18. 9.

Když onemocní pečovatelka útulku, musí jí být hodně zle, aby vydržela ležet s vědomím, do jaké zkázy už po pár dnech pobytu v posteli vstane.  První dny se staral o kočičky muž, vodu a jídlo dal, ostatní čekalo na mne. Kočky měly jiný režim, což se často projevilo zvracením jídla. 80 wc čekalo na mne, zvolna finišuji.  Moc děkuji paní Soukalové a panu Surmaři za dovoz steliva z Globusu. 

U části kočiček řeším průjem, zvláště Čort mne trápí, čekají jej jiné léky, oddělení ze skupiny a dieta.  Jídlo chce jen do pelechu, bojí se ven a na wc chodí na místech, která nejsou k tomu určena.  Jak budu více zdravá, čeká Bobinku vyšetření, tlamička jí opět natekla.  Jí a chová se normálně, ale spodní čelist má jako lopatku. Komínek a Bucli mají antibiotika, díky nim neslyším Komínka děsivě kašlat a Buclitka nebolí tolik zuby. Žabka také dostává a čekají i Zrzíka, všimla jsem si, že tlamka zlobí, slintá.  Děda Kamoš je taky na lécích, imunita starších kočiček je špatná. Eliška mne jednoho dne vystrašil, jen ležel a spal, už jsem čekala problém, ale naštěstí měl asi jej horší den nebo byl lenivý. Otevřel si dveře do kuchyně a vycestoval, s ním kdo jiný než Myška. Ta po chvíli nevěděla, kde je a marně hledala ten správný směr pro návrat do známého prostředí.

U Cipíska se zhoršuje celkový stav, hubne /selhání ledvin a štítná žlaza/ Poslední dny ale více zvrací, stejně jako Mínka, což se mu vůbec nelíbí.  Degan není tak účinný a cerenie má výpadek výroby a tak musím zvažovat, komu dám injekci a komu ne, kdo je na tom hůře. To není dobrá situace. Miluška se mi zdá spokojenější, má horší a lepší dny. Ze své původní skupiny prchla do kuchyně a bydlí na polštáři na parapetu, tam se jí líbí. Krmím ji, je to jistější a nedochází tak často k propadům, kdy leží, vrní, vdechuje vzduch a opět si nafukuje žaludek, což vede ke zhoršení. Jídlo, které jí dám, ji v takové situaci často uklidní, pak se očistí a leží nebo si pospí. Každá den ale musíte být ve střehu, nikdy nevím, co přijde. Průjem se stále silný, ten asi nezastavíme. Zdeňka jsem přistihla, jak Miluš ukradl konzervu, hodil na zem a tam v klidu nikým nepozorován, ji snědl. Byla jsem ráda, šlo o i/d, tuto dietu by měl jíst, bylo by mu lépe. Jen nemocné donutit, aby stále jedli jen to, co mají J 

V noci byla pohotovost kvůli Pištíkovi.  Sleduji na něm v poslední době únavu, je spavý. Včera bylo evidentní, že se necítí dobře, ležel, třetí víčko povytažené, nebyl ochoten chodit, o kontakt moc nestál, často chodil k vodě. Měla jsem obavy, že díky tomu, že má nález na srdci, aby někde nebyl edém a nezačal mi modrat. Na vyšetření byl nedávno, již tam se projevovala únava, po sebemenší manipulaci si lehl a odpočíval. Zvýšené pití ukazuje i na ledviny, to je jasné, ale u něj má člověk obavy i z edemu plic, horeček nebo poklesu bilých krvinek, ty naposledy byly na dolní hranici. Ve tři jsem si lehla s tím, že jej muž za dvě hodiny zkontroluje, pak já.  Ráno bylo lépe, žádné zázraky, leží, odpočívá, ale propad k horšímu nenastal. Tak snad to vydrží, nebude „horký večer a noc.“ Pišta dostává v přesných intervalech léky. Pro část z nich mu musel muž zajet do Brna, došly. Pončátko jsem si musela dnes udobřit. Okřikla jsem ji, motala se kolem Pištíka, když jsem mu aplikovala injekce. Jelikož to udělala už po sté a nebylo vidět ani na místo aplikace, okřikla jsem ji, nějak jsme nezvládla situaci. Pak jsem se jí šla omluvit a pomazlit ji.

