí špičák z tlamky. Malá je zatím v karanténě, doufejme, že je kastrovaná. Asi před měsícem se neznámá žena přišla zeptat, zda nechceme její koťata. Byla poučena s tím, že do odchování koťat je budeme inzerovat.  Čekala jsem tedy spíše takovou nadílku, ale co není, může být.

Othello odešel. Ještě v sobotu se nezdálo, že se tak zhorší, ale bohužel.  Jeho srdce nevydrželo a myslím, že se prohloubila anemie, byl slabý. Když jsem jej krmila, slyšela jsem, jak mu bije srdce. Po nakrmení byl vždy spokojenější, sám jíst odmítal. V neděli večer jsem ale začala cítit, že se něco mění a chtěla jsem ráno volat vetce, zda ještě nelze něco udělat.  Pozdě.

Myška nám dává zabrat. Minulý týden se ucpala a přidaly se neurologické příznaky. Za těmi byl zánět středního ucha - neudržela rovnováhu, třásla se, padala, netrefila se ani do misky. Na veterině proplach, ale vyšel jen malý bobek. Začala  jíst sama, ale bobek nikde a nafoukla se tak, že by si neinformovaný myslel, že čekáme koťata. Prostředky proti zácpě zabraly až za dva dny a ve vysokých dávkách. Včera byl první den, kdy šla na wc 2 x denně. Neurologické příznaky se pomalu srovnávají. Má s uších nádorky, výrůstky a ty celou věc komplikují. Testy minulý týden vyšly FeLV  FIV negativní.

Sisi se s námi během nemoci dala dohromady. Ráno kňourá a dožaduje se pozornosti. V tu dobu je jí nejlépe, to má prázdný žaludek. Je aktivní a chce vše zkoumat. Nosit se nenechá, ale mazlení si užívá. Nejraději masáž hlavy J Do svého bytečku dostala fontánu, zjistili jsme, že jeví větší ochotu pít z ní než z misky. To je velké plus, Sisi sama nepila.  Sisi schází, nemoc postupuje. Zda FIP nebo nádor, to v jejím stavu asi nezjistíme. PCR z krve na virus FIP je negativní, ale jak víme, to neznamená, že o FIP nejde. Já si myslím, že kdyby šlo o FIP, postupovala by nemoc rychleji. Sisi hubne, sama nejí nic, vše stojí na mě, ale dokud má chuť žít, není o čem diskutovat, krmím ji. Sisi taky díky změně svého přístupu má co objevovat a tak jí dávám prostor. Škoda, že divoška nedostala rozum dříve. Jsou dny horší a lepší, připravena musím být na vše. 

Ajka ta je svéhlavá a s krmením je problém. Každé ráno vypadá hrozně, od rýmy ulepené oči a zacpaný nos. Čištění je divadlem. Její hubnutí trochu přibrzdilo, jen pro ni je ve skupině takový výběr jídla, jaký v žádné jiné. Včera v noci jsem jí čistila nosík a náhle slyším vedle hádku. Vylítla jsem, jde o skupinu, kde je Eliška. Opět zaútočil na Zrzíka, tomu tekla z oka krev. Musela jsem se hodně držet! Zrzík byl ošetřen a po úvaze převeden do jiné skupiny. Eliška na něj často útočil. Zrzík se bojí na wc nebo k jídlu. Už i klidný Ferdík se minule vložil do sporu, kdy Elišku napadl. Ten uznal, že na Ferdíka se sedmi kily nemá.  Ferdík se nám  hodně mění, je více mazlivý, kontaktnější,  ale více si hájí svůj prostor. Dříve by se v takové situaci někam rychle uklidil.

Zhoršuje se stav Murríska, ledviny zlobí více, bez léků proti zvracení je problém, musí je dostávat již každý den. Méně jí, je spavý a má smutnější oči. Ale jak se objeví laskomina, to si dá. On vůbec klame tělem – u jídla vždy první, ale moc toho nesní. Stále kouká, zda nemám v záloze něco extra.

