Jdi na obsah Jdi na menu
 


Srpen 2016

30. 8. 2016

11. 8.

Miluška byla dnes na vyšetření.  Jak jsem psala, trápí je průjem, sem tam to přeruší normální stolice a pak opět voda.  Dohromady s nechutenstvím tak došlo k úbytku na váze 0,5 kg.  Bohužel se dostavilo zvracení. Velké starosti nám dělá také její epizody s hlasitým vrněním, provázeným sliněním a to tak, že nic nepozře. Krmení tedy, když sama nejí, není moc jednoduché.

Na sonu nebylo dnes nic závažného, plynatost nebyla taková, jak jsme u Miluš zvyklí, místo operace střeva zahojeno. Malá nezvládá kompenzovat průjem příjmem vody a tak je dehydrovaná.  Spolupráce s ní omezená, nelze jí podat pilule, ani ve stravě. Zanícenou tlamičku nechtěla Miluš ukázat a silou by to opravdu nešlo, ale i tak začaly sliznice i na boku tlamky krvácet.  Nutno dodat, že tento stav je za situace, kdy bere potřebné léky, snažím se ji krmit.

Na zánět tlamky dnes dostala kortikoidy, bohužel antibiotika a nesteroidy jsou bez efektu. Výsledky krve nejsou špatné a tak si to i můžeme dovolit, testy měla negativní.  Pokud se stav nezačne lepšit, dobře to nevidím.

Stejnými problémy se zánětem tlamky trpí jak Žabka, tak i Zrzík, jejich nálezy jsou horší než u Miluš, ale asi to lépe snáší než ona. Také jsou mladší, silnější. Krmím je kašičkami nebo kapsičkami, kde je hodně omáčky. Snažím se střídat, aby to neměli jednotvárné. Žabka, má nález nejhorší, přesto se odváží na drobné granulky. I Zrzíka u nich někdy vidím. Oba se pro bolest nečistí a tak jsou jejich pelechy hodně od chlupů, musím přidávat bezopet a Žabku se snažím česat, Zrzík to bohužel nedovolí.

Histologie orgánů zesnulého Punti ukazuje na FIP, nález byl rozsáhlý a na všech orgánech.  Vyšetření jsem nechala udělat pro nedostatek informací z vyšetření Puntíka za jeho života a s ohledem na kočičky, které byly s ním ve skupině. 

Roky vévodil skupině venkovních kočiček. Šéfem za každých okolností. Venku to neměl jednoduché, ačkoliv místo, kde žil, bylo prosto aut, psů, volně běhajících a lidí. Ale i tak měl Puťa v těle 4 diabolky, jednu dokonce v hlavě. Dnes je místo bez koček, došlo ke změnám, už tam není bezpečno.   

Myška je v dobré kondici, je velmi spokojená, momentálně bydlí v pueblu /proutěný pelíšek/, ale jak dveře ráno vrznou, již mne vítá. Mazlení je její parketa, to už i Eliška začal žárlit. Jak se přidá Kryšpín, přestávám stíhat J  Ačkoliv je Myška droboučká, vedle těch dvou macků se rozhodně neztratí a dominuje.

Buclítka stravuje stáří, každé ráno na mne civí z police hubeňousek, velká zelená očiska a chce něco extra přímo do postele. Když nereaguji, přidá se mňoukání. Křížík, jeho parťák u stolu, ten kopíruje rychle a tak nosím hned dva talíře.  Ne vždy jim sednu do noty a tak se žadonění opakuje, dokud nepřijdu s něčím extra oblíbeným.  Svůj talíř má také Komínek a nutno podat bokem i Čortu, poslední dobou má psychické problémy – čurá do pelíšků a na zcela nevhodném místě byl dvakrát i na velkou. Něco se děje. Oprala jsem pelíšek a za dvě hodiny byl mokrý. Navíc moč tekla dolů po polici na další pelechy níže. Když tohle zjistíte ve dvě v noci před spaním, máte chuť pachatele roztrhnout a hlavně máte pocit, že vše děláte nadarmo. Bucli a spol. tak rádi leží na čistém pelechu a on jim počurá, co může.