I Ruby si již chodí sama pro pomazlení, dělá velké pokroky. Včera se mne lekla, lehla jsme si k Pištíkovi na zem a ona kolem mne chodila a nevěděla, co to je J Koukala na mne velice s nedůvěrou.  Amálka i Bohouš dostávají antibiotika, Amče jsem díky jim neslyšela vůbec kašlat. Běžně se dusí a akce končí zvracením. Je to starostí s FIV a dalšími chronicky nemocnými. Nákup antibiotik, stomorgyl, ranital, furon, dvojí oční kapky a 6800,- je pryč. 

Na testy a očkování pojede pan Koťátko.

V týdnu přišel Mistr Duši k jídlu modrý. Netuším, kde a co dělal, ale levou část těla měl modrou. V okolí jsem nic modrého neviděla, i muž prošel pozemky. Měli jsme obavy, že barva je toxická. Naštěstí asi ne, Duši bledne.

V noci mne překvapil. Kolem druhé jsem doplňovala jídlo do venkovního krmítka. Mistr si mňoukl a vylez z úkrytu. Chtěl nějaký mls. Do krmítka prošel těsně kolem mne, až jsme se lekla. Většinou čeká tak metr dva ode mne. Samozřejmě jsem využila situace a poprvé po čtyřech letech známosti jsem si na mistra sáhla! Kéž by se náš vztah prohluboval J 

Omlouvám se, musím za nemocnými, pak kočičí wc a pak si lehnu. Nerada bych si tento týden užila tak, jako ten minulý. Na fb jsem zprávu o nemoci zveřejnila, ale je jasné, že lidé volají. Většina nemá problémy pochopit, že nemocnému plně postačí sto koček v péči a má obavy brát nováčky, ale dnes mi jedna volající dala co proto, že nejsem schopni si za nemocného zajistit náhradního pracovníka. O kočičky pečujeme vedle zaměstnání, já jim věnuji veškerý čas, energii, lásku. Víc nemám. Dům nám nevěnoval sponzor, ale splácíme do smrti hypotéku na pročuraný domek, který kočky dále ničí. Útulek expandoval do celého domu a tak nemáme žádný svůj prostor. S věkem by jej člověk uvítal. Pečuji bez ohledu na čas, nedostávám žádný plat, stejně jako Vlaďka na bazaru pracuje bez nároku na odměnu a ve svém pracovním volnu. V noci skončí na bazaru, ráno do práce. Taktéž dobrovolníci. Stále asi děláme málo neb náhradního pracovníka si neumíme zajistit….

Já bych byla ráda, kdyby lidi obrátili zlost nad nálezem zvířete tím správným směrem.  Seřvat unavenou útulkářku nemá moc smyslu. Svůj hněv obraťte k obcím, které problematiku ignorují, k policii, které se volajícím často vysměje. To však vyžaduje více než řvát do telefonu.  

19. 9.

Ačkoliv Pišta v neděli a ráno vypadal dobře, večer jsme jej našla ležet na boku na cestě mezi pelíškem a vodní fontánou. Myslím, že k ní měl namířeno. Muž a auto v Brně v práci, my s Pištou v Bučovicích, ale i tak jsme byli na hodinu na veterině.

Situace, kdy mě rozbolí hlava a  mám torzi žaludku. Nesnáším je.  Akutka na veterinu a přitom máte obavy, že kočka po cestě zkolabuje a umře. V uutě nikdo nepípnul, jen Pišta, ten mňoukal a já jej uklidňovala, sledovala dýchání a zornice. Pohotovostní injekce u sebe, ale bůh ví, zda by pomohly. 

Pamatuji si Pištu jako kotě, první zájemci jej po víkendu s ním vrátili, že se jim nelíbí flíček na jeho nose. Jejich chyba, přišli o možnost sdílet život se skvělou osobností. U třetích zájemců měl štěstí, po letech přišlo ALE. 

Teď ležel přede mnou na vyšetřovacím stole kliniky. Vysoká horečka. Trpělivě zvládl odběr a dva snímky na rentgenu. Výsledky krve budou zítra, na rentgenu plíce celkem bez nálezu, snímkům dominoval vzduchem nafouklý žaludek.  Ten v kombinaci s horečkou mohl způsobit náhlou slabost a nevolnost. Játra mírně zvětšená.

