Jdi na obsah Jdi na menu
 


Únor 2017

16. 2. 2017

7. 2.

Po smrti Loly mne nebylo chvíli slyšet. Žádná dovolená či pauza, šustím v účtech.

Ve stejné době jsme změnili Oskarovi léčbu a ten se po překvapivém zmrtvýchvstání opět zhoršil. Hlavu jako pátrací balon a žhavila jsem telefon na vetku. Z doporučeného vyplynulo jediné – musíme zjistit, co a v jakých dávkách u Oskara zabere, pokud vůbec. Nepříjemné na tom bylo to, že vše stojí na mém pozorování jeho chování, což mi nemilé J Vždy je dobré, když rozhodne někdo za vás. Z několika nabízených postupů jsem tedy vybrala jeden. Oskar se nezhoršoval, ale jeho stav byl opět špatný. Zvýšila jsme večerní dávku a pomalu jsme se spolu dopracovávali k lepším zítřkům. Ve chvíli, kdy jsme jej chtěla na netu pochválit, tak se mi v neděli ráno sesypal. Opět pohled mimo, strach ze mě, neschopnost chodit, nezájem o jídlo, nekontaktní, stresovaný. Ale záchvaty při záklonu hlavy neměl. Seděla jsme u něj v depce. V noci, ještě kolem čtvrté ráno, se choval normálně, s nadšením snědl během večera dvě kapsičky, koupila jsem mu novinku. A za pár hodin přijdu a vidím jen uzlíček neštěstí. Nebylo kam zavolat, vetka na dovolené a kdo Oskara nezná, neporadí. Oskar nekomunikoval, nechtěl ani jídlo, polykací reflex slabý. Po delší úvaze jsem dle předchozích doporučení vetky píchal injekci. Ani se nehnul, koukal mimo mne.

Večer již mne vítal u dvířek voliery J, vyšel vstříc pro mazlení. Z plašana máme vášnivého mazla, který blahem slintá, ducká a pusinkuje. Vrní o sto šest. V této chvíli je zcela samostatný, normálně chodí na wc, reaguje normálně na objekty kolem sebe, umí se otočit na levou stranu, nemusí se vždy otáčet napravo. Pevně stojí na nohou, rozeznává i drobné objekty, dnes to byl třeba kousek sýra. A chutnal! Začíná mít svoji hlavu, když jej krmím. Nespí již na polštáři na zemi, dříve by spadl a nebyl sto nikam skákat, spí na židli od paní Klusáčkové, zdědil ji po Žanetce.  Na cestě je škrabadlo, snad jej doručí zoohit spolehlivě a co nejdříve. Včera jsme mu dala léky a aby pilule nevisela v krku stříkačkou dostal trochu dobroty. A co se pak nestalo? On si začal předními packami čistit tlamičku!!  Běžné chování u zdravé kočky, u Oskara jsem ho nesledovala dva měsíce.  Myslím, že se milujeme J Oskar je nádherný jak objevil čaro mazlení.

K jeho stavu. Má v hlavě bubáka, zda jde o nádor, FIP, něco zcela jiného, to nezjistíme bez ohrožení Oskarova života. Jsme vděční za každý den, je to to poslední co máme. Zní to jako fráze, ale my s Oskarem objevujeme nový svět. Je nemocný, zdravý nebude a pokud ty zatracený kortikoidy trochu pomáhají, tak si to tu sakra užijeme dokud to jde.

Minulý týden jsem se šla v noci projít, byla jsem už tak problémy obtěžkána, že jsme se nemohla najíst.  Kolem 23. hodiny, mlha za mnou, přede mnou, zabydlela se u nás na několik dní. Šla jsem kočičí steskou a sledovala detaily, které mne zajímají. Díry v plotech, stopy ve sněhu, zvuky, …. Vesnice vylidněná, studená, tichá, jen sporadický štěkot psů na malé návsi,…. Až mě sevřel strach, že příbuzenstvo odešlo a je řada na mě.  Sníh mi křupal pod nohama a koutkem oka jsem registrovala pohyb. Zůstala jsem bez hnutí, ve stínu a za krátkou chvíli kolem mne přeběhla kočička. Černá či mourek, to ve tmě nepoznáte, ale hubená, až se mi bolavý žaludek stáhl. Zmizela mezi domy a já opatrně šla za ní. Stopku mi postavil plot z vlnitého plechu a jen malá díra u země. Tam se neprotáhnu, leda být kouzelníkem. Přijíždí auto a nemám moc času na prohlídku místa, muž vystupuje a kouká, proč v místě zevluji. Pozdravím jej, snad jej uklidní, že je o ženskou.