Komínek se zhoršil, škaredě kašle a dusí se, snad zaberou léky.  

Cipísek každé ráno čeká na kus tvarohu. Dáma v letech, díky nemoci ani ne dvě kila vzdoru, když jde o léčbu, ta dva kila ráno škemrají o kus tvarohu. Dieta to nedovoluje, ale život by to dovolit měl, nikdy nevíme, kdy jsme tu naposledy. A to spokojené mlaskání J  Čas se nám krátí  jak ubývá tělesné hmotnosti, nemoc nabude na síle.  Taktéž u Mínky, u ní pomáhá dokrmování stříkačkou, cítí se více opečovávaná a více se o sebe stará sama, je spokojenější a živější.

Před časem byl na ošetření v narkoze  Zdeněk. Někteří z vás možná ví, že patří k nejagresivnějším kočkám u Maxe. Bylo nutno jej lapit, pak ošetřit zuby a odebrat krev. Samozřejmě v narkoze na veterině. Zdeněk zhubnul, nejedl, častěji zvracel a dostavoval se průjem. Po zákroku nastal problém, jak podat Zdendovi léky, když nejí, sedí a jen kouká. Dvakrát mne donutil jej lapit a můj muž podal injekci, třetí ruku už jsem neměla. Takové akce ale způsobí ztrátu důvěry a navíc jsou pro kočku stresem. Zdenda pak jen seděl, koukal a ačkoliv měl v sobě kýžené léky na bolest, velkého efektu jsem se nedočkala. Nemělo to smysl, musela jsem to nechat na něm. Dnes se chová normálně, opět škemrá u muže ráno brambory a tvaroh, jeho celkový stav říká, že problémy má, ale proti bolesti a zbytečným problémům navíc jsme udělali, co jsme mohli. Myslím, že se cítí teď dobře a  i kdyby se selhání ledvin časem prohloubilo, vím, že v jeho případě jsme víc díky jeho povaze udělat nemohli. On je se sebou spokojen.     

U Maroška  se zhoršil stav páteře, není sto dobře vyskočit ani na postel a ta naše kočičí je nízko. Zadnice mu plave a je vytočena na stranu, páteř směřuje při pohledu shora rovně a pak zadnice více na levou stranu. Přední část těla pracuje dobře, zadní nikoliv.  Někdy to vypadá, že neví, kde kterou zadní nohu má. Často trpí problémy horních dýchacích cest a alergií, jednu chvíli měl kůži dolní části břicha a nohou zcela vykousanou. Mladý kocourek a už takové problémy. Díky nim se mu odpouští vše, i to, že je pěkné čuně a díky jemu je načuráno na všech snad myslitelných místech. U nás je maximálně spokojen – často jej vidíte spát břichem nahoru, každé ráno jen zavrká, už dostane od muže sejra a podrbání, že je tak hodnej kluk.

Mezi FIV kočičkami je celkem klid. Ponča běhá jako kůzle, trochu přibrala, konečně se její váha přenesla přes dvě kila, má 2,1 J Konečně se jí obaluje páteř, oči nemá stále zanícené a smutné, ale září jako hvězdy. Je spokojená, chodí si pro mazlení, často a ráda, naše malé „Pončátko“ J  Nad Ponožkou drží ochrannou packu Bohuš, přenechal jí otcovsky tuňákovou konzervu a na okně ji pulíruje, když malá spí.

Ruby, ta má jiné starosti.  Po fasádě nám roste psí víno a ubytovali se v něm vrabci. To je pro Ruby výzva a opeřenci o tom neví.  Holka je sleduje celé hodiny, já jen doufám, že ví, že v okně je sklo, že nenarazí. Vyloupla se pěkně, je nádherná. Pohladit se nechá, sama zatím nepřijde, hlavně, že není divoška. Spolupráce u FIV kočiček mnohé ulehčí.

Bohuš má zánět uší a tak při pohledu zezadu má kolem baze uší krev, vyškrabanou kůži do krve. Léčíme.  

Jako on díky astmatu, mi dělá starosti Pišta pro jeho ledviny. V poslední době není už tak aktivní, nají se a spí. Infekce oka značí, že je FIV momentálně silná a naše prostředky jsou slabé. Musím se na něj více zaměřit a posílit imunitu. Leukocyty má na spodní hranici. 