Mám obavy ze zhoršení ledvin, ale vyčkám výsledků, léky i tak dostává. Anemický se doktorce nezdál, barvu měl pěknou. Problémem bude infekce, mírná eroze na jazyku a na čumáku.

Injekce na snížení teploty mu zabrala již během cesty, ale je po akci unavený.  Krmím jej, pro bolest jazyka jistě nemá chuť a zcela hladový být nesmí.  Ponča u krmení asistuje, závidí Pištíkovi jiné jídlo než mají všichni a packou rejdí v hrnečku s dietou. Nelze ji uhlídat.

Ponča je všude a už se k ní přidává i Ruby. Dnes mne dojal Bohuš. Klečela jsem nedaleko Pištíka a sledovala jej. Bohuš přišel a pomalu se mi nacpal do náručí.  Poprvé za pět let, co jej znám. Spokojeně se usadil a nechal se hladit. Schoval se u mne. Bylo nám spolu dobře.

Já koukám do monitoru, Miluška spí dole v kuchyni. Má během dne chvíle, kdy jí není dobře, ale myslím, že teď prožívá poprvé od operace spokojenější období. Horší chvíle jsme se naučili spolu lépe zvládat a dokonce bez léků. Možná tomu pomohly i moje zdravotní problémy, trochu lépe rozumím těm jejím.

Přijeli jsme z veteriny a za domem řada strávníků. Klapi, Vendelín a samozřejmě Mistr Duši. Ti tři chodí k jídlu nejdříve, ostatní v noci či k ránu. S Dušínem se vztah prohlubuje, minule mne sekl, dnes mi vyrazil jídlo z ruky. To vše je důkazem toho, že vzdálenost mezi námi se pomalu ale jistě zmenšuje.  

Dny tráví poslední dobou na zahradě v trávě nebo ve velkých květináčích pod okny. V noci, kolem druhé, jsem jej viděla před domem. Seděl tam dlouho a pozoroval každý pohyb. V tu dobu běhala kolem domu velká kuna, jak se ti dva domluvili, netuším. V době mých začátku jsem zažila v Brně – Židenicích  odchyt, kdy na starší nemocnou kočku zaútočila kuna, šlo jí o návnadu, kterou jsem nastražila na nemocnou mícu.  Duši si snad poradí lépe, je silný a zdravý.     

20. 9.

Na fotu je Pištík. Foto je špatné, ale k žádnému pózování jsem jej nenutila. Nutím jej ležet, odpočívat, raději jej ani moc nehladím, on se totiž vždy vypne a vyjde vstříc. Včera měl vysokou teplotu, sama jsme jednou měla skoro 41 a čekala jsem, že umřu. Měla jsem na sobě tuny peřin, spacák a vše co bylo po ruce a přesto mi byla hrozná zima. Navíc jsem  viděla věci, které kolem mne nebyly a na dotyk byly i běžné věci z jiného materiálu.  Třeba polštář byl z kamene. Po doteku na takový polštář jsem měla stav úzkosti. A tak celkem chápu, že když píchnu Pištíkovi léky na snížení teploty, že za hodinu ožije.

Proč má Pištík teplotu? Bojuje s virózou, v krevním obraze jsou bílé krvinky skoro na nule. Jinak v krvi není závažný nález.  Pištík většinou leží, vstane k jídlu, ale nejí, sám pije. Krmím jej pomalu, po troškách. Je evidentní, že jej bolí v krku a eroze v tlamičce.  Pišta je trpělivý, lepšího pacienta neznám. Paní doktorka jej chválila, jak je trpělivý na rentgenu.

Paní doktorka doporučila dokrmování, léky na bolest a povzbudit imunitu. A mít trpělivost.

Pištík je FIV pozitivní, infekce nám jej může vzít nadobro. Zda nemoc překováme, nevím, snažíme se oba.

V tak vážných případech vytahuji z lednice Virbagen. Jedna krabička tam vždy čeká na tuto příležitost. Při 14 FIV kočičkách musíte mít něco při sobě.

Doufám, věřím, ve zvýšení bílých krvinek díky Virbagenu. Jedna dávka pro Pištíka činí 1500, dvě již dostal, další musím objednat.

Finanční pomoc je pomocí pro Pištíka, šancí, že se současný stav zvrátí k lepšímu, že se stabilizuje.

2019755103/0800, pista.