Velkou radost mi dělá Vendelín. Z vesnického klacka pomalu vychováváme postelovou kočku, tím se zvyšují jeho šance odejít do normální domácnosti. Také Honzík mne po dlouhé době potěšil. Jeho útoky na kočky ustaly, sem tam někoho vytočí, ale už se nemusím o kočky bát. Byl opravdu drsný, jen uviděl kočku, šel po ní a bral všechny  a všechno kolem. Chtělo to delší odstup od kastrace.

Ve skupině Pučík je celkem klid, ale brzo se do kolektivu pokusí zařadit Sára. Ta je doma všude a tak doufám, že brzo odejde „na lepší“.  Rostík v této skupině má průjem, Zuzi jsem vytrhla zub, díky Kocourku Valmontovi za radu, gumovou rukavicí to šlo jako po másle.

Oskar se poslední dobou ustálil na nedietním jídle, to jediné je sto jíst sám a krmit jej nelze. Nezvrací, průjem stále má, momentálně udržitelný, ale hlavně jí, což je dobré pro jeho ledviny.  Pokud ledvinář odmítá dietu a nejí nic, a na to je Oskar přímo přeborníkem, je lépe když jí cokoliv než aby hladověl. Již před půl rokem výsledky nebyly vůbec dobré, měla jsem  obavy, že bude brzo zle.  Potřeboval by vyšetření, ale to bez narkozy nelze.

Šmudlíka stále trápí záněty spojivek, problém je i v tom, že si nenechá oči vykapat a je děsně zlej J Pryč je ten kocourek, který se nechal ve chvíli nejhorší pohladit, jak je mu lépe, chová se jako zlý pardál. Myslím, že venku nebyl s lidmi v kontaktu a tak jsme vyléčili a zachránili dalšího plašana. 

Seniorka Myc se drží, vedle Buclítka nejstarší členka souboru /*1999/ neslyší zcela nic, mohu řvát její jméno, že se nese až do Bučovic, ani uchem nehne J Poslední dobou méně kašle a více jí sama, což je prima. Muffi trápí průjem a léčba je za cenu mého pokousání, Maroš trpí chronickou rýmou a zadní nohy asi budou zlobit celý život, více na stáří. Ale i z něj mám radost, už se nebojí mé ruky, neutíká a nechá se pomazlit. To dříve nebylo.

Některé z lokality odchycené plašany se snažíme začlenit  do souboru.  Ačkoliv venkovky mnoho let, na výhody bydlení v domě si zvykají rychle. Na nás velmi pomalu.  Doufala jsem, že je u nás ubytujeme až na jejich stará kolena, ale věci se mají jinak. Venku nebyly zvyklé na nic – areál byl prost lidí, aut, psů. Prostě klídek. Těžko hledat podobné místo a navíc před zimou. I do postele mi už lezou J a v hrnci s kuřetem jsou první. Pořídila jsem hračku, Motýla ze Zoohitu asi už znají všichni, a jeden z nich ji měl za živou, motýla chytil a celou hračku táhl pryč do pelíšku. Je komické sledovat, jak se všemu diví. Třeba když na ně kouknete v noci z pod peřiny a „máte jen hlavu“, to je fakt zcela rozhodí.

Další senioři – Kříža, Bucli, Komínek, Bobeš, Kamoš, Babi se drží obstojně. Kříža začíná chodit mimo wc, ale lépe mimo než by se třeba ucpal. Je také již hodně starý, hluchý a divoký a tak co po něm můžu chtít, jsem ráda, že sám baští a je v pohodě.

Venku budeme zateplovat budky pro venkovky. Některé jsou, jiné ještě ne.  Starší kočky se ke krmítkům stahují. Také ještě pořídím další, ráda bych, aby se u nás ubytovala jedna kočička, které chci pomoci, ale je plachá. Teď s ochlazením vzrostla spotřeba jídla, už by to chtělo i více krmítek. 