Je zřejmé, že kočičky si vždy cestu najdou, ale k nám, ke krmítku, to má tahle sakra daleko a díky vyhublosti se jara sotva dožije.  Hledám  řešení, je to frekventované místo, obecní pozemek a pak soukromý, nedaleko pole, tam by při krmení hrozilo nejmenší nebezpečí.

O víkendu jsem hodlala chytat, ale bohužel nic. Mít čas sedět na místě několik hodin, uspěji, ale s vědomím Oskara a jiných nemocných doma, se chytá zle. Týden nám nepřišla černá kočička, není kastrovaná, má nezodpovědného majitele, chodí pravidelně ke krmítku se sestrou. Muž byl odhodlán se jít zeptat, co se s ní děje, což by možná překazilo naše plány na kastraci koček. A ona mrška zlobivá ten večer konečně dorazila!!  Byli jsme oba šťastni.

Jak se objeví, odchytíme je a půjdou na vyšetření a zákrok.  Nelze jinak, v lokalitě je navíc FIV, ale to majitele nezajímá.

V karanteně máme na kastraci plno, krmiči jsou nervozní, ač je únor, kočky totiž nezahálejí.

S hrůzou čekám, co kočky sousedů, poslední dobou je vůbec nevidím, ale jíst k nám chodí.  Jídlo mizí, nestíhám doplňovat misky. 

Kvido je stále nemocen, horní dýchací cesty jej trápí, k přeočkování se hned tak nedostaneme. V noci mi chrchlá do ucha, packuje mi do tváře nebo vytrhává vlasy. Tečka a Eliška jsou v pohodě, jen je čeká kastrace, zvláště Elišku. 

Na veterinu budeme muset teď jezdit autobusem. Komínek špatně jí, má na levé straně za zuby krvavý květák a nechce mi ho ukázat. Při jídle je zřejmé, že jej tlamka hodně bolí. Je mu 15 a tak ošetření v narkoze má svá rizika.  Vyšetření čeká také Kamoše, opakovaně trpí rýmou, zhubnul a některé další indicie ukazují na selhání ledvin. Totéž se dá říci o Pučíkovi. Eliška, kocour, poslední dobou více zvrací, častěji.  Celou jeho skupinu čeká ošetření strongholdem.  Buclítko mne trápí svými požadavky, nejstarší kočička Maxe se postaví na polici a řve a řve. Včera jej uklidnil až sýr, to dokonce vyjedl misku kocourka Komínka. Nebyl k zastavení.

Mezi FIV kočičkami trpí Čůsťa opakovaným zánětem oka, toho původně zdravého L, dnes pozvracel celou místnost, je zřejmé, že se o něj pokouší infekce. Léky dostal, stejně jako Ponožka. Té visí nudle u nosu a nemůže dýchat. U FIV kočiček nemůžete dlouho váhat v léčbou či vyšetřením. Uvažuji, že vezmeme do souboru FIV jednu kočičku ze Slovenska.

Šmudla pije jako nezavřený L Tak mladý kocourek. Bleška se drží, ale něco se mi nezdá, půjdeme na kontrolu. Je mezi kočkami a tak tvrdit, že vím, jak chodí na wc, by bylo lží. Izolace ale dělala velice zle její nátuře, byl to kompromis.  

Budeme muset pozvat vetku k nám neb nemocných je tolik, že bychom opravdu potřebovali na veterinu autobus. Navíc ti staří snášejí cestu zle a je pro ně i riziková.

2:45, omlouvám se, už nevidím na monitor. Pokud by jste chtěli podpořit Oskara, jiné nemocné, č. ú.: 2019755103/0800. Pro balík prosím pište na brnenskymax@seznam.cz, balíky mi chodí do práce.

Moc děkujeme za každou podporu. Na fotu Oskar a všimněte si, že mi olizuje nos. 

 

9. 2.

Zítra z rána veterina.  Sype se Jerry a Bártík. U obou mám obavy ze zhoršení stavu ledvin, u Bartíka navíc průjem s příměsí krve, u Jerry zánět v tlamě a eroze na jazyku. Oba mají nasazenou léčbu, ale Jerry se nezlepšuje, pokud Bártík bude vypadat zítra jako dnes, jede na veterinu v sobotu ráno. U něj bude třeba sedace, dnes u injekcí děsně vyváděl, řval, Ferdík přiběhl jej bránit. S jeho skoro osmi kily je dobré brát útok vážně. Bártík během dne spal, na Jerry je zřejmé, že je jí nedobře. Dokrmovala jsem ji, opatrně, pomalu. Léčba u Bártíka je problémová, totálně sabotuje spolupráci. 