Děkujeme za každou pomoc. 
Mě teď čekají nervy, špatné spaní, kdy mám obavy usnout, že zaspím důležité, kdy si spánek člověk vyčítá, protože jeho kočičce je právě v tuto chvíli zle. Ale chvíli se přesto vyspat musíte neb nevíte, jaká rozhodnutí budeme muset udělat zítra a udělat zodpovědně, ne unaven a vyčerpán. 
Nesnáším to. 

22. 9.

Na veterině byl ošetřen prcek, ale probrali jsme spíše Pištíka. Má problémy s polykáním, hrdlo jej bolí, je oteklé. Teplotu jsme srazili, ale to krčisko. Krmení je velký problém, večer už jsem byla bezradná. Hladím jej, koukám na něj a v mysli mi to hrká, co mám ještě udělat. Teď procházím příbaláky léků, že by se nasadila silnější antibiotika, samozřejmě o tom nerozhoduji já, ale vetka.  Dnes mi schválila podpůrný přípravek pro něj, lékárny jej mají dostupný hned a tak potřebuji zítra někoho poslat do Brna. Velké díky paní magistře z lékárny na Kolišti. Měla by být blahořečena. 

Stav Pištíka mne štve, ani se mi o tom nechce psát. Ještě mne napadla aplikace antihistaminik, jsou injekční pro kočky… zítra zase bude horký tel. k paní veterinářce.  Reakce v hrdle, možná by splaskl otok. Kortikoidy použít nelze. Někdy jen tak sedím opodál a sleduji jeho chování a přemýšlím, co vše by se jak dalo řešit.  Z kliniky mne brzo vykáží, v noci studuji příbaláky a pak s tím otravuji během vyšetření. Nechtěla bych být naší vetkou. Díky doktorce Vilémové máme rychle další Virbagen. Převelice děkujeme.

Možná by měl Pišta na kliniku, ale mám obavy ze zhoršení FIV pro stres z cesty, cizího prostředí při hospitalizaci, …... Nic takového nezná, byl by tam sám, cítil by se opuštěný a podvedený mnou, bez kamarádů, svého okna,…... A co kdyby došlo k nejhoršímu? Já se to dozvím z telefonu…..   

Někdy je lepší nepsat, nemusí všichni vědět, co se kočkaři honí v hlavě.

Omlouvám se, jdu se vybrečet, to je taková ozdravná terapie, vyčistím si mysl, to Pištík ode mne teď nejvíc potřebuje. Můj čas, pozornost a čistou hlavu.

Díky všem, kteří při nás stojí, i když psaní od nás nejsou veselá. Komikem budu jistě v příštím životě. 

Na fotu Mistr Duši J v ostrém slunci podzimu. Čeká na večeři.    

24. 9.

Vytrhla jsem si srdce z těla a rozhodla o odchodu našeho Pištíka.

Nemoc byla silnější, veškeré prostředky na boj s ní bez účinku.

Tolik bolesti a tak málo slov.

Nejhodnější kocourek na světě od nás odešel. Už mě nikdy nepřivítá, neumoří mazlením, už nikdy nenatáhne packu po kapsičce Felix, kterou tolik miloval.

Jak nevěřím, mohu jen doufat, že se někdy opět setkáme.

Vyprovoďme jej prosím společně. Děkuji.

25. 9.

Mám obavy o koťata sousedů. Vyběhla jsem před chvílí do noci neb mi muž tvrdil, že před domem běhá pes. Kočky chodí na jídlo, není tak pro ně bezpečno. Často takhle šlapu majitelům psa na zvonek a dožaduji se, ať si mazlíka zavřou.  Nemám problémy tak činit i ve tři ráno. Nadšení si umíte představit. Když neznám majitele, věc je skoro neřešitelná. V noci policie nepřijede.

Za domem jedla Malá černá, před domem Dušín. Nebylo rozumné vycházet, mohla jsem je tak vyhnat z jediného bezpečného místa. Ale naproti domu se ve světle čelovky zaleskly oči. Tak jsem to střihla pozemkem sousedů. Dobrodružné výpravy v noci, to já ráda. 

Z porostu sousedovic zahrady na mne koukala očiska, vykoukla ušiska, trochu větší než bych čekala a zvíře popošlo ke mně.  Čelovka jej oslepila. A tak jsem poprvé v životě koukala ze čtyř metrů do očí lišce. 