U Nesovic pomáhám jedné paní s kastracemi koček. Krmí venkovky, ale na jejich kastrace a ošetření nemá sil a peněz. Paní je šikovná, dokáže i sama chytat, ale je to taky hodně o tom, že se snaží kočky ochočovat pro tyto případy. Koťata se jí podařilo rozdat, dospěláky je nutno včas kastrovat. V Brně máme již také další místa na odchyty. Nejsmutnější jsou koťata, která vstupují do počátku zimy nemocná, bez ošetření a divoká. Smutný pohled. Kdybych měla více sil, na zahradě další dům, nejlépe pomocníky k němu……..

Děkuji všem za podporu. Vlaďka o víkendu dovezla spoustu savých podložek, textilu, utěrky, věci pro kočičky, prostě to vypadalo, že ji z domu vyhodili a že se k nám stěhuje J Mnohé již je vyfoceno, další fotím.  Děti základní školy v Tišnově nám věnovaly  3000 Kč, za které jsem nakoupila granule pro kočičky se selháním ledvin a průjmem. Vše vyfotím. Moc moc děkuji všem.

Málo komunikuji, omlouvám se. Počet koček se nám zvýšil, karanténa více jak plná a starosti s vážně nemocnými. Většinou chodím spát mezi třetí a čtvrtou, dříve to nestíhám. Jak se nováčci zabydlí mezi ostatními a bude méně koček v boxech, bude mi trochu veseleji.

Na fotu Sisi ráno, to musíme první vyčistit očiska, pohladit, počechrat, to je pak parádnice J

27.10.

Tak jsem rozezlena. Je před jednou v noci, vyšla jsme ven, že přidám jídlo venkovkám za domem. A co nevidím - za plotem leží pelech a deka. Chvíli trvá než mi zapálí, ale jak přijdu k plotu blíž, je to jasné. U plotu dírou v něm nacpána porcelánová miska skrz a na ní jídlo pro kočku, řekla bych kapsička Kitekat. 
Kočka/kočky nikde. Prošla jsem okolí, našla jen známé tváře. Prohrabala jsem jídlo na misce, zda v něm není něco podezřelého, koukla do pelechu, zda tam nebudou chlupy, že bych alespoň věděla, jak barevnou mícu asi hledat. Našla jsem jen krátké černé vlasy. 
Tupec ten, který myslí, že hodí kočku za plot a ona zůstane na místě sedět a bude čekat, až ji najdu. Najdu, ale spíše zabitou před domem autem. A než ji stálá garda pustí k misce, bude dlouho hlady. Nebo v zimě venku onemocní, pokud jde o kotě či kočku z bytu. No hlavně, že dostala fešnou misku a pelech na cestu!! V celém domě světlo a před ním zbabělec, který neumí zabouchat na dveře.

28.10.

Sisi se zhoršila. 
Volám vetku. 
Jsme na konci 

Smutno je ve mě.

Odchod Sisi, předtím Othella, je jiný než u ostatních kočiček. Oba plaší, divocí, v závěru života jsme  k sobě našli cestu. U takové povahy vás dojme byť jen letmé pohlazení, co teprve Sisi, která očima žádala moji pozornost, pohlazení, masáž hlavy :-) , pobyt na klíně....

Dnes už bylo zle. Slunko se dralo nevybíravě oknem a nějak nechápalo vážnost situace. Jako dítě jsem si představovala, že špatné věci se dějí v temné a deštivé dny, že tma, ticho, či naopak hřmění  živlů  jsou předznamenáním špatných zpráv.  Jako dospělá se začínám bát i ve slunečné dny. V ty obzvlášť. Mám pocit, že Bůh takto líčí záludnější zkoušky pro ty, který víra dělá problémy.