Držte nám palce, dnes více nenapíši a ne, že bych nechtěla.

12. 2.

Která venkovní kočka dostává jídlo na ohřátých miskách? Hádejte, hádejte, no Dušínek, Dušínek J Samozřejmě nejen on, ale celám skupinka, která k nám chodí.  Jakmile ubyde světla, kočičky z okolí čekají řadu za domem. Bojím se, bojím tohoto roku, bohužel u okolních domů mají hodně nekastrovaných koček a kocourů. Kočky přinesou koťata, to je ta ještě lepší varianta, kocouři jsou rizikem návratu infekce FeLV. Včera v noci jsme s mužem řešili, jaký je to marný boj. Kastrujete, umístíte, co jde nebo nemocné necháte u sebe dožít, v tomto případě FeLV, krmíte, boudičky sháníte, vylepšujete zahradu pro každou kočku v nouzi, vztekám se kvůli psům, které mají lidi na volno, no proč, kvůli kočkám, chráním je jako vlastní děcka a pak si sousedi pořídí kotě, nekastrují a je pět koček a bude milion. Ale víte, čí je to vina? Světe div se, no přeci těch přivandrovalců z Brna, co mají u domu kastrovaného „cizího“ kocoura a krmí jej. Kdybychom se nestarali, nechali Dušíka chcípat hladem a jídelníček koček v okolí omezili tak na místní hlodavce, tak by to bylo jednoduše zase vše ve starých kolejích. Brzo by hladem a nemocemi pochcípalo to, o co nejsou ochotni se starat  a byl by klid. Věčný a zaběhlý starý řád života koček na vsi. Místními bychom pak jistě byli vzati mezi sebe. Omyl, zapomněla jsem, ještě iniciační obřad „koupě sekačky“ bychom museli podstoupit.

Vypadá to, že teskním po společnosti místních. Ne, ne, smutním za zodpovědností, vztekám se pro lhostejnost. Jeden krmí kočky jen tím, co zbyde od nedělního oběda, nemluvě o tom, že neděle není každý den.  A druhý, o dům dál, zaplatí za krmení šest tisíc měsíčně, aby se se soumrakem nemusel koukat do očí hladovým a posléze i nemocným kočičkám.  A ty peníze, to není to, co mne nejvíce tíží – ten starost, strach o ně, to je to břemeno, to vám nikdo neproplatí.

V Brně se mi nedaří odchytům. Stav Jerry, Bártíka je víc než vážný a ani Oskara, který se cítí teď více jak dobře, nechávám doma samotného velice nerada. Čas vyměřený na odchyt je tak omezený a  pokud kočky nepřijdou ke krmení, nemohu sedět na místě celou noc.  K tomu jsem zjistila, že jeden nový, ale velice plachý zrzík, leze do skladových prostor jedné firmy, což je velice nebezpečné a špatné. Pokud v prostorách něco poničí, počurá, můžeme kočky do jedné odchytat a konec šmytec.

Navíc mne trápí i to, že každá zrzavá kočka z této lokality, měla vážné problémy.  Vždy krásní, vypadají zdravě a pak srdeční vada, akutní infekce, FIP, FIV.

O Jerry a Bártikovi moc psát nechci. Není to dobré, u Bártíka ještě jistá šance je, ale já prožívám martyrium, s  Jerry nám běží poslední společný čas.

Znám ji od kotěte. Špatně jsem ji umístila a pak už se to vezlo. V květnu by jí bylo 16. Už to spolu neoslavíme.  Paní si vzala sourozence a tyto nestihla kastrovat. V bytě tak bylo 8 nekastrovaných koček. Koťata v půlroce věku velikosti myší bez jakékoliv energie. Paní mi je ukazovala v chodbě před bytem, tu scénu vidím i po letech. Kočky dát nechtěla, fungování veterinární správy je nevalné a paní by pro dny kontroly kočky odnesla, já bych tím zcela  ztratila její důvěru.  A tak jsem tři roky docházela do bytu a starala se ve vší režii o kočky, nechala je kastrovat, krmila, ošetřovala a čekala. Rodina na mne navalovala i jiné své starosti a když jsem jednou nepřišla s krmivem, měla jsem je před bytem.