Odběhla, ale ne daleko. Svítila mi asi 300 metrů od domu. Mám strach o koťata sousedů, nemají plot a liška jim vlastně stála pod okny. Koťata jsou malá, asi tak jako náš Koťátko. Malá a hloupoučká. Včera běhala před domem po cestě. Liška je nebezpečná dospělé kočce, pokud se střetnou, ne tak kotěti. Co zde hledala, nevím, možná jde po slepicích naproti.

Odnášela jsme včera v noci z cesty před Bučovicemi zabité kotě. Dlouhosrstou mouratou kočičku, tak 5 měsíců, a pak se před domem promenádují prckové.

Na fotu není liška, ale plašanda Čárka.

27. 9.

Vždy jsem toužila bydlet v místě, kde lišky dávají dobrou noc a teď to mám.  Každou noc  nám jedna taková přijde kouknout do oken, zda již spíme. Otevřela jsem okno s tím, že ji vyplaším. Žádný drobeček, v klidu se otočila a koukali jsme na sebe. Než jsem vyběhla z domu, byla pryč.  Bylo k třetí v noci, ale asi tak za půl hodiny začaly kočky chodit k jídlu na druhou večeři.

Dnes tu jistě běhá také, jen ji nevidím, je mazaná.

Po odchodu Pištíka řeším infekci u Kačenky. Ta s ním ráda lehávala v pelíšku. Doufám, že se problémy nebudou prohlubovat. Káče, dříve plachá, nějak pochopila, že se jí snažím pomoci a injekce k mému překvapení snáší dobře. I Lucka musela dostat antibiotika, šustí v ní a chrastí při dýchání. Minulý stav přešel v záchvaty, kdy se dusila a s pěnou u úst jsem ji našla svíjet se na zemi. Ostatní ve skupině se drží. Jak ráno otevřu okna, Ponča, Ruby, Bohuš se do nich nacpou a opalují se.

Pan Koťátko Otík měl dnes první delší výlet a tak teď spí a ani o něm nevím.  Nejprve prozkoumal postel a pak se vydal dál na výzvědy. S kočkami problém nemá, spíše oni s ním. Zvláště Ferdíka trápí prcek o muší váze. Malému se líbil kočičí tunel a škrabadlo pod schody. Chvála bohu, že máme na schodech siť, nemusím mít nervy, že při honičkách někdo spadne dolů.  

V domě se topí, kočky jsou ve větší pohodě. Ani já nemrznu, minulý týden už to bylo neúnosné. V pokoji Pištíka jsem topila kamínky od paní Učňové. Zvláště staříkům zima nedělá dobře, Bucli a Křižík jsou rozhodně spokojenější. Křižíka trápí rýma, Bucli za chladu odmítá vyjít na jídlo.

Jak zatopíte válí se na zádech i mládež. Kačenka, ta negativní včera zvracela a pak následovat průjem, kdy jsme musela umýt Káču, wc a jeho okolí.  Léky má, ale pokud se budou problémy prohlubovat, pojede s mým mužem na veterinu.

Člověk aby je stále hlídal.  Ráno jsme našla zvratek a v něm červeno černou šňůrku. Úplně se mi udělalo zle, co mohlo nastat. Nechápala jsem, kde se vzala, nic tak barevného v pokoji nebylo. Až pak koukám na židli, obrátila jsem ji vzhůru nožkami a ejhle, látka se dole mírně párala. Muž donese z práce pájku a zítra zapájím všechna problémová místa. I tak musím skupinu sledovat, mohlo v některé kočce ještě něco zůstat. To by bylo velmi špatné. Jsou to mršky, neustále musíte na ně dávat pozor, bát se o ně.

Část chronicky nemocných kočiček se v poslední době zhoršila. Mínka, Cipísek, Maluše, Mikloš, …. Mínka  a Cipi bez léků každé ráno zvrací. Naštěstí už dnes máme léky proti zvracení, musela jsem je šetřit a nemohla dávat všem  co potřebují, lék měl dlouhý výpadek výroby. Byla jsem nervozní, volala distributorovi v Česku. Neslo se cosi o konci výroby. Ale máme  co potřebujeme, jsem klidnější.

Omlouvám se, musím, ještě mne čekají kočičí wc L a dám krk za to, že před domem sedí liška.