U Pištíka se nepodařilo dobře podchytit rohovkový vřed a tak bude mít na oku defekt. Nenechal si jej dostatečně proplachovat fyz. roztokem a kapky a gel nestačily. Snažila jsem se, ale bylo by třeba ještě třetí ruky.

Lucie budu muset včas dát antibiotika, opět začíná zle dýchat. Pokud by se zhoršila a došlo k edemu plic, mohla by zase dostat záchvaty. Jinak jsou FIV kočičky celkem v pořádku, u Kačenky a Amálky možná budou nutná antibiotika, zhoršuje se stav horních cest. Obě tím trpí chronicky.

U krmení se v noci objevuje nová černá kočička.  Ze tmy problesknou do čelovky  dvě oči a pak opatrně do krmítka vskočí drobek a lačně a nervozně  hltá  seč to jde. Koukla jsem na břicho – chuděra, má zodpovědnost – někde tam ve vsi čekají hladová mrňata.  I dnes na mne čekala. Když jsou misky vyjedené, sedí nedaleko a čeká až doplním. Matky to mají těžké a tak jsem moc ráda, že k nám našla cestu. Na myších z pole by rodina vyžila těžko.

Malá byla mým záchranným pásem po smrti Moura.  Z noci se vynořila ve chvíli, kdy byl Mour mrtvý a Dušín ztracen, a tak jsem měla pocit zmaru. Zahrada byla, a asi dlouho bude, po odchodu Moura pustá a nějak postrádala smysl, ale ta malá mi nějak připomněla, že mám povinnosti. Ani nevíte, jak dobře se ve tři ráno kouká na ten rudý jazýček, co se mlsně a spokojeně olizuje po dobré krmi.

Možná koťata dovede, to by byla výhra, možná ne, ale ať to bude jakkoliv, nadejte čas a vtáhnu malou do domu a kastrace, ošetření, vyřeší její starosti. Pak uvidíme.

Dušín nás včera opět obdařil svojí přítomností. Dorazil jako vévoda, po poledni a ještě s večerem opečovával svoji maličkost skryt ve vysoké trávě. Tuto kreativní činnost prokládal degustací dobrot v našem kočičím bufetu.

Duši zhubnul, což není komplex matky J, které je přesvědčena, že se nikdo jiný tak dobře nepostará, ale fakt. Snad se nám pomalu zakulatí. 

Díky všem, kteří pomohou na bazaru. Omlouvám se za sporadickou komunikaci, ale opět chodím na injekce a kapačky a není mi mnohdy moc dobře, rychleji se unavím.

Na bazaru se tedy každý ruka hodí, nemluvě o financích, které snad bazar přinese.  Už na ně netrpělivě čekáme.

12. 8.

Takhle vypadá u Micánka někdy alergie, opět se jí tvoří strupy po těle, snímek nezahrnula všechny, neměla trpělivost pro focení. Zde je po ošetření dezinfekcí a aplikaci surolanu. Antibiotika má. U ní jsou problémy doprovázené zvracením a čekám, že přijde průjem.

V průjmu vede Miluška, tam se průjem tak zhoršil, že jsem se rozhodla ji zpět dát do izolace a pokud se nestabilizuje, čeká ji hospitalizace.

Velkým stresem bylo dnes ošetření Buclítka. Trpí záněty uší, proto je má tak „zajímavě“ srolované.  Ve skutečnosti jej uši děsně štvou. S čištěním a kapkami musí být člověk opatrný, děda mám  omdlívá. Několikrát se mi položil, ale naštěstí to ustál, uši jsem trochu prokapala a vyčistila, ale jen pomalu a opatrně s přestávkami. Bucli je už hodně slabý. Zítra se pokusím dát kapky více hojivé, ale musíme dávat pozor, Bucli nemá díky zánětu bubínky. Dostal i antibiotika celkově, vrací se mu zánět pachové žlázky a vyčistit si ji rozhodně nenechá.