Jednoho večera nastal zlom, paní čekala kontrolu a kočky musely pryč. Kočky jsem odvezla, aniž bych tak rychle věděla, co s nimi, ale nešlo jinak. V té době paní již bydlela bez elektřiny, tepla a měli jí odebrat dceru. Ta nakonec utekla k otci, který se vrátil z kriminálu. Ale můj telefon si dokázal najít.  Měla jsem na paní poznat, že není vhodná? Neměla jsem šanci, pokud bych neviděla, jak bydlí. Tato kdysi slušná ženská se dnes živí jako prostitutka. Lidské osudy jsou různé, životy zvířecích miláčků taky mnohdy na moc nestojí. Naší vinou.

Z kočiček našla domov starší mourka, sourozenci Kristián, Tequila, jistou dobu měla domov i Jerry, Komínek, oba opakovaně. Kristýna brzo onemocněla, zemřela se selháním ledvin s podobnými problémy, jaké má dnes Jerry. Bublina zemřel s FIP. Komínek v novém aktivně průčuravál vše, co se mu hodilo, Jerry odmítala jíst a jakoukoliv komunikaci a to i když jsem za ní do nového domova dojížděla. Naposledy při přestěhování celého Maxe do domu, to se rozhodla, že zemře hladem. Klinicky zdravá kočka se mi ztrácela před očima.  Po půl roce zvláštního režimu jsme ji dali dohromady. Komínek čurá dál, kam se mu zachce, ale u nás to tak neřešíme. Co nám zbývá. Vytrénoval nás Max zakladatel, ten u nás tuhle činnost zavedl J

U Bartíka se mi nedaří zastavit průjem a k jeho stavu ledvin…..  Bártík byl nálezcem najit na ulici a nebyl sám, koťat bylo sedm. Tři našla brzo domov, Bártík měl problémy s infekcí a natrženým konečníkem, Shelly zkolabovala a zemřela /voda v osrdečníku/, dvě zemřela na infekci.

Nebudu o Jerry a Bártikovi psát, omlouvám se, nedokážu to, už jsem si dnes pobrečela, to stačí.  Tento týden nebyl dobrý a ten další se nerýsuje lépe.

Radostí u srdce je mi Oskar. Jen se ukážu ve dveřích, už se chystá, protahuje a čeká na mazlení.  Celý život plašan a teď slintá blahem, když jej hladím a čechrám. Pilule se naučil skvěle polykat, jí sám a dost, je zcela samostatný až na to mazlení J Je nádherný. Doslal škrabadlo neb nechce mezi kočky, je klidnější sám a tak, aby nebyl na ničem krácen, musí mít své vlastní. Už si na něm brousil drápky a nižší pelíšek i využil. Zatím ale stále hraje prim židle od paní Kudláčkové. Nevím, jak dlouho spolu budeme, co nám jeho nemocná hlava nachystá, ale za každou minutu jsem ráda a on též. Když vybojujete nemocné kočičce kousek lepšího života, času, poznat tu lepší stránku lidí, i když asi jen na chvíli, je to snad pro kočkaře, vedle umístění do nového domova, ten největší dar.

Nově přijatá kočička jí dobře, nezvrací a začala o sebe pečovat. Jediná dobrá zpráva tohoto týdne. Měla jsem tento týden přijmout kocourka, nenalezen do dnešního dne a tak asi mrtvý s ohledem na jeho stav popisovaný krmičkou. Další kočka, jsem po několika dnec opět bez zpráv. Dvě koťata, před odchytem zmizela, prostě zatím nic. Jednu kočku srazilo auto než přišla záchrana. Dále špatná zpráva z domova naší dříve umístěné kočičky. Moje odchyty – nula. Stav Jerry a Bártíka, neradostný. Kupa papírů na stole, čurbes v domě. Já sedím a civím, to by jeden vyhořel. Děláme práci, kterou mají v popisu obce, žádná podpora ze strany státu, obce, ale povinnosti rostou. A náklady. A nemohu se zbavit pocitu, že kdo se snaží dělat věci poctivě, vždy na to spíše dojede.

Jak je tepleji, tak se venku lépe krmí. Kolem čtvrté ráno jsem dávala do krmítka kupu jídla a ráno? Ráno vše vyluxované, misky jako umyté. Jsem ráda, kde jinde by se najedly. S jarem začneme stavět domek, před rokem zakoupený, spící teď na zahradě, a zde budou mít toulavky nejen lože, ale i nenápadné odchytové místo zde vytvořím.