Byl doma muž, seděl u ní a já volala vetku. Venku mňoukalo v noci někým vyhozené kotě, vylítla jsem ven, nic. Zvažovala jsem co dříve, zda běžet k Sisi nebo hledat kotě. 

Sisi odešla, ale já má stále pocit, že bych ji měla jít nakrmit, pohladit, že bych se měla kouknout, zda je něco pro ni vhodného v telce, v pondělí koukala na Delona. Co vše mohla objevit, a tím nemám na mysli telku či všechny díly Harryho Pottera, kdyby s námi byla déle.

Vyhozené kotě nenalezeno. Od sousedů nám info. Když už sem někdo jel autem, měl si dát tu práci a ne jen hodit kotě za plot za tmy. Kdo ví, kde kotě teď je. No hlavně, že oni už se starat nemusejí a zda kotě někde po čase zemře hladem, zimou či jej zabije auto, to je asi lhostejné. Nemusí se starat a tak asi akce byla pro někoho úspěšná. 

Zítra máme opět veterinu a v pátek také. Moc děkuji všem, kteří chtěli na nedělní akci pomoci! Snad se vydaří.

29.10.

Případ u nás vyhozených koček měl dnes dohru. 
Jedna žena mne dnes poznala ze stránky jako málokdo - řvala jsem, nadávala a házela věcmi. 
Lidská blbost u mne pochopení nenajde, to nemám v popisu práce, nejsem pán Bůh, ale kočkař. 
Kočky jsem stále nenašla. Ani se neozývají. 
Jestli nám někdo podobně "umístí u domu" bez mého vědomí kočky a dostane se mi do rukou, poletí tak rychle jako dnes dotyčná paní.

29.10.

Dnes vyšetření Matyáše, zvrací, je nesvůj, stolice není jak by měla být. Nelíbí se mi jeho dýchání. Krev už mám na stole, zítra porada s vetkou, během pitvy vše probereme. Matyáš měl zhoršené hodnoty spojené s funkcí ledvin. Včera se choval tak, jako by došlo k obstrukci močových cest, což mne vyděsilo. 
Dále byla vyšetřena kočička Cipísek. Trpí chronickým průjmem, posunuté ledviny a porucha činnosti štítné žlázy.Holka hodně zhubla, ale cesta na veterinu byla hlavně z důvodů, že se mi zdá, že špatně chodí na zadní nožky. 
Zítra pitva Sisi. Jsem zvědavá, vše si i fotím, ale nebojte, sem fotky cpát nebudu. 
Po veterině vyzvedáváme kočičku, které zemřela majitelka. Nikdo ani nevěděl, že paní kočičku měla, vlastně ani nevím, zda jde o holku či kluka. Paní má příbuzné v zahraničí, kočku v bytě našla správkyně dle vyhrabaných květináčů, vylité vázy a puchu pod postelí. Míce dala nejpotřebnější, ale z bytu ji odvezeme my, paní nemá zkušenosti s kočkami a bez přepravky..... Myslím, že průšvihů bylo tento týden dost.

30.10.

Pitva nám odhalila v hrudníku útvar, který způsoboval na rentgenu zastínění plic a srdce. Už jsem pochopila, proč jsme srdce neviděli, bylo uvnitř útvaru. Na fotu část útvaru. Tekutina je krvavá, ale to mohlo vzniknout v posledních chvílích na přechodu života a smrti. Je odebrána také v hrudníku.

V břišní dutině nebylo nálezu. Vzorky odejdou na histologii, tekutina na PRC a bakteriologii.

Sisi paní doktorka zašila. Už bude mít holka bolavá, nemocí zdolaná, klid. 

Výsledky Matyáše potvrdily zvýšené hodnoty kreatininu a urei, tzn nedobrou funkci ledvin. Cipísek je jako přešlá mrazem. Z výsledků je zřejmé, že v těle je silný zánět, 30 tisíc leukocytů. Dostala antibiotika, ale ještě dostane i léky na bolest, uvidíme, zda její ovládání zadních nožek bude na podání reagovat a ještě léky na ochranu žaludku a proti zvracení. Myslete na ni, nevypadá dobře.