Omlouvám se, končím, čeká mě dalších asi 40 kočičích wc a nachystat veškerý svinčík do ekodvora. Taky podat injekce. Ale v přestávkách budu psát, ať víte.  

15. 8.

Koukáte na našeho nováčka. Prcek se potuloval kolem motorestu u dálnice a škemral jídlo od zákazníků, kteří venku vysedávali a jedli.  Skrýš měl ve vysoké trávě nedaleko venkovních stolů. Mezi lidmi běhal s důvěrou, ale pohladit se nenechal, k lidské ruce neměl důvěru. První den naší návštěvy za ním byl asi dobře najeden, všechny pokusy o sblížení byly bez úspěchu. Druhý den lačně pobíhal mezi stoly a na zemi hledal cokoliv. Přišel hlad.

Na ruku ne, strach byl větší, ale klec sklapla spolehlivě. U nás zatím trucuje. Připravili jsme jej o skvělou karieru bezdomovce, o jedinečnou šanci zahynou pod koly auta. Motorest je ostrůvkem mezi silnicemi, kde se řidiči nijak nemírní. I pro člověka nebezpečno vstupovat do komunikace, auta jej sviští. Navíc s ochlazením budou zákazníci  motorestu jíst uvnitř a tak by malej byl nucen stravovat se jen z popelnic, což už možná teď v nouzi činil. 

U nás zatím trucuje, v noci ale snědl jednu misku. Čeká jej ošetření a mazlící kůra J A já doufám, že pomalu padne do oka někomu, kdo má na mourky spadeno stejně jako já J

16. 8.

Prcek spí, tentokrát již ne v záchodku, ale na dečce a pěkně pohodlně natažen. Včera naše seznamování nadějně nevypadalo, až v noci jsem unaveně prohodila u klece: „Copak to tu máme za vzteklé koťátko“? A světe div se, on to slůvko asi znal, nastavil se a „koťátko“ se začalo mazlit.

Pak Koťátko je šikulka, není to sic u nás žádná zábava, u motorestu jistě bylo veseleji, ale už pochopil, že jej nesníme a jsme kamarádi. Do náručí zatím nee, chce to čas.

Doufám, že padne do oka nějaké dobré partii J Byla bych ráda, aby tento odvážný a samostatný kluk našel ten nejlepší domov.  

18. 8.  

Po injekci kortikoidů byla Miluš spokojená, tlamička ji nebolela, Miluš jedla, pila. Toto trvalo 4 dny, od úterý opět zvrat, méně jedla, středa nic, zvracela, nastoupily další léky a krmení stříkačkou. Během noci snědla kapsičku, ráno opět průjem. Během dne sama nejí, krmím ji a podávám vše proti průjmu, co je sto pozřít. 
Z fota je zřejmé, že Mili není v pohodě, co se zase změnilo, netuším. Období, kdy se cítí dobře, jsou opravdu krátká :-( Kortikoidy měly proti zánětu v tlamičce držet alespoň 14 dní a tak bych řekla, že přišel zase jiný problém. Vyšetření týden staré - komplet krev, sono - na nic nového neukazovalo. 
Dnes jí dorazily diety, Další jsem objednala na zoohitu. 
Mrzí mě její situace, doufala jsem, že se dá do pucu a najde domov. Její problémy ale přešly v chronické a stav je velice proměnlivý. Lze umístit i nemocnou kočičku, ale tady ani nevím, co majiteli říci, sama jsem často bezradná. Zauzlení střev a operaci nám byl čert dlužen. 

30. 8.

Pan Koťátko pracuje. Ne, ne, Max nevyužívá dětskou práci J pan Koťátko se učí baštit granule.  Přehazuje si drobné kousky v papulce, vypadávají, tak bere nové a opět nezkušeně pohazuje tlamičkou.  Naučil se už i pít vodu, dlouho mu nic neříkala.  Zatímco ráno mě popohání ať  rychleji servíruji, později vylehává po jídle jako gróf, vyvalen pupíkem k nebi. Samou láskou bych jej snědla J Do náručí se už nebojí, ba si řekne sám. Kde je nedůvěřivý naježený strávník od motorestu….. Je pryč. Je nádherný, nejhezčí na světě, jak jinak J