Musíme tento rok více investovat do našeho kočičího chrámu, jinak nám spadne na hlavu. Stav domu začíná být kritický, aby mohl kočkám dále sloužit, musíme investovat. Vyměnit se musí dveře, dvojí, a začít s revizí elektřiny nebo jednou vyhoříme. O vodovodních trubkách nemluvě a propadání podlah ani raději nepřiznám. Já osobně bych nejprve stavěla venkovní výběh za domem, další karanténu, no jo, ženská – kočky, kočky, kočky, ale až spadne barák voliéra nám stačit nebude. Budeme potřebovat vaši pomoc.

Zatím se tento rok dobře nerýsuje, vidím jen starosti. Ale už zítra ráno snad svitne slunko.

Díky všem, kteří nám pomáhají.

Na fotu Oskar.   

13. 2.

Na fotu naše novinka z minulého týdne. Zvracení s krví ustalo, míca jí dobře. Nechá se i ošetřovat, na počátku vrčí, ale pak svolí. Jsem ráda.

Velmi dobrou zprávou je, že se podařilo odchytit dvě holky, na které si brousím zuby už dlouho. Fotit vám je nebudu, je o problémový případ. Možná si vzpomenete z mého psaní lidí, kteří si nekastrovali kočky, ty a jejich koťata, pokud koťata nezabili, pak byly zcela v naší péči. No tak tohle řešíme znovu. Kastrací také holky uchráníme od infekce FIV, jejíž výskyt mezi jedinci v lokalitě byl 80 %. Obě jsou zatím naštvané, ale pravidelně jim domlouvám se J   

13. 2.

Dnes  jsme se rozloučili s kočičkou Jerry. 
Selhání ledvin se prohloubilo, nebylo jiné cesty než ji nechat odejít, aby netrpěla. 
Bude u nás chybět. Je u nás smutno. 
Prosím vyprovoďme společně její duši na lepší místo. 

Na fotu naše novinka z minulého týdne v karanteně. Zvracení s krví ustalo, míca jí dobře. Nechá se i ošetřovat, na počátku vrčí, ale pak svolí. Jsem ráda. 
Velmi dobrou zprávou je, že se podařilo odchytit dvě holky, na které si brousím zuby už dlouho. Fotit vám je nebudu, je o problémový případ. Možná si vzpomenete z mého psaní lidí, kteří si nekastrovali kočky, ty a jejich koťata, pokud koťata nezabili, pak byly zcela v naší péči. No tak tohle řešíme znovu. Kastrací také holky uchráníme od infekce FIV, jejíž výskyt mezi jedinci v lokalitě byl 80 %. Obě jsou zatím naštvané, ale pravidelně jim domlouvám se :-)

14. 2.

Je krásný den, přesto přináším smutnou zprávu.

Odešel Bártík. Bohužel nemoc byla silnější, nemohla jsem pro něj už nic udělat. 

Pomohli jsme mu odejít, jinak by již jen trpěl. Hladila jsem jej, uklidňovala, veterinářka vpravila látku. Jeho oči vyhasly.

Pro smutek nenacházím slova, omlouvám se.

14. 2.

Šla jsem spát kolem druhé, dříve než je zvykem, cítila jsem se hodně unavená. Bártík ležel na posteli, doufala jsem, že se mi podařilo zastavit průjem a usínala jsem s jistou nadějí do dalších dnů.

Ráno se jeho stav náhle zhoršil, chronické selhání ledvin se ozvalo plnou silou. Kolikrát jsem to již viděla, byla jasné, že jsme na konci.

Život z něj odešel rychle s aplikací látek vetkou. Hladíte kočičku, koukáte do jejích očí, které náhle hledí mimo vás, do světa, kam vy zatím nemůžete. Tělo ochabne. S životem odejde utrpení nemoci, ale i tak vám to nijak klidu nedodá. Po prvotní úlevě, že váš milovaný netrpí, pocítíte naplno tu ztrátu a bolest.

Ale jsme tu od toho, abychom je drželi za packu a uchránili utrpení. 

Odešel za Jerry a dalšímu našimi milovanými.

Holkám v karanteně říkám kukačky. Jsou to mladé kousky v rozpuku krásy a ještě netuší, že by je venku bez kastrace čekaly neustálé porody a nákaza smrtelnou infekcí.  Stále mám na mysli Kačenku, která pro infekci zemřela nedávno, ve třech letech věku. Obě krasavice se už cítí lépe, obě komunikují, valí očiska z boxu a jedí dobroty, kterými je uplácím.  Také stolice už byla a s potěšením musím konstatovat, že průjem nemají.