K nováčkovi po zemřelé paní později.     

Cipísek i po injekci proti bolesti chodí jako s bolavou prckou a zvláště pravá noha bolí více. Objednám ji znovu na veterinu na pondělí a to doufám, že to vydrží. Dělá mi starosti, doufám, že nepůjde o nějaký cevní problém, to byl byl průběh daleko razantnější, vidím to zatím na virózu a bolesti nohou a páteře. Kéž mám pravdu, byla by šance, že to bude lepší. Někdo nám během  návštěvy  veteriny  pozvracel kuchyň a jiní se asi pohádali, našla jsem pod postelí trochu krve. Horší jako děti, není období v jejich životě, kdy by je člověk mohl nechat bez dohledu. 

Pelíšek Sisi a její místo jsem ještě nebyla sto vyklidit. Stojí tam tiše fontánka, deky zpřeházené, slunko tam od té doby nebylo.  Od jejího odchodu mám stejný nepořádek v duši a moje pracovní tempo kleslo na trestuhodné minimum. Práce nějak jen leží kolem mne. Duši by asi zahojila nová zachráněná zbídačená duše, ale mám pochybnosti o tom,  zda se dokážu dobře postarat.  Denně cítím  meze svým možností. Už to musím mít napsáno na čele, jako vrásky životem.

Nesnáším víkendy. Vývoz do ekodvora, nákup steliva, tahání těžkých věcí, jak není nakoupeno 300 kg, člověk neví, zda vydrží týden. V neděli večer  vždy sedím na svém štokrleti v kuchyni zlomená, unavená, utahaná. A v pondělí nestíhám tím tuplem.

Murrísek je smutný a skleslý. Ach ty ledviny. Jeho problémy poznáte již od pohledu, hodně se zhoršil. Bez injekcí proti zvracení skončí jídlo na podlaze. Jíst se zatím snaží, pije, ale je stále celkově dehydrovaný, mizí mu svalstvo. Srst nepěkná. Dostává antibiotika, sem tam má průjem. Kéž dojdeme Vánoc.

Ajka dobře nevypadá, však to víte, její fotky nejsou obrazem prosperity. Ale bojuje a já jdu do boje s ní. Chtěla bych mít na ni více času. Kouká, valí na mne prosebně krásná očiska, když nevypadám na to, že bych měla tajně po kapsách injekce. Je krásná i v nemoci.  Dala jsem Sisi nový pelíšek, nelíbil se jí ale, nemohla se v něm natáhnout. A tak jej zabydlela Ajka a ta spokojenost J  Jakoby byla Ajka součástí dodávky pelíšku J

Znáte to, když máte nemocnou kočičku, zvláště tu, které běží čas, děláte jí co  na očích vidíte. Za štastná očiska našich kočičích klientů, šla bych světa kraj…a bosá J Ale to není to, co mne nejvíce trápí . 

Často vidím na netu fotku strádající kočky uprostřed ulice, sdílení dvacetinásobné mému věku a ejhle, míca je na ulici stále. Co se to děje, je v duších, srdcích, bytech tak narváno, že se tam jeden malý život ani dočasně nevejde?  Máme tolik starostí, že jedna miska a wc se do diáře nevejdou? Ano, pro každého z nás je nečekaný azylant /dnes tolik populární slovo, ale já to risknuJ/ přítěží, nepohodou, průvanem v peněžence, změnou v denním rozpisu, zrušením  dovolené, ….. tomu chlupatému klubku jde o život a nemá na výběr.

Blíží se Vánoce, udělejme pro ty ubožáky na ulici více  než že jim na Štědrý den nasypeme venku do misek to, co nám zbylo ze slavnostní večeře. Přiznejme si sami, je to málo, je nutné udělat něco pro ně, a ne kvůli nám.