Ráno, jen co jsem si odskočila od Bártíka, ani Oskar mne nepotěšil. Jídlo nesnědeno, seděl strnule na židli a zájem o mazlení a komunikaci žádný, nechuť se pohybovat. Nakrmila jsem jej a zatím se pohybujeme v rámci původní léčby. Pokud se ale začne zhoršovat nebo bude tento stav setrvalý, zase přijde ke slovu injekce.  Byl by u ně dobrý i odběr krve, pro kontrolu přim léčbě kortikoidy, ale tahat Oskara moc často na veterinu nechci. Dnes se mi jedna paní do zprávy na mailu Maxe vztekala, že máme nemocnou kočku venku ve voliéře.  Chvíli mi trvalo  než mi došlo, co má na mysli. Ne Oskar není ve volieře venku, nemocná a ani zdravá kočička do venkovní voliery v zimě nepatří. Leda by byla vytápěna, ale taková je vhodná pro kočičku zdravou, ne nemocnou. Mě samotnou zaujme, co se z mého psaní na fb dá vyčíst, ale je dobré, když se lidi zeptají než by se šířily světem nesmysly.

Oskar má bytovou voliéru, je u topení a u okna. Voliery vznikly z těch důvodů neb se nováčci méně konfliktně seznamovali se skupinou. Obě strany mají svůj prostor a vypuštění nováčka do kolektivu je pak po čase v klidu. Zvláště pro plaché kočičky je to vhodné, velice se to osvědčilo u konfliktního Filipa, Bohouše a nemocného Punti.

Venkovní voliery jsou mým snem, ty první by vznikly hned za domem a byly by koncipovány tak, že kočky budou mít volný průchod dům – voliéra. Pokud se tedy v zimě vydají ven, mohou pak hned do tepla, jakmile je začnou zábst tlapky. Ale přiznám se, musím se smát, když se na okno nacpe chlupatá skupinka a jakmile okno otevřu, s pronikající zimou, rychle zájem opadá J

Venku začíná jaro. U krmítka zaznamenávám kočičky, které vůbec neznám. Mám hrůzu z toho, kolik jich najde smrt na cestě u našeho domu. Z okna jsem dnes náhle zahlédla téměř celozrzavého kocourka s velice krátkou srstí. Vyhublý a se záněty očí. Mladé zvíře, řekla bych, ale uniklo rychleji  než jsem vyšla ven. Dušín se opaloval na lavičce a myslím, že pohyb vetřelce ani nezpozoroval. Naštěstí a tak se snad vrátí.

Musím si na Dušíka postěžovat. Klapouchý přišel ke krmení, je to starý zkušený pán, velmi plachý. Ale když má hlad, mohu dřepět na metr u něj. Tentokrát měl zanícené oči a byl evidentně hladový a tak byla šance, že se jej dotknu. Pokud by se nechal chytit na krkem, už bych jej nepustila, i kdyby mi ruku sežral. Malé přeléčení u nás by mu moc pomohlo. Ale nebylo nic a to jen pro Dušína, který se prostě rozhodl, že přezkoumá i jeho misku, přestože měl vlastní a s jeho oblíbeným jídlem. Tím se oba na sebe naježili a moje šance byly ve vteřině nulové. Nakonec jsme musela dát tři misky a odejít, aby se senior v klidu najedl. 

I z těchto důvodů nemám ráda jarní migraci nekastrovaných koček. U krmítka se schází kočičky, které po čase zmizí, vrátí se do svého teritoria, ale mohou přinést infekce a dělají ramena na naše stálice, starší kočičky, pro které je naše krmítko zásadní. Nováčci často mají někde své majitele, nejde o kočičky bez zaopatření jako původně Dušín, Mour, jako Klapouchý a malá černá, ale o zvířata lidí, která, na rozdíl od toulavek, mají alespoň někde místo pro bezpečný spánek. Mnohdy jsou to dobře živená zvířata a jediným jejich problémem, je jejich majitel, který bere kastraci jako přežitek. Máme v sousedství i ženu, která na atraktivních nalezeným kočkách plodí takto koťata. Její kočičky nemají dlouhý život, bohužel – auta, infekce. Ale pořizuje další a další.  

Z těchto nováčků se samozřejmě najde i někdo, kdo se stane naším pravidelným zákazníkem. Jsem ráda, že každého kočičáka, který se u nás nechá ošetřit, živit a neběhá po širém okolí pro škodu sobě i jiným.